Bodláky Václava Duška

Točit se, jak na obrtlíku

9. 6. 2016 / Václav Dušek

Nebát se a neprosit. Krom dojímavých scén a uprchlické bídy nám na facebooku přistanou tklivé snímky, kde opálení mlátí neopálené - hnus! V bílé bytosti se vzedme vlna odporu, jakým právem přepadají, bijí, okrádají, znásilňují v našich zemích?! Kdo podporuje ohyzdné muslimáky?! K čemu vydržujeme policii, když nedokáže ochránit právo a životy?!

Vznikly domobrany. U nás jich není třeba, ano, máme letité zkušenosti s etnikem užívajícím sociálních i zdravotních výhod; kdysi se v pražské dělnické čtvrti zjevila náplava z východního cípu republiky. A chovala se kořistnicky. Provokovala. V zimním podvečeru pár existencí zaútočilo na něžnou dívenku - a hle, zrak tě snadno ošálí. Zmlátila čtyři opálené mezulány dokulata, brala hodiny bojového umění od bratra.

Násilnosti jsou nepřípustné. V jednoduchosti prý bývá síla. Opravdu... za rasismus jsou vydávána práva a povinnosti každého, kdo žije v tom či onom státě. Rasismus není, když k vám do bytu vtáhnou potřební mameluci, začnou se rozpínat, zneužívat pohostinství, vzývat Allaha a potlačovat křesťanské hodnoty.

Nemohl si sáhnout do svědomí, nebyl jím vybaven dle našich zvyklostí. Zvesela do dnů následujících - kolik jich bude, neví nikdo.

Když komik tvrdí, že je komik, musíte zpozornět. Komikem zvát kašpara - troufalost. Přesto do světel ramp vstupují i političtí poloherci, duševní pornoherci. Před výstupem plovou v bazénkách, neckách, sliní moudra, mají silnou potřebu ukázat národu – hle, voliči, dej mi svůj hlásek, tenký jako konipásek. Špatného i zbytečného komika chce potkat muzikant, aby mu srovnal fasádu a dodává, že kašpar je nemytá sviňka. Es komm der tag! A až přijde, ufacujeme se k smrti v zemi zaslíbené...

Z okna motolského pokoje poslední pomoci bylo vidět do pokojů malých pacientů z onkologie; sáhne na tebe zubatá, nu, máš odžito, k čemu se rmoutit?! Maličkým se má pomoci, sotva vyšláply po osudové cestě a už vidí konec...

Mnohé dny nevrátíš ani heverem či hupcukem. Před mnoha lety měl připraven útěk za svobodou; z malebného Pirana do Itálie chvilička, lodí brnkačka. V přehravači však píseň nevhodná k emigraci: Bože můj, já chci zpět... slunce po okraj a stráně samý vřes, a teď se duše kaj a srdce tíhu nes...tak tohle je můj kraj, tak to je moje mládí...tak to je domov můj, tak to je domov můj...

Bejvávalo, kdy seriálová kaňka hrdinsky posluhovala namyšleným kulturním bezduchým pilířům moci; polnosti v dinosauřích dobách kolchoznických úspěchů neomezeny, v rozkvetlé zahradě hojnosti i plodnosti ducha rozzorány meze historických nesmyslů.

V demokratických časech nedbáme doporučení, abysme šetřili zlým slovem. Hrotit situace máme uloženo v genech. Houževnatý komediant vyřkne umolousanou pravdu: jaká bude návratnost při vydání knihy chtivého autora?! Ha, rychle zapomenul, že bez finanční podpory by jeho umrněné divadlo dávno uhynulo, komedianství ukončeno, nazdar! Kulturní finanční injekce herci zatemnily mozek.

Spisovatelky prý mají vařit, motat se u plotny v potu tváře; neuklohní sytou literární bramboračku ani náhodou. Knih miliony, slov triliony - autorů neubývá, naopak. Čtenáři určují vkus a nevkus. Pravda nemá hranic.

Rada nad zlato. Ubyde nám nedokonalé touhy po závratném nobelismu - diplomy, finanční odměny, zmizí jako pára nad hrncem historických polofaktů. Stačí upravit profil, aby nám karavana nezmizela v písečných dunách, jako Gabriele Mechové, Egonu Plavcovi, Horymíru Lednovi, Marcele Kotenové, Ele Horké, Kazimírovi Hukovi - tito voliči se potulovali v alejích lip bez květů a zbloudili. Obrtlík s nimi točí, jak na kolotoči.

Otázka za milion položena v pivním koutku mlsným štamgastům: Proč nám lidé volí komunisty? Pomlka. A pak odpověď pivního znalce a pivovarského odborníka: Přece proto, aby zatípli tipec nevymáchaným hubám z pravýho kanálu u cesty do vesmírnýho zapomenutí. Kde nečepují pivo!

Nakonec, i v dnešních demokratických bohatých pastvinách vídáme rozdíly k zešílení. Spravedlnost narušovaná partajními mluvky a volenými činiteli vyučuje občana ke střehu, jak se bez úrazu potočit na obrtlíku. Dluhy nedluhy, říkají socani, dostaneš do huby, advokáte!

Z mysu Kalkul vysílány přátelské vzkazy mimozemským civilizacím. Přileťte, vážení vesmírní vzduhoplavci. U nás bývá denně sranda, která se servíruje zdarma. Smích lečí - proto jsme zdraví jak řípy. Přileťte brzy, nemáme záruku setrvání. Ona každá sranda něco stojí, jak historicky doloženo.

Vytisknout