Na okraj demagogie o škodlivosti EU

Od roku 2020 budou vědecké výsledky k dispozici všem zdarma

9. 6. 2016 / Ivo Barteček

V čem je sdílení vědeckých prací přínosem?

Sdílení vědeckých prací a jejích výsledků s veřejností, s konkurencí, a to zcela bez omezení, bez poplatků, to je krok, ke kterému bychom se bez Evropské unie nikdy nedopracovali. Neustále bychom tvrdili nesmysly o ochraně vlastního know-how, o konkurenceschopnosti, o tom, že trh je boj a že přežije jen ten nejsilnější. Alias - kopni svého souseda, abys byl u koryta o vteřinu dřív. To je chování hodné pouze velmi hloupé společnosti.

Za uvolnění vědění lidstva všem a zdarma bojoval, mimojiné, ještě před třemi lety Aaron Swartz. Člověk, který stanul v čele odporu proti smlouvám SOPA a PIPA, jejichž cílem bylo omezit volný pohyb informací po Internetu. Člověk, který se vloupal do databáze digitální knihovny JSTOR a stáhl z ní několik milionů vědeckých článků s úmyslem je nikoliv zpeněžit, ale předat lidem, kterým patří. Za což mu hrozilo 30 let vězení. Poté byl oběšen (nebo se sám oběsil) ve svém bytě, protože americká moc na něj upřela svůj supí zrak a neměla v plánu dát pokoj, dokud rebela Aarona Swartze neumlčí.

Důsledky?

Ty už si jistě domyslí každý sám.

Důležité je ovšem ono sdílení. Sdílení informací, které budou odrazovým můstkem pro tisíce nových nápadů. Nové příležitosti, které se dostanou ke každému, kdo o ně projeví zájem. Bez omezení, bez bariér, bez poplatků, bez nutnosti patřit k privilegované třídě, posvěcené bůhví jakou autoritou. Na koleně tak mohou začít vznikat technické zázraky, softwarová řešení. Otevírá se tím možnost nakopnout pokrok správným směrem. Každý jedinec, každá firma budou mít před očima a k dispozici informace, které by se k nim bez uvolnění a sdílení vědeckých prací nikdy nedostaly.

Vidíte ty nekonečné možnosti? Tu otevřenou náruč pro každého?

Evropská unie nevzkazuje nic jiného, než "dáváme vám příležitost k tomu žít, tvořit, vytvářet, budovat". Nabízí možnost být součástí Evropy. Evropy, která víc dává, než bere. A to, co bere, potřebuje k tomu, aby mohla dávat. A přitom vám nebere nic, co vás okrade o svobodu, o demokracii. Naopak, svobodu vám dává. Na zlaceném tácu. A z jednotlivých států se ozývá tuctové - diktujete nám, jak mají být zakřivené banány a jak mají být dlouhé okurky a které žárovky můžeme a nemůžeme používat.

Samotná Evropská unie potřebuje reformu. Potřebuje nakopnout v lecčems lepším směrem. Ale křičet, že z ní máme vystoupit? Absurdní. Směšné.

K Evropské unii není alternativa. A máme-li námitky, nezevšeobecňujme je do destruktivního – rozboříme Evropskou unii a na jejích kostech postavíme… co? Lunapark? Buďme silní ve slově MY. Protože ve slově JÁ je cítit slabost, strach. Evropskou unii tvoří lidé. Lidé omylní, chybující. Ale lidé, kteří stojí za snem, v kterém jsme jednotní a silní. Neberme komunikaci Evropské unie jako diktát, protože se pak chováme jako vzdorovití spratci, kteří na vlídné slovo, které chce dojít k souladu, reagují mlácením rukama a kopáním nohama. Buďme součinní, ne nečinní.

My jsme Evropská unie. My ji reformujme. Měňme ji k lepšímu. Nekopejme do ní. Kopeme tím do sebe.

Sdílení všech vědeckých prací a jejích výsledků od roku 2020 je důkazem toho, že Evropská unie je pro nás pro všechny nesmírně důležitá. Mění nám životy. K lepšímu. Teď. V tomto okamžiku.

Neměňme sen v noční můru.

Je zvláštní, že musíme sebe samotné přemlouvat, abychom šli do toho, aby nám bylo lépe.

Vytisknout