Konec německého zlatého věku

29. 7. 2016

Wortmannův film nazvaný "Německo - tvůj autoportrét" byl promítán 14. července. Zcela v něm chybí německá úzkost a ukazuje rodiny na horské dráze, seniory u snídaně a dospívající dívky, které se před kamerou objímají. "Přátelství je v tomto filmu velmi důležité," prohlásil v rozhovoru Wortmann. "Domácí mazlíčci. Sporty. A samozřejmě auta."

Ale zatímco se Wortmann snažil udělat film plný příjemných pocitů, to co zveřejnil se zdá odkazovat k Německu, jež je na pokraji vymizení. Kritici rychle poukázali na to, jak zastarale už záběry působí - jako archivní materiál z jiné doby.

V minulé dekádě si Německo užívalo to, co bude zřejmě jednou považováno za zlatý věk. Dlouho problematická ekonomika šlapala jako hodinky a přestála nedávné krize lépe než většina ostatních. Politicky vzato se stát z krize vynořil coby dominantní evropská mocnost. Národní fotbalový tým hrající atraktivní útočný styl se postupně zlepšoval, aby v roce 2014 zvítězil na mistrovství světa.

A co bylo možná nejdůležitější, Německo se stalo atraktivním místem k životu. Vyrostl jsem v 80. letech v Německu Helmutha Kohla a mohu dosvědčit, že se země stala liberálnější, tolerantnější, žilo se v ní snadněji.

Dnes se nicméně zdá tento pokrok zpochybněn. Nálada veřejnosti se výrazně změnila, poté co do země vstoupily statisíce uprchlíků a masivně zatížily zdroje a instituce. Pravicová strana Alternativa pro Německo (AfD) v průzkumech poskočila a profitovala z rozšířených obav ohledně masové migrace a terorismu. Kancléřka Angela Merkelová na vrcholu popularity, když byl natočen Wortmannův film, teď vypadá slabá a zranitelná.

Ekonomika také vykazuje některé známky potíží, když těžké váhy Volkswagen a Deutsche Bank jsou na tom zvlášť problematicky. A pak je tu násilí: Útok sekyrou nedaleko Würzburgu, masová střelba v Mnichově, útok nožem v Reutlingenu, sebevražedný bombový útok v Ansbachu.

Tato šňůra odporných útoků během pár dní otřásla státem, který už vykazoval známky nevyrovnanosti. Něco dobrého skončilo - nebo je to tak pociťováno - a nevíme co přijde.

Zlatý věk Německa se dost přesně shodoval s funkčním obdobím Merkelové. Když v roce 2005 kandidovala na kancléřku, země se právě vzpamatovávala z krize. Ekonomické reformy tehdejšího kancléře Gerharda Schrödera začínaly fungovat, ale Němci, kteří oživení neviděli, stejně hlasovali proti němu. A když ekonomika naskočila, byla to Merkelová, kdo sklidil plody.

Dnes se mnozí obávají, že dobré časy končí. Německo chráněné silnou výrobní základnou vzešlo z finanční krize poměrně bez následků. A zatímco ostatní členové Evropské unie byli zasaení eurokrizí a obviňovali Německem prosazovanou politiku škrtů, exportní průmysl v Německu pokračoval v provozu a mezi jiným profitoval i ze slábnoucí měny. Ale do jaké míry je to udržitelné? Když je značná část světa v potížích, ekonomika tak závislá na exportu tím nakonec musí utrpět.

A pak je tu demografie. Ve Francii a Británii je stárnoucí populace důvodem k znepokojení; v Německu jde o časovanou bombu. OSN předpovídá, že v roce 2030 bude pracovat jen polovina obyvatelstva. Merkelová si myslela, že má řešení. Když otevřela hranice pro uprchlíky, šlo jistě o humanitární gesto, ale také o snahu omladit pracovní sílu.

