Starostka Miklošová rozhodně neselhala, selhat stát

11. 11. 2015 / Boris Cvek

S velkým zaujetím jsem poslouchal rozhovor Martina Veselovského se starostkou Obrnic paní Miklošovou. Paní Miklošová totiž proslula jako příklad komunálního politika (za ODS), který dokázal svým systematickým úsilím zajistit kvalitní soužití obyvatel v obci, která byla dříve rozvrácená a kde žilo 40% Romů.

Je to jasný příklad, že pokud komunální politici chtějí a dají si tu práci, soužití s Romy není vůbec problémové. Klíčovou otázkou, což paní starostka opakuje i ve zmíněném rozhovoru, je to, aby obce měly kontrolu nad bytovým fondem, který různí „podnikatelé“ využívají k ohavnému byznysu s chudobou.

Nyní jsou v Obrnicích zase potíže, protože se tam sestěhovávají problémové rodiny. Paní Miklošová tvrdí, že by dokázali i tyto problémové rodin zvládnout, kdyby jich ovšem nebylo tolik. Přináší také jiné důležité, praktické podněty pro debatu nad legislativou (a neříkám, že se všemi souhlasím). Zdůrazňuje, že stát svými špatnými zákony celou neúnosnou situaci způsobil a zároveň není ochoten obci půjčit peníze na skupování bytů, které jsou předmětem destruktivního byznysu s chudobou.

Jsou lidé, kteří tento rozhovor interpretují jako „vystřízlivění“, jako přiznání selhání a nemožnosti soužití s romskou menšinou. Opak je pravdou: paní starostka do dokázala a dokázala by to i udržet, kdyby měla půjčku od státu, legislativní změny a zejména kdyby i ostatní komunální politici přistupovali k romské problematice jako ona. Navíc zdůrazňuje, že nové problémové rodiny nejsou jen romské, že jde nikoli o to, zda rodina je romská, nebo není, ale o to, zda je problémová. Místní usedlé Romy chválí.

Paní starostka Miklošová je zjevně jedním z nejschopnějších a nejobdivuhodnějších lidí v ČR. Nemůže za to, že je mezi komunálními politiky prakticky sama a že stát selhává. Ale ani tak nic nevzdává. Jedna žena z malé obce dokázala víc než všechny vlády od první republiky, ukázala, že Romové a bílí mohou z rozložené obce společným úsilím udělat obec s normálním, kvalitním občanským soužitím pro všechny.

Poslední otázka Martina Veselovského ve smyslu, zda paní starostka uvažuje o tom, zda neselhala, je naprosto absurdní. Je to asi takové, jako by se někdo ptal hasiče, který před obrovským požárem uchránil vysušenou a mrtvou paseku a udělal z ní krásný les, zda neselhal, když mu ostatní okolo začnou házet do toho lesa hořící lahve s benzínem a nikdo mu nepomůže.

Rozhovor Martina Veselovského se starostkou Obrnic ZDE

Vytisknout

Obsah vydání | Středa 11.11. 2015