Zelení a naděje na změnu

6. 11. 2015 / Boris Cvek

Strana zelených je mi asi hodnotově a politicky nejbližší. Nicméně princip voleb nespočívá v tom, že člověk volí to, co je mu nejbližší, ale to, co může reálně v dané situaci aspoň nějak reprezentovat jeho zájmy. Strana musí mít moc a reálný vliv. I proto jsem téměř vždy volil do sněmovny ČSSD, jednou ODS a jen jednou zelené – Bursíkovi zelené a to ze strachu z možnosti nové opoziční smlouvy v roce 2006.

Můj pohled na zelené, ale i na piráty, výrazně změnila situace v pražské koalici. Ti lidé pracují na změně, vadí zastáncům zaběhaných pořádků, jde jim o veřejný zájem. Už to není v zásadě bezvýznamný diskuzní klub, který nemůže nic ovlivnit. A nejde mi teď tolik o specificky zelený program, jde opravdu o všeobecný veřejný zájem na tom, jak město hospodaří, zda slouží svým občanům, nebo naopak bohatým firmám, jak se chová ke slabým a opuštěným.

Jsme v tak bídné politické situaci, že opravdu zatím u nás vůbec nemůže jít o politický boj mezi pravicí a levicí. Levice spolu s pravicí v opoziční smlouvě a slabých vládách, stojících na přeběhlících, nezajistily ani ty nejzákladnější civilizační normy, jako je např. sociální bydlení, omezení hazardu, humánní exekuce, boj s rozsáhlou ekonomickou kriminalitou. Andrej Babiš vyhrál volby na základě toho, že to změní. Jeho hnutí se ale na radnicích vnitřně rozpadá. Naopak koalice starostů, lidovců a zelených na pražské radnici drží navzdory velkému tlaku ze strany stran paní Kleslové a pana Březiny.

Tuhle zemi nepůjde civilizovat pomocí miliardářových peněz, jediná možná cesta je ta, na kterou se dali pražští zastupitelé za trojkoalici a za piráty. Zelení by se toho měli chopit, udělat z Matěje Stropnického předsedu strany a jeho politickou činnost vydávat za svou hlavní vizitku. Měli by také upevňovat a rozvíjet širší koalici stran a lidí, kterým jde o veřejný zájem, a pracovat a působit dále na pražské radnici přesně v tom smyslu, jak to dělají. Není lepší reklama než naštvané tváře koryfejů z ČSSD, TOP09, ODS, ANO…

Ale možná ani něco jako celostátní strana, byť zelených, nemůže v tomto státě fungovat a je plná frakcí, přítelíčkování, ohledů, bojů o pozice jako ostatní strany. Možná v příštích deseti dvaceti letech to klíčové pro změnu budou místní koalice, jak to ukazuje trojkoalice v Praze. To samé jde vidět na Praze 7 pod vedením lidovce Jana Čižinského, který vyhrál komunální volby včele subjektu „Praha 7 sobě“.

Jestli má něco jako celostátní strana zelených smysl, to se ukáže podle toho, zda si dokáže promptně zvolit Matěje Stropnického do svého čela místo té paní, která politicky neexistuje. Jinak ale v každém případě nezbývá než Praze závidět. Tam snad naděje na civilizační posun po 25 letech hnití v mafiánském kapitalismu získává reálné obrysy. Kdyby mi ovšem někdo ještě před rokem řekl, že koncem roku 2015 budu vkládat své naděje ve Stranu zelených a pana Stropnického, označil bych ho za blázna. A možná blázen jsem.

Vytisknout

Související články

Obsah vydání | Pátek 6.11. 2015