29. 7. 2016 / Jan Čulík
Najdete je ZDE.
ZDE je archiv vydání Britských listů za rok 1996. ZDE je archiv všech vydání Britských listů za posledních dvacet let, od července 1996 až do současnosti. ZDE je seznam nejčtenějších článků za celou dobu existence Britských listů.
K tomu: 28. 7. 2006: Brána pro nové myšlenky: Deset let Britských listů ZDE
Tehdy jako dnes byla důvodem, proč vydáváme Britské listy, snaha otevírat v české společnosti okna a dveře do světa. Deník jsme založili na základě přesvědčení, že pro každou společnost, tedy i českou, je podnětné a užitečné, je-li vystavována myšlenkám a veřejné debatě odjinud, protože konfrontací různých kulturních postojů vznikají nové myšlenky. Není náhodou, že společnosti, které přijaly větší množství lidí z jiných zemí a kultur, výrazně ekonomicky i kulturně prosperují - vzniklý multikulturní kadlub je nesmírně přínosný. Vždycky je užitečné sledovat a zkoumat, co v jiných zemích a kulturách lidé dělají jinak, dobře či špatně, a poučit se z toho.
Vydat se ovšem na cestu otevírání dveří do světa a povzbuzování interkulturní komunikace je cesta obtížná. Britské listy to měly relativně lehké, neboť jejich šéfredaktor, Jan Čulík, už v době jejich založení žil více než třináct let na Západě. Stát každou nohou v jiné kultuře je přínosné - to byla jeho zkušenost - a rozhodl se, ve veřejném zájmu, tuto zkušenost sdělovat českým čtenářům. Bylo a je, myslíme, velmi důležité, že zahraniční myšlenky a zkušenosti komunikuje někdo, kdo není z domácího českého prostředí - které automaticky nasazuje myšlenkám ze zahraničí filtr a funguje jako gatekeeper. Do vnitřního kulturního prostředí určité země se tak vlastně nikdy nedostanou myšlenky a postoje, které v něm už nejsou. To, co česká média přejímají ze zahraničí, je vždycky jen domácí výběr, který posiluje a prohlubuje domácí stereotypy. Tomu se nevyhneme - pokud jsme produktem jediné kultury, děláme to podvědomě a automaticky. Tak se ale uzavíráme ke své škodě ve vlastní izolaci. Budoucnost mají lidé, kteří mají zkušenost z více zemí a více kultur.
Druhým důvodem, proč dvacet let vydáváme Britské listy, je skutečnost, že máme možnost být zcela nezávislí. Na rozdíl od oligarchů a politických zájmových skupin, či kmenových zájmů, které ovládají většinou současných českých médií, máme tu výhodu, že nepodléháme ani komerčním tlakům. Skromný rozpočet, z něhož financujeme nevelkými finančními částkami tři novinářské spolupracovníky, pochází výlučně z příspěvků čtenářů.
Práce Britských listů naráží ovšem na četné překážky a problémy. Mnohé z nich jsou v hlavě samotných čtenářů. Mnohokrát během existence Britských listů došlo k nedorozumění. Vulgární emaily chodí pravidelně celých dvacet let. Pro čtenáře bývá zklamáním, že Britské listy nepodléhají ani nešíří žádnou ideologii. Protestují proti tomu, asi tak, jako skupina demonstrantů nedávno protestovala za to, aby jim televize Prima i nadále lhala.
Naší pracovní metodou je, že se vždycky pokoušíme zkoumat fakta a na jejich základě informovat, padni komu padni. Třikrát nebo čtyřikrát se ideologičtí stoupenci určitého směru v České republice mylně domnívali, že Britské listy podporují jejich víru. Zklamali se, protože to neděláme. Následovalo zhrzení a odchod. Uraženými emaily, "četl jsem vás" (jako by nám tím dělal nějakou milost!), "ale už nebudu!!" si můžeme vytapetovat celou místnost. Odpovědí je: je to vaše věc, chcete-li se uzavřít před informacemi z vnějšího světa. Ano, myšlení bolí. Člověk se by se měl chovat odvážně.
V České republice existují média, jejichž četba je něco jako černá mše - vzývání ideologie. To, že čtu určitý deník, znamená, že se tím demonstrativně přihlašuju k určité víře či ideologii. Tak to Britské listy nikdy nedělaly a dělat nebudou. Omlouváme se za vaše zklamání, pokud to čekáte. Cílem Britských listů je rozrušovat stereotypy v hlavách lidí, aby mysleli. A v žádném případě také nebudeme šířit nesmysly, rasismus a konspirační teorie, které v dnešní době zahlcují drtivou většinu internetu publikovaného v češtině.
Otevřenost samozřejmě bolí. Není jednoduché najít odvahu v dnešním složitém, zmateném a nebezpečném světě zbavit se nejrůznějších myšlenkových berel a hodnotit kriticky skutečnost, padni komu padni. Jenže kdo to nedělá a uchyluje se k ideologickým klapkách na očích, špatně skončí.
Vzhledem k tomu, že se snažíme do českého prostředí přinášet myšlenky a informace ze zahraničí, nezdeformované manipulací domácích českých médií, značnou část produkce Britských listů činí shrnutí globální veřejné debaty. V tomto smyslu jsou až komické občanské protesty některých čtenářů z České republiky - jeden z nich zrovna přišel včera - které vyvyšují názory potrhlého českého mainstreamu na úroveň svatosvaté pravdy - a informace v Britských listech, přebírané z renomovaných zdrojů, jako jsou třeba Washington Post, Foreign Policy, Guardian, BBC či Independent - považují v českém prostředí za výstřední marginalitu.
No, co si počít. Nemám tušení, zda dvacet let šéfredaktorovy KAŽDODENNÍ práce zadarmo české společnosti jakkoliv prospělo či zda to na ni nechalo nějakou sebemenší pozitivní stopu. Poslední dobou se zdá, že spíš ne. Stále větší počty Čechů, zdá se, ověřená fakta a nové myšlenky odmítají a věnují se rasismu, xenofobii, nesmyslné islamofobii (žádné muslimy přitom neznají), reagují ideologicky na základě politické a jiné frustrace a ukájejí se absolutními konspirativními nesmysly, zveřejňovanými na většině českých internetových zdrojů i na českých sociálních sítích.
Jak lidi přesvědčit, aby neblbli a nepropadali nesmyslům je otázka. Vydávat Britské listy však budeme dál - jsme přesvědčeni, že jasný a klidný hlas rozumu by v českém jazyce měl být slyšen.
Zvláštní je, pohlédneme-li na vydání Britských listů z července 1996, ukazuje se, že se toho tolik zase nezměnilo. Nu, posuďte třeba tyto články: ZDE ZDE ZDE
Vytisknout4.8. 2016 / Bohumil Kartous
Šelmy a lovci, tajemné progresivistické spiknutí v nejvyšších politických špičkách, odhalení pokusu usurpovat moc prostřednictvím návrhu na zrušení zákona Ústavnímu soudu ombdusmanem. Vezmete skutečnost, zalejete ji univerzální ideologickou omáčkou (...