Plán, který EU schválila Turecku, je nebezpečný a nerealistický:

Fungují "bezpečné zóny" v zemích postižených konfliktem?

16. 3. 2016

Ale skutečně bezpečné zóny fungují? Ariene Rummeryová, mluvčí uprchlické agentury OSN, UNHCR, tvrdí, že historicky vzato ""bezpečné oblasti" byly zřídka bezpečné".

V Iráku po válce v roce 1991 400 000 lidí, většinou iráckých Kurdů, utíkalo ze severního Iráku do Turecka, ale bylo jim zabráněno v překročení hranice a žádosti o azyl. 1 500 jich zemřelo podchlazením, zatímco Turecko ignorovalo žádosti UNHCR o otevření hranic. Místo aby Američany vedená koalice vyvinula tlak na Ankaru, zřídila rychle bezpečnou zónu v severním Iráku podpořenou rezolucí Rady bezpečnosti OSN. Rezoluce označila uprchlíky za hrozbu mezinárodnímu míru a bezpečnosti, což podle Billa Frelicka, ředitele uprchlického programu Human Rights Watch, znamenalo přelom. Místo aby se k uprchlíkům přistupovalo jako k obětem nedostatečné bezpečnosti, došlo k jejich označení za hrozbu.

Bezpečná zóna především zabránila uprchlíkům požádat o azyl v Turecku a vedla ke vzniku velice obtížné humanitární situace.

V Bosně vznikla bezpečná zóna v šesti městech v roce 1993 a tento příklad zdůrazňuje možná rizika v případě, že neexistuje konsensus všech stran konfliktu. Zóny zde nedokázaly ochránit civilní obyvatelstvo před vytrvalými útoky bosenskosrbských jednotek, které nesouhlasily s jejich zřízením. V roce 1995 Srbové dvě takové oblasti dobyli, Srebrenici a Žepu. Dopustili se zde násilí, které vedlo ke smrti tisíců lidí.

Proto je zřejmé, že pokud má bezpečná zóna vůbec fungovat, musí splňovat několik základních podmínek. Musí být vojensky vynucována - v Iráku to zajišťovalo 20 000 vojáků NATO. Pokud jde o Sýrii, americký prezident bezpečnou zónu odmítá s poukazem na to, že by vyžadovala nasazení amerických pozemních sil.

Pokud neexistuje konsensus válčících stran, je velice těžké zajistit bezpečí civilistů v zemi, kde probíhá válka. V Iráku centrální vláda s bezpečnou zónou souhlasila, ale v Sýrii je taková dohoda takřka nemožná. Podle expertů 96 kilometrový pás území, které chce Turecko označit za bezpečnou zónu, oblast mezi městy Azaz a Džarábulus, představuje vysoce sporné území. Zahrnuje poslední část území na hranici s Tureckem, která je dosud pod kontrolou "islámského státu", a oblast kolem Azazu drženou umírněnými opozičními skupinami. V osmi táborech kolem Azazu je nyní asi 70 000 osob z provincie Aleppo, které utekly před ruskými nálety, ale nemohou přejít tureckou hranici.

Ege Seçkin z thinktanku IHS je přesvědčen, že tato oblast je extrémně nebezpečná, protože syrský režim je odhodlán dobýt ji nazpět.

Konečně analytici a lidskoprávní organizace také varují, že zájem Turecka na zřízení zóny není jen humanitární, ale současně jde o strategické zájmy v Sýrii. Ankara chce také zastavit příliv uprchlíků do Turecka a současně zabránit kurdské milici YPG v dalších územních ziscích v této oblasti. YPG nyní kontroluje oblasti západně od Azazu a východně od Džarábulu. Bezpečná zóna by zabránila kurdskému plánu na propojení kantonů a vytvoření souvislého pásu kurdského území podél hranice. Proto zde hrozí, že se zóna stane pro uprchlíky smrtící pastí.

Bill Frelick z HRW shrnuje: "Pokud budou na lidi dál padat barelové bomby, jak proboha můžete vůbec uvažovat o "větší bezpečnosti"?"

Podrobnosti v angličtině: ZDE

Vytisknout