8. 6. 2016
Případ Michaela Govea je zajímavější. Toho přitahuje chaos jako projímadlo - morální enema pro ucpané byrokracie. Jeden z jeho bývalých spolupracovníků o něm jednou napsal: "Ohledně Michaela si musíte uvědomit, že on je v podstatě maoista. Věří, že ve světě dochází k pokroku prostřednictvím procesu tvůrčí destrukce." Podle Govea je Evropská unie morbidní příznak. Je to patogen, omezující suverenitu a podnikavost. Žádné vedlejší efekty nemohou být dost nebezpečné, pokud je odměnou likvidace Bruselu. Ztráty pracovních míst, panika na trzích, hospodářská recese, politická krize, všechno to je možné. Ale šoková terapie potřebuje šoky. Pokud to bolí, tak to funguje.
Ideologové volného trhu, stejně jako revoluční marxisté, nečekají na to, až existující řád zemře přirozenou cestou. Skáčou po citlivých bodech systému, aby se rozbil. V tomto smyslu míval Gove ve své pracovně Leninův portrét.
Nigel Farage hovoří nadšeně o tom, že odchod Británie z EU vyvolá dominový efekt, který povede k rozpadu EU. Stoupenci Brexitu jsou inspirováni mileniálním nadšením: Británie je podle nich spasitelským národem, který osvobodí sebe i Evropu od federalizující pošetilosti.
Nic není jisté ohledně toho, co se bude dít, jestliže Británie bude hlasovat pro odchod z EU. Kromě toho, že to bude zajímavé. To není doporučení. Vzhledem ke krvavé historii Evropy bychom měli doufat v nudnou éru, píše zajímavě komentátor Raphael Behr.
Hlas pro setrvání Británie v Evropě by vyvolal jen vesnické drama. Kulturní válka, která začala jako interní hádka v britské Konzervativní straně a rozvinula se v ošklivý pouliční konflikt by se vrátila zpět domů. Z Westminsteru by se ozývaly výkřiky o zradě a zvuk rozbitého konzervativního nádobí. Ostatní země by se věnovala svému.
Rozhodnutí odejít by znamenalo větší destabilizaci. Neexistuje precedent pro žádnou zemi, která opustila EU. Krize by byla celoevropská. Tábor zastánců Brexitu nemá tušení, co by se stalo. Mají plán prásknout za sebou dveřmi, ale už nevědí, kam jít dál. Chaos je ale pro šéfy kampaně za odchod z EU právě atraktivní.
Pro Borise Johnsona je v tom kariérní výhoda, pokud se mu podaří svrhnout Davida Camerona. Vztahy Británie s jejími nejdůležitějšími obchodními partnery, to jsou jen kolaterální škody. V Johnsonově historii nezaznamenáme žádný zájem o nikoho, kdo mu nemůže pomoci s jeho osobní kariérou.
Případ Michaela Govea je zajímavější. Toho přitahuje chaos jako projímadlo - morální enema pro ucpané byrokracie. Jeden z jeho bývalých spolupracovníků o něm jednou napsal: "Ohledně Michaela si musíte uvědomit, že on je v podstatě maoista. Věří, že ve světě dochází k pokroku prostřednictvím procesu tvůrčí destrukce."
Podle Govea je Evropská unie morbidní příznak. Je to patogen, omezující suverenitu a podnikavost. Žádné vedlejší efekty nemohou být dost nebezpečné, pokud je odměnou likvidace Bruselu. Ztráty pracovních míst, panika na trzích, hospodářská recese, politická krize, všechno to je možné. Ale šoková terapie potřebuje šoky. Pokud to bolí, tak to funguje.
Joseph Schumpeter, americký ekonom rakouského původu, charakterizoval vývoj kapitalistického systému jako cyklus, kdy nové zboží a nový druh výroby nahrazuje ty staré. Vládnoucí generace se tomu buď musí přizpůsobit, nebo zemře.
Ideologové volného trhu, stejně jako revoluční marxisté, nečekají na to, až existující řád zemře přirozenou cestou. Skáčou po citlivých bodech systému, aby se rozbil. V tomto smyslu míval Gove ve své pracovně Leninův portrét.
Kreativní destruktivní proces stoupenců Brexitu začne likvidací předpisů, které prý omezují podnikání, ale ve skutečnosti většinou jen ochraňují zaměstnance před diskriminací a svévolným propouštěním. Svoboda být propuštěna, protože jsem se odvážila otěhotnět, není zrovna v souladu s výzvou stoupenců Brexitu, aby "převzali kontrolu".
Systémy musejí být rozbity - a je to vzrušující, pokud se nestanete obětí chaosu. Gove a Johnson se ukájejí tvůrčími fantaziemi Brexitu, protože mají kapitál a konexe, které jim umožní přežít vzniklou krizi. Když plánuje revolucionář omeletu, jsou to vždycky vajíčka někoho jiného, která jsou pro to rozbita.
Toto sobecké, podivně adolescentní vyžívání se v moci vyvolat katastrofu má důsledky daleko mimo hranice Británie. Hlasování pro Brexit posílí všechny šovinistické opozice v Evropě a ochromí umírněné centrum. Ale to je také součástí této formule. Nigel Farage hovoří nadšeně o tom, že odchod Británie z EU vyvolá dominový efekt, který povede k rozpadu EU. Stoupenci Brexitu jsou inspirováni mileniálním nadšením: Británie je podle nich spasitelským národem, který osvobodí sebe i Evropu od federalizující pošetilosti.
Jestli ostatní občané EU přijmou Brexit jako benevolentní žhářství, na tom nezáleží. Dalším rysem revolučního nadšení je, že uznává pouze názory loajální, osvícené avantgardy. Každá kritika je důkazem, že je kritik představitelem zkorumpovaného starého pořádku.
Je možné, že dostatečně velké množství lidí v Británie je natolik frustrováno s nynější situací, že budou ochotni hlasovat pro drastickou změnu směru, aniž by věděli, kam se vydávají. Na to vedoucí kampaně pro Brexit spoléhají. Jsou posedlí nadšením z destrukce, ale nemají žádné plány pro konstrukci budoucnosti.
Gove, Johnson, Farage a ostatní zakládají požár a doufají, že z popele vznikne fénix. Samozřejmě vědí, že jejich vlastní existence tento požár nezlikviduje.
Podrobnosti v angličtině ZDE
Vytisknout9.6. 2016 / Ivo Barteček
Evropská unie v době holandského předsednictví prosadila uvolňování vědeckých prací a jejích výsledků všem a zdarma. Jedná se o vědecké práce a výsledky, které byly dotovány z veřejných peněz. Výsledky vědeckého bádání soukromého sektoru tomuto naříz...