Chceme právní stát, nebo novou opoziční smlouvu?

12. 6. 2016 / Boris Cvek

Můj pevný bod, aspoň zatím, ve velmi třaskavém a nepřehledném dění ohledně tzv. „reorganizace policie“ je nejvyšší státní zástupce Pavel Zeman, s jehož nástupem se státní zastupitelství po době paní Vesecké, pana Rampuly a pana Grygárka začalo zásadně měnit ve směru odvážného vyšetřování vážných případů, prorůstajících do politiky.

Mnoho let před jeho nástupem se o těchto případech psalo, psalo se také o jejich zametání pod koberec, vědělo se, že se nedostávají ani před soud. To byl celospolečensky nesmírně drtivý pocit z toho, že vlastně nežijeme v právním státě, že trestné je ukrást deset tisíc korun, ale nikoli deset tisíc milionů (deset miliard) korun. S „akcí čisté ruce“ uspěl u voleb už Miloš Zeman v roce 1998 a dá se říci, že od té doby se nic pořádného nevyšetřilo, ačkoli téma boje proti korupci si zpočátku dal jako heslo i Nečasův kabinet.

Ono totiž, bohužel, pokud připustíme, že se skutečně nějaké zločinné jednání ve vysokých patrech politiky událo, nelze si představit právní stát bez zatýkání mezi vysoce postavenými politiky, kteří se ho dopustili. Je také obtížné očekávat, že by se čeští politici „vzdali“ nějak snadno, že by se třeba přiznali, spolupracovali s policií apod. Pokud tedy státní zastupitelství začalo fungovat a míří tímto směrem, pouští se do velmi obtížného boje, který zároveň musí vyvolávat značnou nervozitu u těch, které může ohrozit. Jistě může – např. kvůli různým chybám – ohrozit i nevinné, slušné lidi, jak ukazuje případ paní Jourové.

Naučit se účinně bojovat s tak vážným druhem kriminality, který zasahuje do vysokých pater politiky, není možné jen tak, když se to, jak se zdá, v Česku vlastně nikdy pořádně ani nezkusilo. Policie, státní zastupitelství i soudy mají svou kontinuitu, nejsou to homogenní skupiny lidí, a pokud je jasné, že státní zastupitelství po nástupu Pavla Zemana změnilo kurz a rozhodlo se nerezignovat na právní stát, platný pro všechny, jde v tom proti tradicím, proti způsobům myšlení, společenským vazbám atd. Bez možnosti účinné spolupráce s policií je ovšem každé vyšetřování kriminality, tím spíše tak vážné kriminality, nemožné.

Jestliže tedy Pavel Zeman a další vysoce postavení státní zástupci stojí za prací jednoho z policejních útvarů, konkrétně ÚOOZ, ba dokonce (jak se stalo v Otázkách V. Moravce 15.5. tohoto roku) Pavel Zeman tento útvar dá za příklad jiným útvarům policie, působí šokujícím dojmem znenadání se objevivší pokus o reorganizaci tohoto útvaru, která má začít už 1. července. Reorganizace má vést k lepší práci policie, ale vedení státního zastupitelství je jasně proti. Podle některých českých politiků by to mělo být státním zástupcům zřejmě jedno, když se podle nich chystají změny, které mohou ohrozit vyšetřování, ale to je právě ten způsob uvažování, který v minulosti znemožňoval, abychom tu měli právní stát.

Je jasné, že státní zástupci měli mít zásadní slovo při přípravě reorganizace policie, pokud smysl této reorganizace není ten, aby státní zástupce ochromil. Pokud chcete zničit právní stát, je takový postup na první pohled velmi účinný. Mezitím se ovšem od této zásadní otázky obrátila mediální pozornost k osudu šéfa ÚOOZ Šlachty, k úvahám nad tím, nakolik je to kladný, nebo záporný, hrdina (kdo může lépe posoudit jeho práci než nejvyšší státní zástupce?), a k politickému cirkusu, v němž se vytahují všechny možné případy a animozity.

Jedním z hlavních argumentů zastánců Šlachtova konce je to, že je to prý Babišův člověk a že závažná kriminalita, spojená právě s Babišem, se nevyšetřuje. Nevšiml si toho Pavel Zeman? A pokud si toho nevšiml, je třeba si žádat spíše rezignaci Pavla Zemana.

Je jistě, zejména pro mne, paradoxní, ba absurdní představa, že Andrej Babiš se svým Hnutím ANO bude na straně právního státu. Jenže lidská společnost není jednoduchá pohádka, zejména ne naše postkomunistická společnost. Nesystémové strany mohou způsobit, že se zaběhané poměry, jimiž je většina veřejnosti hluboce frustrována, změní… nebyl to Miloš Zeman, který se v roce 1998 spojil s Václavem Klausem v opoziční smlouvě, kdo přinesl velkou pozitivní změnu ve vyšetřování kriminality, prorůstající do vysoké politiky, byly to naopak Věci veřejné (tehdy s TOP09), které v roce 2010 tlačily na odchod nejvyšší státní zástupkyně Renaty Veseské – a právě po ní se do své dnešní funkce dostal Pavel Zeman. Ten navrhoval za vrchní státní zástupkyni v Praze paní Bradáčovou a Jiří Pospíšil, tehdejší ministr spravedlnosti, těsně před schválením tohoto návrhu byl odvolán – naštěstí jeho nástupce Pavel Blažek po delším váhání musel kvůli tlaku veřejnosti na návrh Pavla Zemana přistoupit. Od té doby se Lenka Bradáčová stala symbolem nebojácného právního státu, neuvěřitelné změny, v kterou už nikdo nedoufal.

Nejsem stoupencem Věcí veřejných ani Hnutí ANO, ale pokud bych si měl vybrat mezi novou opoziční smlouvou tzv. „tradičních stran“, které by těžko spojovalo cokoli jiného než společný zájem, aby na jejich minulost nedosáhl právní stát, a ANO, pak si bez váhání vyberu ANO. Jestliže se právní stát má vůbec podařit realizovat, musí se začít v minulosti, kde už není tak bezprostřední vliv. I současnost, v níž funguje Hnutí ANO, se stane někdy minulostí a právní stát na ni případně dosáhne, pokud zvládne nejprve dosáhnout na minulost, která je minulostí dnes.

Česká politická scéna
Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 10.6. 2016