Bodláky Václava Duška

Co není mravně, není politicky správně

14. 7. 2016 / Václav Dušek

Nebereš, dočkáš se chudoby a posměchu. Uvijí ti málo vídanou kytici nebo věnec z nádherných mučenek. Květy zla bují. Harpyje v peří skřivánčím poletují nad našimi hlavami - vzdáleny realitě, povzneseny nad denní starosti. Střečci nám do těl nakladli larvy, střečkování nepomáhá; vyfintěné přestárlé fifleny obdivují kasuářího samce v parlamentním výběhu, hle nemravný bídák, jak se natáčí před kamerami a z huby vypouští druhdy odposlechnutá moudra.

Sudetský starostenský skrček vyfutrovaný tabákem s ním tichounce zápasí o hlasy bromedárů. Hysterik do politiky nepatří, proto jich máme dostatek. Vidíte ve vírech politiky i stydlíny, v převaze nejsou, tváří se bezbranně dětinsky, na rtech popěvek: jak mám troubit trombon, když mám v puse bonbon.

Kam se podíváš, porevoluční rozumbradové brázdí ulice, restauranty, mítinky i školy. Připomínají dinosauří roky, kdy ve třídách rozprávěli o bojích s kontrou partyzánské rozpovídačky, vykreslovali nepřítele krvavou stopou, strašili agenty západu, vyhlodanými zaprodanci, smrtícími vyděděnci, jidášskými dušemi - a nyní podobni vykladačům mravnosti uvízli v rouše vlčím hrdinové naší nové doby, hlásají mravnostní poučky; chrliči čisté vody nevyhynou.

Praha je nebezpečná ponorka, má přístav pražskou kavárnu a ukřičenou hradní vinárnu. Vyvolení připomínají vzdáleně hru pro mládež z padesátých let v divadle J. Wolkra, pojednávající o zlých kulacích a hodných jézéďácích - šli po sobě po kozácku.

My, odchovanci výchovných koncertů, kde drsnější žactvo střílelo bábrlaty do orchestru po hráčích vážné hudby, jsme vypouštěli z hlavy úchvatně mdlou dramatickou úchylku; herecké ratolesti lesku bídy ducha po mnoha letech sehrály role ukřivděných batolat, která byla podvedena, proto hrála mravné nemravnosti, sbírala ocenění, vydělávala v potu tváře slušné peníze - a tak v revolučním kvasu neváhala a odsoudila sloužící herečku partaji k hanbě; pár dalších se vypařilo v určeném papiňáku bez větších problémů s kulturní veřejností. Dnes, kampak na nás - promenádujeme se po červených kobercích, úsměv sem a úsměv tam, otočit a zůstat stát.

Co není mravné, milá Sung Mej-ling promine, nemusí být politicky chybné. Mravnost se příliš nenosí ani v poklidných časech vydatného míru. Možná i proto, že jsme nechali různé instituce pracovat v nalajnovaných mezích, za které mohou prověřené osoby se zašitou hubou. Zalátování úst nám stále nejde podle představ vyvolených a zaručeně čistých bytostí, před nimi by snad i Kristus poklekl, Jan Hus odvolal nebezpečné bludy - pravda jsou bludy, toť najisto jisto!

Vetřelci nesnášenlivosti, pochybovači, posluhovači, buřiči buntující davy pomýlených, vás hlídáme, prověřujeme, odposloucháváme, ženeme do sítí, ve kterých dozajista uvíznete – žádné obavy, koťouchové nerudní, povahy potížistické.

Kdejaký pišišvor si stěžuje, ale máme svobodu - máme! Hemzy nejsou trestány - nu, jak u koho, že? Mravnostní hlídky v pohotovosti. Selhání odpuštěno zasloužilým o řízenou budoucnost. Kdo mlčí, zvítězí. Mravnost nad mravnost - vše je mravnost, chcete-li.

Vytisknout