Senát jako pojistka české demokracie

26. 10. 2015 / Boris Cvek

12. dubna 2013 vyšel na portálu České televize článek, který začínal takto: „Už devět měsíců putuje legislativním kolečkem zákon, který má úřadům státní správy a firmám s účastí státu jako například ČEZ uložit povinnost zveřejňovat veškeré smlouvy, které uzavřou, na internetu. Na Slovensku platí podobný zákon už dva roky a osvědčil se. Náklady na veřejné zakázky hned v prvním roce srazil skoro o třetinu…“

Na Slovensku schválení zákona o registru smluv trvalo tři měsíce (níže dávám odkaz na výmluvnou tabulku předkladatele české verze zákona Jana Farského) ZDE ZDE. V Česku po více než dvou letech jsme dospěli do stavu, že zákon o registru smluv tak nějak prošel Sněmovnou, přičemž byl vyňat z povinnosti být naprosto transparentní ČEZ a několik dalších subjektů (Parlament, Kancelář prezidenta republiky…) ZDE. Už na půdě Sněmovny se ukázalo, že zákon vzbuzuje velký zájem a politický nesoulad, i když by přece mělo jít o něco pro zachování a fungování demokracie samozřejmého, o něco, co všechny zastánce zodpovědného zacházení s veřejnými penězi spojuje. Nicméně v rámci české demokracie to spíše politiky spojuje ve snaze ten zákon nějak torpédovat a zničit.

Přes Sněmovnu prošla podmínka, že daná smlouva o veřejných penězích bude platná jen tehdy, pokud bude zveřejněná. To by jistě naši demokracii výrazně ohrozilo. Jednoznačně stabilnější řešení spočívá v tom, aby za nezveřejněné smlouvy byly pokuty. A právě to navrhl Senát. Princip je velmi snadný: smlouva, jejíž zveřejnění by odkrylo rozkrádání veřejných peněz, může zůstat nezveřejněná a veřejné peníze stejně protečou do těch soukromých kapes, kam mají. Kdyby smlouva bez zveřejnění byla automaticky neplatná, peníze by protéci nemohly ZDE. Jakmile peníze protečou, bude i na placení pokut. Pokuty mají být podle Senátu nejméně 10 tisíc korun. To je opravdu řádově smrtonosná částka pro milionové až miliardové úniky z veřejných peněz.

To by ale nestačilo. Milí senátoři ucítili tak obrovskou potřebu pojistit českou demokracii, že zákon zavalili tolika změnami, že podle jeho předkladatele a dlouhodobého bojovníka za zveřejňování smluv, Jana Farského, on sám bude ve Sněmovně hlasovat proti senátnímu návrhu. Podle něj senátní verze má s registrem smluv „společný jen nadpis“. Tato mohutná iniciativa Senátu zničit zákon, který by vedl k reálné transparentnosti veřejných zakázek, je naprosto výmluvná a ukazuje na to, na čem těmto politikům skutečně záleží.

Vytisknout