Redakce Britských listů by neměla přemýšlet o změně diskurzu

12. 6. 2016

Chtěl bych reagovat na článek od Michala Musila, píše Petr Huďa.

Nejsem intelektuál, ale řadový dělník se středoškolským vzděláním.

Nemyslím si,že by redakce Britských listů měla začít přemýšlet o změně nějakého diskurzu.

Chápu,že provozovat zpravodajský a publicistický web není nic snadného, pokud za tím v pozadí nestojí mocný oligarcha a nejasné vlastnické vztahy, apod.

Je potřeba si uvědomit,že i když česká ekonomika oficiálně roste a klesá nezaměstnanost, většina pracujících a důchodců si nemůže příliš vyskakovat.

Jako dělník v jednom strojírenském podniku v Jihlavě na jednosměnném provozu mám měsíční příjem 12 tisíc čistého. Když odečtu náklady na dopravu a stravování, jsem na necelých 11-tisících. Manželka pracuje na základní škole jako učitelka. Máme vlastní bydlení a ve společné domácnosti s námi bydlí ještě dcera, která nemá žádné finanční prostředky. Studuje třetím rokem VŠ v Brně. Náklady na její studium nás měsíčně s manželkou stojí 6 tisíc měsíčně. Dále musíme připočíst výdaje na bydlení, stravu, různá pojištění, daně a poplatky. Nepočítám nenadálé investice, jako je např.oprava pračky, plynového kotle, auta apod. Naštěstí nemáme žádné půjčky, hypotéky jako řada jiných českých rodin a domácností.

Někdo by mohl argumentovat tím, že si mám najít lépe placenou práci, když se české ekonomice daří.

Je mi 48 let a opravdu nemám zájem a chuť se rekvalifikovat či přeškolovat na něco jiného. Před tím jsem pracoval několik let na montážní lince u nadnárodní společnosti Bosch na nepřetržitém provozu. Měl jsem zde lehce nadprůměrný celostátní příjem, ale ze zdravotních důvodů jsem toho musel po několika letech nechat. Dnes se léčím na cukrovku. Kdo pracuje nebo někdy pracoval na montážní lince, ví dobře o čem mluvím a o jakou fyzicky a psychicky náročnou práci se jedná.

Proč to vůbec píši a co jsem tím chtěl říci.Jsem toho názoru, že velká část českých domácností a rodin žije celkově od výplatě k výplatě a přispívat na provoz zpravodajských a informačních webů se jim moc nechce, i když je pravidelně sledují.

Příčinu úbytku a odchod části čtenářů od BL k pofidérním webům (Parlamentní noviny, Nová republika, Czech Free Press) vidím v současné atmosféře ve společnosti. Nacionálně pravicový populismus začal silně oslovovat určitou názorovou část dnes bývalých čtenářů BL. Přímá volba prezidenta, ukrajinská a migrační krize rozdělila silně společnost a rozbila řadu vztahů v rodně i mezi přáteli.

Přilákat některé bývalé čtenáře BL zpět je podle mého názoru nemožné a pokoušet se o to nemá smysl. Naprosto souhlasím s článkem od Bohumila Kartouse "Nejde o změnu Britských listů, ale mediální krajiny ČR") nebo Daniela Veselého ("Proč bych už nikdy nepublikoval na Parlamentních listech").

BL si musí pro stálé a nové čtenáře zachovat tvář. Inspirovat se PL či deníkem Právo považuji za cestu do pekel.

Patřím mezi dlouholeté čtenáře BL a nemám vám co zásadního vytýkat. Mimo BL pravidelně nejvíce sleduji Deník Referendum a A2larm. I oni žádají od svých čtenářů finanční příspěvek na provoz. Až to bude trochu možné ještě letos vám všem podle svých finančních možností na provoz rád přispěji.

Vytisknout

Související články

Odrazují Britské listy kriticky uvažující čtenáře?

11.6. 2016 / Michal Musil

Se zájmem jsem si přečetl poslední úvahu pana Kartouse, v níž mimo jiné konstatuje úbytek čtenářů i přispěvatelů Britských listů. Nechci rozporovat jeho argumenty, spíš k nim chci z pozice dlouholetého čtenáře (a příležitostného symbolického pod...

Obsah vydání | Pátek 10.6. 2016