28. 10. 2015 / Daniel Veselý
Minulý čtvrtek se v americkém Kongresu na popud amerických republikánů uskutečnil jedenáctihodinový „výslech“ bývalé šéfky americké diplomacie a stávající kandidátky na úřad amerického prezidenta za Demokratickou stranu Hillary Clintonové. Republikáni jí vyčítali, že v září 2012 nebyla schopna zajistit natolik efektivní opatření, aby se předešlo násilnému úmrtí čtyř Američanů včetně tehdejšího ambasadora v Libyi Christophera Stevense a událostem následujícím. Ač byla Clintonová vystavena rekordně trvajícímu grilu, na nic závažného, co by do případu vneslo nové světlo, se nepřišlo. Avšak na celé kauze je pozoruhodná jedna důležitá věc – nehovořilo se o skutečně podstatných záležitostech.
Celá „kauza Benghází“ je skutečně tragikomická: bylo provedeno několik vyšetřování týkajících se vražedného útoku na americký konzulát v Benghází, při němž přišli o život čtyři Američané, do těchto řízení byly investovány milióny dolarů a taktéž spousta mediální pozornosti – a konečným výsledkem je zjištění, že Clintonová coby Obamova první šéfka americké diplomacie nikterak závažným způsobem nepochybila a život amerických občanů v Libyi neohrozila. Celá tato dojemná litanie by mohla skončit happyendem, avšak realita bývá mnohovrstevnatá a jde povýtce o tragickou skutečnost.
Jakmile se „na papíře“ řeší provinění či rovnou zločiny vysoce postavených amerických politiků, bývá to vždy nepříliš libá podívaná. Takový případ se týká i možné budoucí nájemkyně Bílého domu Hillary Clintonové, která ve funkci ministryně zahraničí USA nese velký podíl na rozvratu kdysi celkem fungující Libye.
Jestliže byli čeští komentátoři, potažmo sdělovací prostředky v uplynulých měsících, ba déle, pilně zaměstnáni ruským záborem Krymu a vměšování Kremlu na Ukrajinu, Američany, Francouzi a Brity - pod patronátem NATO - vedená destrukce libyjského státu a následující krizové události jim poněkud unikaly. Opět, není se čemu divit, vždyť své pappenheimské dobře známe. Nicméně jde, alespoň v rámci dopadů klíčových geopolitických událostí, o dění tragičtějších rozměrů. Letos v únoru přišel deník The Washington Post s odhalením ZDE, že Hillary Clintonová, jež byla nejhlasitějším advokátem použití vojenské síly v Libyi během povstání proti plukovníkovi Kaddáfímu v roce 2011, volala po válečném tažení, ačkoliv podle poznatků americké vojenské zpravodajské služby se plukovníkova vojska snažila vyhýbat masakrům civilistů. Tehdejší ministryně zahraničí varovala před tím, že Kaddáfí chce spáchat genocidu v Benghází, avšak i tyto lži byly vyvráceny. Někteří přední představitelé Pentagonu dokonce Clintonovou obešli a snažili se vyjednávat s libyjskou stranou na vlastní pěst. Ta chtěla předejít mezinárodní eskalaci konfliktu, leč marně. V době, kdy se NATO s cílem chránit civilisty „vložilo“ do tohoto konfliktu, bylo v Libyi podle odhadů OSN 1000 až 2000 padlých ZDE. Po sedmi měsících se tento počet podle opozičních sil ustálil na 30 000 zabitých ZDE, ačkoliv některé zdroje uvádějí nižší cifru (cca 14500 až 18800 ZDE).
Útok Aliance v čele s USA zničil libyjskou vládu a vytvořil politické vakuum – značné oblasti v zemi jsou kontrolovány různými islamistickými milicemi. Například nemalá část Benghází se nyní nachází pod kuratelou salafistické formace Ansar al-Šaríja, již Bílý dům považuje za teroristickou organizaci. Zbytek země ovládají navzájem si konkurující váleční magnáti. Mezinárodně uznaná vláda na východě Libye je zapletená do bojů s tamní odnoží Islámského státu/Daeš, jehož bojovníci mají v moci bývalou Kaddáfího baštu Sirtu a její okolí. Rebelové sdružení ve formaci s názvem Libya Dawn pro změnu operují v Tripolisu a okolí apod ZDE.
Vzhledem k tomu, že se země nachází ve válečném chaosu, nikdo doopravdy neví, kolik životů si zdejší násilnosti od konce intervence NATO vyžádaly. Projekt s názvem Libya Body Count při sčítání usmrcených vychází z mediálních zpráv, a proto přináší pouze konzervativní údaje ZDE . Podle dat této organizace zemřelo násilnou smrtí za necelé dva uplynulé roky přes 4200 osob, ačkoliv je pravděpodobné, že zabitých je v reálu daleko více.
„Kauza Benghází“ má ještě jedno pozoruhodné pozadí. V blízkosti amerického konzulátu v Benghází operoval tým CIA, jehož úkolem bylo dohlížet na transfer zbraní z rukou libyjských rebelů do rukou syrských rebelů bojujících proti režimu Bašára Asada, jak čteme v listu The Telegraph ZDE. Tato tajná operace, na níž se podílelo i Turecko, probíhala celou řadu měsíců (podle americké zpravodajské služby Defense Intelligency Agency (DIA), jejíž závěry publikovala organizace Judicial Watch, už od října 2011) ZDE) a byla ukončena až poté, co byl zavražděn Stevens a jeho další tři kolegové.
Na jednom se ale američtí demokraté a republikáni shodnou, jak potvrdilo i aktuální slyšení v Kongresu: zajímají je většinou životy amerických občanů, zejména pak těch, kteří mají nějaké postavení, ale nesejde jim na „vedlejších ztrátách“ způsobených jimi vedenými vojenskými akcemi. V případě Libye hovoříme o desítkách tisíc zbytečně zmařených životů, násilné změně režimu, byť represivního, destrukci docela fungující země a destabilizaci poměrů v okolních zemích (Mali, Alžírsko), zvýšení džihádistické hrozby u bran Evropy – a koneckonců o vytvoření ráje pro pašeráky s lidmi, kteří takto sytí největší uprchlickou krizi od konce 2. světové války.
Vytisknout3.3. 2016 / Daniel Veselý
Prezidentské volby ve Spojených státech vstoupily do nové fáze po takzvaném superúterý, kdy v sedmi z jedenácti státech za republikány zvítězil magnát Donald Trump a s týmž úspěchem za demokraty bývalá ministryně zahraničí Hillary Clintonová. Ačkoliv...