Merkelová si myslela, že to Němci pochopí. Nepochopili. Dlouhodobé přínosy masové migrace mohou v nejlepším případě opravdu převážit krátkodobé obtíže. Ale mnozí, zejména starší a konzervativnější voliči, vidí jen nevýhody. "Zvládneme to," řekla jim Merkelová a milióny unisono odpověděly: "Ne, nezvládneme."

Pro AfD bylo rozhodnutí Merkelové záchranným lanem. Strana založená v roce 2013 skupinou euroskeptiků se zdála být v úpadku. Její členové jsou pěkně naštvaní, někteří kvůli tomu, že Německo vyměnilo marku za euro, další protože věří, že sexuální výchova na školách kazí nevinné děti. A věc která je všechny spojila je migrační politika Merkelové.

Ve vedení nejsou zruční politici. Chybí jim charisma a dopustili se řady chyb. Ale události jako ve Würzburgu a Ansbachu, kde útočníky byli nedávní přistěhovalci, jejich věci pomohou a posílí argument, že Merkelová zvýšila riziko terorismu. Ekonomický útlum pomůže straně ještě více.

Co se stane, pokud se objeví německý Donald Trump a dostane se k moci? Před pár lety publikoval novinář Timur Vermes román nazvaný "Podívejte, kdo se vrátil". V něm se do současného Berlína vrací Adolf Hitler a stane se nejprve mediální celebritou a pak politikem. Je to satirická kniha mnoho čtenářů se nad ní dosyta nasmálo. Ale najednou, když je establishment v krizi, vypadá už méně jako vtip a spíše připomíná varování.

Vztah mezi Merkelovou a Němci je nejlepší, když na hřiště vyběhne reprezentační fotbalový tým během závěrečné části velkého turnaje. Hráč, obyčejně Thomas Müller, dá gól a Němci aplaudují. A pak kamera zabere aplaudující Merkelovou v oddělení VIP a Němci aplaudují také jí.

Na letošním evropském šampionátu se nicméně Merkelová neukázala, když se tým dostal do semifinále. Možná věděla, že už by jí lidé neaplaudovali. Němci jsou z kancléřky zmateni a rozčarováni. Poté co šokovala konzervativní voličskou základnu uprchlickou politikou, odcizila se novým fanouškům na levici kontroverzní dohodou s Tureckem. Nikdo už neví, co si myslí, a ona nemluví. Výsledek je zřejmý z jejích preferencí.

Pro Německo zobrazené ve Wortmannově filmu byla Merkelová perfektním lídrem. Dokud spoluobčané byli zaujtí sportem, domácími miláčky a auty, mohla je snadno vyvést z menších nebo větších krizí. Byla dobrá během nočních schůzek s dalšími světovými lídry a dokázala dosáhnout komplikovaných kompromisů, s nimiž Němci byli spokojeni, i když detailům úplně nerozuměli.

Ale má také řadu slabin a teď jsou plně viditelné. Nemá řečnický talent a neumí dát najevo emoce. Po posledních útocích musí jednoduše vysvětlit, co se podle ní v posledním roce stalo. Musí Němcům říci, že pravděpodobně dojde k dalším útokům a že se zmýlila, protože to nepředvídala. A by měla určit nový kompromis a argumentovat, že navzdory násilí je stále důležité pomáhat lidem v nouzi. Že vrátit se do světa obehnaného tlustými zdmi není odpovědí na hrozbu terorismu.

Ale Merkelová není ten typ, který dělá emocionální prohlášení. A to je neštěstí, protože Německo je polarizované. Na jedné straně stojí zastánci vítací kultury vedení minulou vinou, kteří jsou přesvědčeni, že Němci mají morální povinnost ponechat hranice otevřené pro každého, a že je to jen naše vina, pokud udeří teroristé. Na druhé straně stojí rozzuřená ultrapravice.

V debatě chybí všichni ti obyčejní Němci, kteří hráli v Wortmannově projektu. Prosím, řekněte jim někdo, aby promluvili. Musejí pochopit, že Německo, v němž žili, liberální, tolerantní a kvetoucí - nelze brát jako samozřejmost a potřebuje jejich podporu.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout