Systém kontroly šíření jaderných zbraní nefunguje. Je načase vzít to na vědomí

16. 3. 2016 / Karel Dolejší


Severní Korea navzdory výzvám institucionalizovaných jaderných mocností oznámila další testy jaderné zbraně a balistických raket ZDE. Má před očima názorný příklad Libye, která se zbraní hromadného ničení vzdala a dočkala se invaze ZDE. Andreas Umland podrobně vysvětluje na příkladě Ukrajiny, že vzdát se jaderných zbraní výměnou za bezcenné záruky jaderného klubu je postup, který zřejmě již nikdo nebude ochoten zopakovat ZDE.


Když Írán pokračuje v testech raket schopných nést jaderné hlavice, ačkoliv byl vyzván Radou bezpečnosti OSN, aby toho zanechal ZDE, zjevně připravuje komponenty pro jaderné vyzbrojování. Nebude od něj odrazen ani ekonomickými, ani politickými ústupky, které mu Barack Obama nabídl. Jakmile dojde k definitivnímu odstranění mezinárodních sankcí, USA je při svém současném redukovaném vlivu na globální scéně už nedokážou znova zavést, ať Teherán provede cokoliv. Proto jakékoliv další porušování mezinárodních závazků Teheránu zůstane do značné míry nebo zcela bez trestu. Příští americký prezident se téměř jistě nebude moci vrátit před zahraničněpolitické rošády, které provedl Obama. A lokální mocnosti na Blízkém východě místo na nefunkční mezinárodní kontrolní režim a nedůvěryhodné USA budou raději spoléhat na vlastní jaderné zbraně.

Otázka nezní, zda Írán vyrobí jadernou zbraň, ale spíše, kdy k tomu dojde - zda bude čekat 15 let do vypršení platnosti Obamovy dohody, nebo ji poruší dříve. A pakliže Západ ponechá na holičkách Ukrajinu, která byla kdysi třetí nejsilnější jadernou mocností, rezignovala na tento status a výměnou dostala bezcenný kus papíru jménem Budapešťské memorandum, i z Kyjeva se ozývají hlasy volající po návratu k jadernému statusu, které mohou v krizových podmínkách jedině sílit. Po případném bankrotu by Kyjev již neměli v hrsti západní věřitelé.

Je načase vzít na vědomí, že systém mezinárodní kontroly proliferace jaderných zbraní nefunguje a nebude fungovat. Členové Rady bezpečnosti OSN s výjimkou Číny přitom mají všichni máslo na hlavě, protože každý z nich přispěl vlastním notným dílem k likvidaci věrohodnosti a funkčnosti poválečného mezinárodního kontrolního systému. Chovali se autodestruktivně a podkopali své vlastní privilegované postavení.

Kdo v současnosti tvrdí, že jaderné zbraně údajně nejsou akutním bezpečnostním problémem, ignoruje rozklad mezinárodního kontrolního režimu, který je zcela zřejmý nejpozději od roku 2011.

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 16.3. 2016