Bodláky Václava Duška
Země úsměvů
29. 10. 2015 / Václav Dušek
Operetní politické kusy hrají v širém světě
úspěšně, o úsměvy není nouze, kdeže. Libreta skvělá, nápaditá, asertivní!
Zamilovanost z nich zrovna kape. Z lásky se bytosti na jevišti maličkého světa
lačně požírají; rozděleni do náboženských družin si jdou obratně po krku.
Bezvěrci zírají. Nemohou uvěřit.
Abstraktní politická láska ve výprodeji. Svatozáře k dostání za hubičku.
Zpíváš-li árii dle žádaných not, pak jsi vítán v houfu vrtošivých šašků, zasmušilých odpadlíků, brumlalů, vořežprutů;
můžeš být sólista s povinností pro sbor. V ansámblu s mnoha principály,
dirigenty, korepetitory a režiséry užiješ zábavy k popukání.
Dnešní doba vyžaduje rychlost. Neuspěješ s
filosofickým virem v lebce, vážený zeměžroute - neléčíme, hanobíme,
popravujeme, vyhošťujeme, vykořisťujeme, zašlapáváme a štítíme se
demokratickými bláboly o spravedlivém uspořádání světa vezdejšího, slitovného,
kráčíme ve vesmírném poli jepičího trusu - a vídáme odhodlané, neúprosné
žvanily, i pisálky se slohem za jednušku, jak nám zlehka dokazují žluklé pravdy
v páchlých obalech.
Za hudebního doprovodu pochodují planetou
hledači lepšího světa, tam, kde se nevraždí, kde neexistuje středověké právo
šoupat s bytostí, jako s onucí, ba ještě hůře. Rozumbradové radí, aby se běženci hájili se zbraní v ruce
- sami radilové mají pod gaučem ještě teplé modré knížky, trencle s
pyrotechnickými škrtátky zaprané... komu není rady, tomu není pomoci, příkladní
proroci a zhotovitelé práva! Tož, nejdříve svět rozvrtáme, podobni sršňům, co
napadnou v cukrových úlech včely dělnice a bez milosti je pozabíjí! Později
čučíme, že jaksi naše pomoc ve skutečnosti rozkopla hnízdo a neseme následky.
Nejsme připraveni přijmout odlišné bytosti -
nejsme rasisté, xenofobové, litujeme děti, ženy, starce, jen blbá hovada jsou
prý hluchá a slepá - nejsme však potomci Krista, ani náhodou. Přijatá opatření
připomínají exkrement - máme ho v dlani, kdo nám ho tam vsunul, sakriš cholera?
Běháme s ním po poli neoraném, zbavit se ho nelze, běda, co dělat? Kdo poradí
bez nároku na slávu a uznání?! I když, upřímně, máme ve vlasti spoluobčany
nepřizpůsobivé a nevíme si s nimi rady řadu drahných let. Proč? Pomůžeš
slabochu, olituješ, nepomůžeš bijče, olituješ.
Našlapujeme opatrně po prknech slávy,
znamenající minové pole v rozhádaném světě nelásky! Přítel Moše Vološin se
orosil, četl totiž notorického vykradače myšlenek, kterak tepe pomocníky
potřebných, autor zloděj a náfuka, přítel bankovního vykuka. Slova - hadí jed!
Protijed, nečíst.
Vološin poslouchá Okudžavu, Vysockého, Kryla a
Nohavicu a sní o vzletu k planetě Naděje, kterou zatím pečlivě ukrývá před
lidmi. Nebude tam místo pro bábovičky zloprcků, které vytvářejí zamidrákovaní
operetní krojovaní hrdinové, zahlcující se sebeláskou klamu; kytara, tři
akordy, slovní stolice, šlus!
Země úsměvů, maličká, avšak naše!
Vytisknout
Související články
12.11. 2015 / Václav Dušek
Informační bičování nebere konce - kdysi
informace byly silně ředěny bedlivou cenzurou, k lidu se navíc dostávaly beztak
sporadicky. Významné světové deníky plnily funkci ideologického učitele i psa,
abychom viděli planetu dle optiky místa trvaléh...
5.11. 2015 / Václav Dušek
Diskuse u nás doma bývají složité, diskutovat
holt neumíme. Třeba se naučíme. Vidíte zarputilého člověna, říká, že učil - a
přitom řve, kvílí, hysteriónsky valí bulvy... děkuji, takového učitele bych
nemusel a nedivím se imigrantským děckám v Lond...
30.10. 2015 / Václav Dušek
Maladěc z Rostova Saška plivl prý po včerejším ránu
v ČT jedovatou slinu na pana Petránka - asi křepelinka neunesla realitu,
protože označila ořádovaného Jana Petránka, že podporuje politiku Putina. Uf!
Síla slova rostovského rodáka k závisti, hrd...
23.10. 2015 / Václav Dušek
Partaj známá svou lidskou sociální tváří
objevila díky nezapomenutelnému politickému géniovi čistotu větší, než má
samotný křišťál. Od té doby, ale předtím se také semotamo bloudilo v temnotách podivných nekontrolovatelných sil, tedy od té do...
19.10. 2015 / Václav Dušek
Filozofickou úvahu vyjádřil básník,
nespravedlivě opomíjený, milenec života a severního regionu. Uhlí je černé
zlato, jak se říkávalo vznosně při parádních setkáních; uniformy nažehleny,
řády ošetřeny příslušnou pastou, boty vycíděny, dechovka hrá...
15.10. 2015 / Václav Dušek
Důsledky tahů mistrů i velmistrů nevídané.
Pěšec v roli královny, rošády k neuvěření zmatečné, ale dle potřeby, koně táhli
jako střelci a střelci jako král. Než bys řekl švec, hňupe, mohl jsi zbohatnout
díky privatizační kouzelné knížce. Břídilové...