5. 11. 2016 / Boris Cvek
Bohuslav Sobotka měl vynikající příležitost ukázat, že sociální demokracie dokáže aspoň v tom nejviditelnějším případě, tedy když její ministr veřejně slíbí rezignaci v případě porážky v druhém kole senátních voleb, brát voliče vážně a upřednostnit svůj veřejný obraz před vnitrostranickými vazbami. Neudělal to. Nechal ministra Mládka bez jasného důvodu ve funkci. A dnes, pár týdnů na to pod vlivem průzkumů veřejného mínění, ohlašuje rekonstrukci vlády. To je dokonalý výraz neschopnosti a strachu.
Vláda je přitom oblíbená. Koaliční strany nemají žádný důvod vyměňovat své ministry a při případné výměně socialistických ministrů budou tvořit vynikající kontrast svého úspěchu proti neúspěchu a poraženeckému děsu v ČSSD. Není navíc vůbec jasné, kteří ministři za ČSSD mají být vyměněni, tedy není žádný důvod s tím chodit na veřejnost, snad jedině kromě toho důvodu, že veřejnost má nějak být součástí vnitrostranického boje. Co také čekat od strany, která se po sněmovních volbách spikla proti svému předsedovi a chtěla jednat o sestavení vlády, v níž chtěla mít premiéra, bez něj? To je základní problém ČSSD, totiž to, že působí jako neprůhledné klubko mafiánských stranických zájmů, kde jde o voliče jen naoko… voliče je nutné opít rohlíkem, lidovostí, bazénkem, gestem, ale uvnitř je to odporný boj moci a konexí, pomsty, klik.
Na Facebooku jsem si všiml určitých nadějí vkládaných v Jiřího Paroubka a jeho pohled na svět. Paroubek ale nedokázal sestavit žádnou vládu na základě svého vlastního volebního zisku. Ani po volbách v roce 2006, ani po volbách v roce 2010. Jeho cesta k postu předsedy vlády byla umožněna neschopností Stanislava Grosse.
Je třeba přiznat, že Sobotka mohl sestavit svou dnešní vládu jen díky velmi pohodlné situaci, kdy ČSSD rostla v preferencích na základě sebevraždy české pravice v podobě Nečasovy vlády. Výsledek ve volbách 2013 byl i tak zklamáním a je to poprvé, kdy ČSSD není ve vládě dominantní silou, ale jeden z jejích koaličních partnerů je jí rovnocenný a dokonce představuje hlavní opoziční sílu, která nejspíše jasně vyhraje sněmovní volby, k nimž půjdeme za necelý rok.
Umělá jednota a stabilita ČSSD, umožněná vládními posty v koalici s ANO, se nyní logicky začne hroutit. ČSSD místo poučení se z osudu ODS a budování nové důvěryhodnosti u voličů posloužila Babišovi jako užitečný idiot. Dopustila se fatálních chyb, jako je lánský puč nebo policejní reorganizace. Pod tlakem pro ni stále hůře vyhlížející situace situace lze těžko čekat něco jiného, než pukající praskliny a množící se chyby. Veřejná prezentace rekonstrukce vlády, které se budou účastnit pod vlivem hrůzy z průzkumů veřejného mínění jen ministři za ČSSD a která nemá žádné jasné obrysy a hrozí skončit dalšími a vleklými vnitrostranickými válkami, je toho jasným důkazem.
Vytisknout11.11. 2016 / Jiří Vojáček
Pane premiére, pane předsedo, stejně jako k ostatním sociálním demokratům se i ke mně donesly zprávy o tom, že hodláte z vlády odvolat některé liberální sociálnědemokratické politiky. Proto si vás dovoluji oslovit tímto otevřeným dopisem. Pocházím ...