Bodláky Václava Duška

Státní sinekury, záruka trvalé soběstačnosti

1. 8. 2016 / Václav Dušek

Ať žije lithium v Erzgebirge, pracovní příležitosti na Zinwaldu; přijde den a budeme fárat rychloklecemi k žhavému jádru. Těžit se bude neznámý nerost - jen aby nám nepřerost přes hlavy.

Party hic a nikde nic. Revoluční brak čteme z nedostatku literárních skvostů, ze zoufalství, že sinekurní cháska vysává státní pokladnu zčista do čista; bohatě žije, chudou práci odevzdává, nehrozí jí hypermanganová koupel - může v poklidu dráždit býky z našeho chovu, podobni jsou volkům, bulíkům. Mít takového v aréně vyparáděný řezník, fešák toreador, nemusel zemřít rohem rozdurděného a poraněného zvířete. Skončete už s těmi nechutnými jatky.

Náš zástupce lidu s politickými vlohami Lva Davidoviče Trockého - Bronštejna, vyniká v popíjení alkoholických nápojů - vydatná droga pro politiky. Jak říkává filozofka s životní VŠ: Po vodce mi ještě nikdy nic nebylo - po vodě mnohokrát.

Vládní smyčky se utahují. Čmolda kliďánko piďánko zasáhne do policejního sboru, uveleben ve státní funkci funí, funí, a druzí čumí - hle, jak blízko máme k dinosaurům. I tehdy bačovali ze zabaveného kati Mydláři. Tajemník pořídil barák za babku, výbava od moderních kachlíček, drahých koberců, úžasných lustrů, nábytku se západním designem, televizí před postelí - toť drobnosti od prostého pracujícího lidu, z rezerv generálních i jiných pověřených ředitelů, či šiditelů?

Takže, nepapajme s údivem proklamace těch neskonale spravedlivých, sociálně vyškolených - ono se kradlo umně, kšeftovalo ganstersky, podvádělo i svádělo o sto šest, proč ne o sto sedm? Stačilo neohroženě vandrovat do nepřítele, spícího za humny, odměna se dostavila... nu, a pokud se nedalo jinak, tak neohroženého Hvězdu poslali za trest na jiný post, tam, kde neměl přístup k penězům, nemohl čachrovat a špinit revoluční odkazy. Opilecké kádry postrkovány kupředu, zásluhy se nezapomínají, že? Kádrů neubylo, naopak.

Hry šálivé za peníze bodrých poplatníků.

V mokřadech hrdinských bájí uvízly disidentské vzpomínky; Disidentstán připomínají písemnosti účastníků revolty, nešetří v nich ani největší disidentské špičky a zbabělá většina pozdních rozumbradů slintá nad slinty nespokojených, zneužitých, zapomenutých - zrádci revolučního kroužku se vyklubají z hadích vajec, nic nového pod sluncem.

Po každé revoluci je nutno transplantací zasažených orgánů, výměna krve holá nutnost - skandál neskandál, vyloučeny jsou rizikové skupiny. Ovšem - vybraní dosazeni do funkcí na věčné časy a nikdy jinak, jejich proklamativní názory připomínají rozbory osobností závodními výbory a jinými výbory i podvýbory; zkrátka rychtyk musí být, holobrci!

Kdo vzpomene ještě partaje Věci veřejné - ve skutečnosti značně neveřejné, s ministryní obrany snad osmidenní, literárním ministrem Vnitra přehrabujícího se v nastrčených papírech? Nahozené návnady polkli partajní dovedové i s navijáky bez brzd. V křečích opouštěli posty a zanechali resty - dramatická slátanina v pididivadýlku vykoupala chtivou blondýnku bez platných omezení. Věci veřejné se do politiky nehodí, politika není uměním pro kdejakého břídila.

Lidé jsou dobytek. Hnilouc, hnilouc - nádherné vyhlídky cestou do kolumbárií.

Vypečení pokladní chrochtají blahem. S mocí prý roste rozum. Nemusíte souhlasit, nic víc nedokážete. Nedotknutelní nezmizeli. Naopak, pomnožili se v ráji, kde vyfutrovaní šohajové a šohajky s jejich zasloužilými předky získali nedotknutelnost. Prdelkování se vyplácelo, vyplácí a vyplácet bude. Krkavčí letky vyzpěvují k žalosti drobných lidiček vyplajchované hity. Tiplice k nevyhubení. Milionáři proti vlastní vůli vyrostli i v rodinách proletářsky nakažených.

Dirigenti různorodých idejí, bývají roztomilí kati. Nabízejí výhodné sinekury za sborové hlasité popěvky. Státi se poklasným vyžaduje bezmeznou loajalitu, ledové ruce - horoucí srdce. Žhaví kandidáti toužící po moci a majetku mohou nadbíhat zvoleným vyvoleným.

Podle statistických údajů se nám nedaří špatně, dokonce se nám daří, jak tomu ještě nikdy nebylo – nu, filutové, čachráři, odboráři, ranaři, mafiáni, slídiči, dojdou posty, sinekury, prachy, majetky a potom poznáte zásadní omyl nenažraných. Nic není nekonečné. Chudoba není ozdoba - bohatství nese strach.

Vytisknout