Bodláky Václava Duška

Nesem vám noviny – radujte se

19. 10. 2016 / Václav Dušek

Hesla sypeme z rukávu. Děkujeme – odejděte. Drobátko připomínka malin nezralých v Šalingrádu, kdy úderní mladí a draví  samosvazáci chtěli rozhodovat o věcech příštích. Neděkujte - zůstaneme, vyslali vzkaz neomylní. Vsadili esovou kartu, že mlaďoši vyhynou díky netoleranci. V záchvatu chvatu si podrazili nohy; mladí janci vyklidili bojiště – někteří do krve uraženi, hnusně poníženi. Politika nesnáší malovytrvalce, smečka je vycítí, uštve, požere.

Politika je prý špinavá! A co není?

V hubě nové zuby v ceně slušně ojetého auta. Z hubičky vypustí lživého džina, zpátky ho nevrátí, neomluví se - holt křupan. Že nevíte kdo? Hádejte... nikdo vás nenapadá – no jasně, vy nesledujete nezávislé závislé zpravodajství. Šťastní a zdraví. I moudří. Lživá troufalost zachvátila společnost. Vydržme!

Sedíš s bytostí v kavárně, hovoří klidně, vyrovnaně – před kamerou ji posedne neposedná moudrost.

Neobyčejné lži, přátelé, sdělila umělkyně, že se - nesmělo prý říkat v bolševickém ráji gymnasium. Kde to bylo? My v Karlíně gymnasium říkali, ale nebyli jsme asi budoucí umělcové. Proč se neříkalo Karlsbad, ale Karlovy Vary? Nu, údajně nevěděli lidičkové, že RG a zpozdilí hrdinové na základě dohod nejvyšších hlav států odsunuli Němce. A že tu byly Sudety? Co neříkáte?!

Slepí a hlušší občané, naivka, víla Lživka zamlžila historii dle požadavků doby – neboť co bylo kdysi jasné, rozloženo nyní do skupin a podskupin historických mezníků; krádež zůstává krádeží a lež lží.Obrat nepřítele - báječně hříšné. Sladké pomsty bývají mnohdy později natrpklé i nahořklé.

Pokušení revolučních smrtihlavů nezná mezí, vede do záhuby. Na zdi načmáraný vzkaz hnidopicha: Hus, Husák, Husinec, jak se to rýmuje. Pravda zvítězí. Ryzí slova nechybí, uctivost, poctivec.  Duchovní tajfuny k nám nedorazily, my žijeme šplouchavě.

Valpuržina noc – naše čarodějnice měly posledně volno. Opravdu? Podle neověřených informací prý poletovaly na pražském magistrátu, naštěstí jim došlo palivo v březových košťatech. 

Posudkáři i hovniválové se houfně rodí, bylo tomu tak vždy, bude tomu i nadále. Z přetlaku předpodělanosti musí okolí ujišťovat o dokonalosti jejich umrněné maličkosti. Divte se občané, co všechno vím – ne o sobě, proboha živého, ale o druhých mohu vykládat do nekonečna kouzelné pohádky. Jedovaté sliny prskají kolem dokola, za každou cenu se musí vytáhnout a řvát: Kdo je nejčistější z čistých – přece JÁ, JÁ jenom Já...

Nesem vám noviny – otevřete!

Anděl – píseň Karla Kryla z roku 1965- 6, - zachráněn z kostela  sv. Martina. Naposledy odpočíval  v ateliéru Borise Lacroixe. Domov - Böhmische Kahn, Kleine Kahn – Deutsche Kahn... blízko Hungertuch, Lerchenfeld. Polámaná křídla žalovala.

Novina, staronovina, volby, povolební štrachání, posun  – vítěz nevítěz, voliči, máš smůlu, možná si opět upadl do rukou nepovolaných. Nauč se konečně volit od zámořských kamarádů. Mají dva pěkné kousky, vyberou si... U nás partaje, hnutí, k rozlousknutí nutí.

Nesem vám noviny, radujte se, života lepšího, dočkáte se.

Vytisknout