Nález Ústavního soudu poukazuje na praxi vykořisťování zahraničních dělníků v ČR

7. 1. 2016

Skupina podnikatelů prostřednictvím inzerátů prováděla v letech 2008 - 2010 nábor dělníků ze Slovenska, Rumunska a Vietnamu. Podle několika desítek trestních oznámení měli být tito lidé zavezeni do lesů na různých místech ČR, kde je čeští podnikatelé nutili po řadu týdnů pracovat takřka nepřetržitě (12 - 14 hodin denně ve školkách vánočních stromků) za hrozných podmínek (prakticky bez jídla a za zcela nedostatečného ubytování v prostorách bývalých dětských táborů v zimním období).

Podnikatelé měli využívat skutečnosti, že cizí pracovníci neměli mnohdy ani finanční prostředky k návratu na Slovensko nebo do Rumunska, natož do Vietnamu. Pokud chtěli místo výkonu práce opustit, mělo jim být vyhrožováno fyzickou likvidací, běžné byly prý nadávky, fyzické útoky a šikana nejhrubšího druhu. Podnikatelé nakonec údajně dělníkům nic nezaplatili s tím, že prý jim dělníci dluží za nářadí a ubytování.

Ústavní soud zrušil rozhodnutí policie o odložení věci (a navazující rozhodnutí státní zástupkyně o zamítnutí stížnosti poškozených). Ústavní soud orgánům činným v trestním řízení vytýká, že věc vyšetřovaly jako podezření z pouhého podvodu, ač se mohlo jednat o mnohem závažnější delikt: obchodování s lidmi formou vykořisťování nucené práce.

Česká republika je vázána ke stíhání tohoto zločinu mezinárodními úmluvami. Ústavní soud odmítá argumentaci státního zastupitelství, jež odkazovalo na možnost poškozených domáhat se ochrany cestou civilních žalob (o doplacení mzdy, na ochranu osobnosti atp.).

Ústavní soud zdůraznil, že tato cesta ochrany práv je pro oběti obchodování s lidmi a jiných obdobných zločinů neefektivní. V případech závažných trestných činů proti svobodě mají orgány státu úřední povinnost podezření účinně prošetřit. Nesplnění této povinnosti představuje zásah do základních práv poškozených.

Nález je zajímavý vzhledem k tomu, že Ústavní soud se v minulosti stavěl velmi zdrženlivě k podobným stížnostem poškozených, které směřovaly proti rozhodnutí policie o odložení trestních oznámení. Dle tohoto nálezu je patrné, že Ústavní soud hodlá napříště posuzovat odlišně případy závažné organizované kriminality, jež zasahuje základní lidská práva, zejména svobodu a lidskou důstojnost (oproti např. bagatelní majetkové kriminalitě, kdy je trestních oznámení v podmínkách ČR nezřídka spíše zneužíváno k zvýšení tlaku na protivnou stranu občanskoprávního sporu).

Nález svou dikcí nezapře, že jej jako soudce zpravodaj koncipoval Radovan Suchánek, právník známý levicovými názory. Obsahuje např. odmítnutí "liberalistického" argumentu policie a státního zastupitelství, že cizí dělníci se k výkonu práce zavázali dobrovolně. Policie měla dle Ústavního soudu povinnost vzít v úvahu reálnou tíseň poškozených, kteří bez vyplacené mzdy fakticky nemohli odcestovat a kteří měli být k pokračování v práci za zcela neúnosných podmínek nuceni směsí výhrůžek, podvodů a manipulace.

Nález Ústavního soudu ZDE

Vytisknout