Jsou ruské manévry znamením rostoucího nepřátelství, nebo jen součástí dlouhodobého plánu?

Malá Arménie může v rusko-turecké válce sehrát velkou roli

18. 3. 2016

Méně známá je malá země s obrovským geopolitickým významem a dlouhou společnou historií s oběma antagonisty - země, která může být významným hráčem v jakémkoliv střetu mezi nimi.

Arménie získala nezávislost na SSSR v roce 1991. Kdysi byla také součástí Osmanského impéria. Osmanští Turci zabili za I. světové války milion Arménů, což je známo jako arménská genocida.

Moderní Arménie je vnitrozemským státem na Jižním Kavkazu, která má 350 km dlouhou společnou hranici s Tureckem a srdečné vztahy s Ruskem - tak srdečné, že někteří pozorovatelé si myslí, že Rusko jich využívá k rozšiřování vojenské přítomnosti v těsném sousedství Turecka.

V únoru proběhlo neoznámené společné cvičení s účastí 8 500 ruských vojáků, 900 ks pozemní výzbroje, 200 bojovými letouny a 50 bojovými loďmi. V prosinci 2015 obě země podepsaly smlouvu o spolupráci v protivzdušné obraně. Existuje také nová smlouva, která umožňuje 5 000 ruských vojáků žít v Arménii.

Někteří pozorovatelé, včetně oficiálního NATO, nepovažují tyto události za nic nového, spíše za součást dlouhodobé ruské strategie.

Avšak jedna věc je jistá. Ani Rusko, ani Turecko ve věci Sýrie neustupují ze svých pozic. A Arménie je silným ruským spojencem v těsném sousedství Turecka. Pokud by mezi Ruskem a Tureckem vypukl konflikt, Arménie v něm jistě sehraje důležitou roli.

Turecko je členem NATO, které má podle čl. 5 povinnost bránit členy v případě útoku. Turecko je také spojencem USA a na leteckých základnách Incirlik a Izmir jsou přítomny významné americké kontingenty. (Na Incirliku se nachází také 50 - 70 ks amerických taktických jaderných pum - KD.)

Jsou ruské akce na Kavkaze součástí kalkulovaného shromažďování sil na jižním křídle NATO? Adam Ereli, místopředseda firmy Mercury, která se zabývá komunikací s veřejností, si myslí, že ano. "Putin vytváří nový satelitní stát na hranici NATO a ohrožuje nenahraditelného spojence USA," tvrdí Ereli.

"Nemylte se - ruská vojenská přítomnost v Arménii představuje dýku mířící do srdce NATO, zatímco arménsko-ruská aliance sílí," napsal Ereli pro Forbes.

NATO to vidí jinak a uvádí, že Arménie je nezávislý stát, který má právo budovat vojenské vztahy s Ruskem.

Je nicméně faktem, že nedávné manévry velmi připomínají cvičení, které Rusko v Jižním vojenském okruhu provedlo v roce 2008.

V Arménii se nacházejí dvě ruské základny - 102. v Gjumri a letecká základna Erebuni nedaleko Jerevanu. Letiště Erebuni využívané společně ruským a arménským letectvem se nachází 24 km od hranice s Tureckem.

Představitel NATO tvrdí, že aliance je znepokojena "nedostatkem transparence" na ruské straně, pokud jde o pohyb jednotek a náhlé manévry. Podobné vojenské aktivity se odehrávají také na hranicích s Pobaltím, Polskem a na Kavkaze.

Rusko souhlasilo s ustanoveními Vídeňské smlouvy v rámci OBSE, která vyžadují upozornit předem na určité vojenské aktivity jako cvičení, a také předpokládají výměnu vojenských pozorovatelů. Kromě toho Rusko podepsalo Smlouvu o konvenčních ozbrojených silách v Evropě, která stanoví stropy pro výzbroj, již lze využít k náhlému útoku. Tato smlouva také umožňuje ověřování cestou výměny informací a inspekcí.

Podle NATO Rusko ani jeden z dokumentů nedodržuje. Zejména USA i NATO považují smlouvu o konvenčních silách za politicky závaznou - má být životně důležitým nástrojem, který zabrání náhodnému vzniku válek.

Arménie je také členem OBSE a dodržuje ustanovení Vídeňské smlouvy.

Rusko viní NATO a USA z porušování smlouvy o konvenčních ozbrojených silách, čímž odůvodňuje své oficiální pozastavení z roku 2015. Pokud jde o Vídeňskou smlouvu, Rusko její ustanovení uplatňuje výběrově.

Hugo Spaulding, analytik Ruska a Ukrajiny v Institute for the Study of War , tvrdí, že někteří novináři vidí souvislost mezi nedávnými vojenskými aktivitami a rusko-tureckým konfliktem tak, že "provokují k zamyšlení, ale jsou potenciálně zavádějící".

To však nic nemění na klíčové roli Arménie, pokud by spor mezi Ruskem a Tureckem eskaloval.

Od sestřelení ruského letadla v Turecku obě strany "signalizovaly ochotu postavit se zájmům druhé způsoby, které eskalují soupeření, ale obecně se vyhýbají přímé vojenské konfrontaci," tvrdí Spaulding. "Ruské námluvy s kurdskými skupinami v Sýrii a Turecku jsou příkladem, zatímco stejně tak vidíme turecké sbližování s krymskými Tatary."

"Očekávám, že se rozšíří turecko-ukrajinská vojenská spolupráce," dodal.

Eskalace zůstává jednou z možností. Na Krymu Rusko po anexi shromáždilo veliké vojenské síly, které zahrnují stíhačky i výsadkové jednotky, což ohrožuje turecké zájmy v regionu.

Rusko může napadnout Turecko ze severu přes Krym, z východu přes Arménii a z jihu ze syrské základny v Latakíji.

"Vzato kolem a kolem, Turecko má právo cítit se poněkud obklíčeno," shrnuje Spaulding.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout