Jediné Bulharsko z celé EU svůj státní dluh snížilo z 37% na 18%. O Bulharsku se píše jako o zemi zaostalé. Japonsko je asijským tygrem. Velká Británie zase obdivovaným gentlemanem s čajem v ruce. Bulharsko si stojí na ratingové stupnici v pěkné kolonce BBB. Velká Británie v kolonce AAA

Jistě, všechno to má všelijaká hlediska, nejen národní dluh a jeho poměr k DPH. Letos dá na úroky z dluhu Česká republika téměř 60 000 000 000,- Kč. Kolik odevzdají jen na úrocích ostatní země se pídit nebudeme. Příjemné částky to nebudou.

K tomu, aby mohlo začít dalších sedm tučných let, se musí dobýt nějaký neobsazený investiční trh. Nějaké pole neorané, které bychom mohli zabrat tím naším kapitalismem, který potřebuje prolít úrodnou hroudu naftou a pesticidy, aby na něm ani píď nerostla.

Jaké jsou možnosti? Mekka kapitalismu, tedy Velká Británie a USA by potřebovaly zabrat Rusko. To by bylo živin a investic na dalších sedm let. Ovšem Rusko nedá. Tudíž rozeštvat Evropskou unii, aby neměla jednotný hlas, a poté, nebo během procesu, jí vnutit TTIP, smlouvu, která bude sloužit převážně USA a Velké Británii. Vnutit smlouvu, která bude vysávat Evropu, aby Amerika nezkolabovala.

Jenže to je jen protahování smrtelných křečí, které s sebou akorát vezmou víc obětí. Je to jako oddalování návštěvy u zubaře. Příjemné to nebude, ale čím později tam půjdeme, tím nepříjemnější to bude. A tím větší katastrofu bude muset zubař řešit.

Je tu ještě jedna varianta. Tajemná Area 52, kde se skrývají kontaktní údaje na mimozemskou civilizaci, kam bychom mohli odvést ten náš nenažraný kapitalismus. V to doufat ovšem nemůžeme, naštěstí ještě o tom snít smíme.

Dluh není blahobyt. Dluh nedává, ale bere. Dluh není hodnota. Dluh je parazit, který tvoří bezdomovce, uvrhuje lidi do sebevražd, depresí, nenávisti. Dluh je nejistota, v které když se jednou roztočíte, máte malou šanci se zastavit. Dluh člověka ničí. Dluh dělá z člověka otroka. Dluh je hodnotou v okamžiku tvoření, při první splátce se stává břemenem, které neustále narůstá.

Státní dluh není jiný. Neničí jednoho člověka, ale celou zemi. Dluh celý stát zotročuje pro choutky někoho, někde. A ten někdo někde nejspíš také někomu někde dluží a ten zas dluží někomu jinému někde jinde. Někdo v tom kolotoči, kdo má ty nejlepší analytické nástroje, na tom všem vydělává, většina prodělává - dluhy zjevně stále rostou.

Státní dluh nutí vládu týrat vlastní lid a tím mu znemožňuje, nebo alespoň silně znesnadňuje, přirozený běh života, dělá z něj dojnou krávu, která se má uhnat k smrti, aby mohla přispívat na rozmařilost státního aparátu, který za DPH nevidí pot a mozoly a přesčasy a druhou práci na půl úvazku.

Jsou to jen čísla. Jen čísla. Ale jak se člověk cítí zedřeně, když je má krmit vlastní prací. Státní dluh je nesplatitelný. Dluží totiž všichni. Jelikož je dluh nesplatitelný, dáváme tím najevo, že zotročeny budou i děti dětí našich dětí. 

Za sto let dojde na splácení Gripenů, OpenCard a tunelu Blanka. Ale co za tu dobu stihnou ve vládách ještě napůjčovat, o tom raději ani nepřemýšlet. Co dělat? Spolupracovat. Spolu. Navzájem. Hledat cestu, jak vybudovat něco, s čím systém neumí počítat. Tvořit nezdanitelné hodnoty a na nich postavit svůj život. Rozdávat radost a lásku. Zní to pitomě? Za 20 let blahobytu jsme pro chudý svět moc neudělali, je-li na tom lépe, pomohl si sám. A co jsme udělali pro naše bohatství? Třeba rostoucí dluh.