Angela Merkelová stojí sama proti katastrofě

9. 11. 2015

Avšak jediný hlas během uprchlické krize v Evropě neselhal – hlas Angely Merkelové. „My to zvládneme,“ tvrdí německá kancléřka. A její popularita poklesla na nejnižší úroveň od roku 2011. Ale to nezměnilo její postoj: „Wir schaffen das – To zvládneme,“ opakuje dál. Zdůrazňuje, že Německo bude dál přijímat uprchlíky. Jinak, argumentuje, „by to nebyla moje země“.

Avšak kancléřčino rozhodnutí nerozptýlilo nejistotu v její vlastní straně. Horst Seehofer, šéf Křesťansko-sociální unie, bavorské koaliční strany, tvrdí, že je chyba vítat tolik žadatelů o azyl. Někteří komentátoři argumentovali, že to je konec kancléřské éry Merkelové.

Znovu se mýlili. Minulý týden němečtí koaliční partneři dosáhli dohody ohledně politické strategie vůči uprchlíkům. Byl to jako obvykle v případě Merkelové kompromis. Aby uspokojila pravicové křídlo své strany, přislíbila, že zrychlí deportace ekonomických migrantů a někteří uprchlíci budou muset počkat dva roky, než si budou moci přivézt své rodiny. Ale to jsou detaily. V nejdůležitějším principu zůstává Merkelová pevná: Nebude existovat horní hranice počtu uprchlíků, které Německo přijme. Její politická strategie „Uprchlíci jsou vítaní“ zůstává nezměněna.

Merkelová pracuje prostřednictvím kompromisů. Nakonec ale vždycky dosáhne toho, co chce, a neustupuje ve věcech, na nichž záleží nejvíce.

V červenci byla zásadním problémem v řecké krizi záchrana eura. Dnes je zásadním problémem, jak si Evropa poradí s humanitární krizí, v níž uprchly statisíce lidí před válkou a pronásledováním a hledají útočiště. Můžeme vést nekonečné debaty o tom, co by se mělo dělat nebo co se mělo udělat v Sýrii samotné. Zaměřit se na pomoc pro uprchlické tábory v Libanonu, v Jordánsku a v Turecku, kde je více než 4 miliony uprchlíků, je také platný a spravedlivý argument a mělo by to být součástí každého plánu.

Avšak nemáme možnost vrátit čas ani nemůžeme cestovat do budoucnosti. A jeden nepopiratelný fakt zůstává: V Evropě jsou statisíce uprchlíků. Jsou tady a další budou přicházet. Statisíce lidí prchají před válkou, opouštějí domovy a dávají se na nebezpečnou, často smrtící cestu, protože jejich domovy přestaly existovat. A žádný plot, žádné falešné představy ani jakkoliv velké množství peněz to nezmění.

Volba je nakonec mezi tím učinit, co je nutné na záchranu lidských životů, anebo obrátit se k zoufalým lidem zády. V této věci stojí Merkelová vysoko nad ostatními evropskými politiky. JE opravdu smutné, že stojí téměř úplně sama.

Představme si na okamžik, že Merkelová prohraje v této argumentaci a bude předčasně nucena odejít z úřadu. Německo přijalo téměř polovinu všech syrských žadatelů o azyl v Evropě – letos 243 721 osob od ledna 2015. Co by se stalo, kdyby Německo najednou začalo odmítat uprchlíky a začalo, třeba jako Maďarsko, stavět ploty, aby jim znemožnilo vstup na německé území? Anebo kdyby zaujalo postoje vlád ve východní Evropě, které chtějí jen křesťanské uprchlíky?

Statisíce lidí by uvízly v zemi nikoho po celé Evropě bez pomoci, bez jídla a bez přístřeší. Krize by se rychle proměnila v katastrofu.

Podstatou celé věci je, že uprchlickou krizí nyní Evropa určí, jaké místo chce mít v globálním světě. Moderní Evropa byla založena na troskách světové války a na poválečném utrpení a nejistotě. Není tomu tak dlouho, co občané mnoha z těch zemí, které nyní zavírají své dveře před uprchlíky, sami prchali před pronásledováním a hledali úkryt.

Evropa byla založená na zásadách a hodnotách, jako je svoboda pohybu, solidarita, mír, prosperita a lidská důstojnost. Evropa měla být jednotná ve své rozrůzněnosti, obohacená nejrůznějšími kulturami, tradicemi a jazyky. V této chvíli Evropa tyto hodnoty zrazuje. Merkelová je v tom výjimkou.

Křižovatka v cestě evropských politiků se nyní týká účelu jejich moci. V roce 1957 vydal John F. Kennedy knihy Profily odvahy, která získala Pulitzerovu cenu. V knize Kennedy popisuje ony mimořádné okamžiky, kdy by měli politikové jít proti tomu, co je převažující lidový názor a názor jejich strany a namísto toho udělají odvážný čin. Politikové, o nichž je tato kniha, všichni riskovali svou kariéru tím, že udělali to, o čem byli přesvědčeni, že je to správné.

Z dlouhodobé perspektivy nevejde do historie to, jaké byly každodenní výsledky průzkumů veřejného mínění. Skutečné státnictví znamená riskovat, když jde o něco opravdu závažného a důležitého.

Hovoří se o tom, že nynější uprchlická krize je největším problémem Evropy od druhé světové války. Avšak evropšt

í politikové nereagují státnicky. Merkelová má ohledně uprchlíků pravdu – z právního i z morálního hlediska. Nemůže existovat horní limit uvalený na lidské právo azylu. Naopak, její postoj jasně zvýrazňuje, že skoro všichni ostatní evropští politikové se mýlí. To je ta opravdová tragédie.

Podrobnosti v angličtině ZDE

Vytisknout