27. 10. 2015 / Karel Dolejší
27. května letošního roku zveřejnil Wall Street Journal článek Elbridge Colbyho z thinktanku CNAS ZDE. Autor vysvětluje, že s ohledem na ruskou vojenskou doktrínu, která počítá s omezeným nasazením jaderných zbraní za účelem odvrácení protiútoku po vlastní konvenční agresi, potřebuje NATO aktualizovat jadernou strategii - tak, aby Rusko odradilo od anexí krytých hrozbou vyvolání jaderné války.
Načrtněme si ve stručnosti možný scénář příští evropské krize. Vznikají politické nepokoje v Pobaltí, rychle se tam objevují "zelení mužíci". Poté Rusko zahájí intervenci: Zatímco systémy protivzdušné a protilodní obrany umístěné na okolních ruských územích spolu s letectvem ovládnou prostor Pobaltí a znemožní přísun jednotek rychlé reakce NATO, vzdušné a námořní výsadkové operace neumožní vznik jakékoliv obranné fronty v klasickém smyslu, takže území tří pobaltských států je z větší části obsazeno mnohem početnějšími jednotkami útočníka v řádu hodin, na některých místech se boje protáhnou maximálně na týden. Jediné pozemní spojení v oblasti polských Suwalek ZDE je dálkově zaminováno a pod nepřetržitou dělostřeleckou palbou.
Varšava krátce po zahájení agrese "pumpuje" nejlepší jednotky přes hranici na území spojeneckých států, okamžitě se dostávají pod palbu ruských raketometů. Ti kdo přežijí mohou pouze pomoci obráncům prodlužovat odpor.
Druhý den po zahájení útoku, kdy už je většina území obsazena, se v Bruselu sjíždějí špičky NATO a začínají debatovat o tom, co by měly dělat. Nakonec se rozhodnou vyslat čtyřicetitisícové jednotky rychlé reakce přes Polsko, po zemi. Jinou možnost ostatně stejně nemají.
Jakmile se jednotky začnou shromažďovat ve východním Polsku, prostor soustředění zasáhne ruská raketa Iskander s jadernou hlavicí a podstatnou část připravených intervenčních sil zničí.
Špičky NATO se scházejí v Bruselu podruhé a vědí, že pokud jde o možnost znovuzískání kontroly nad Pobaltím, v řádu měsíců už nemají co dalšího nasadit, protože by nejprve musely mobilizovat nebojeschopné pravidelné útvary. Začíná debata o otázce, zda kvůli Pobaltí riskovat širší jaderný konflikt, v němž stojí 200 gravitačních jaderných bomb NATO proti 2 000 ruských taktických jaderných hlavic. Velká část zemí trvá na tom, že žádný pokus o obnovení nezávislosti Pobaltí už nechtějí. NATO není schopno dále fungovat jako vojenská aliance, fakticky se rozpadá. Rozezlení Američané zahajují první kroky znamenající úplný odchod z Evropy a Rusko se stává bezkonkurenčně dominantní mocností na kontinentě.
***
Jak poznamenal Colby, od manévrů Zapad 2009 je zřejmé, že Rusko nacvičuje jaderný útok na Polsko. Naproti tomu NATO dvacet let diskutuje o tom, zda nemá jaderné zbraně zcela zrušit. Bohužel, ukazuje se, že to nebude možné.
Jaderné mocnosti na Západě musí podle Colbyho seriózně promyslet možné reakce na ruskou jadernou strategii, tak aby se vyhnuly sebevraždě na jedné a kapitulaci na druhé straně. Ne proto, že by plánovaly jadernou válku, ale právě proto, aby válka pokud možno nevznikla. Protože v současnosti, kdy je NATO na východním křídle tváří v tvář agresívnímu Rusku poprvé slabší v konvenční i jaderné oblasti současně, si vysloveně říká o scénář "Příležitost dělá zloděje".
***
O co jde nové polské vládě? Chce usilovat o to, aby její stíhací bombardéry F-16 získaly schopnost nést americké taktické jaderné bomby B61 stejně, jako letouny německé nebo nizozemské. Zmíněných bomb mají USA v Evropě, jak již bylo řečeno, 200 kusů, a budou v příštích letech procházet modernizací ZDE. Pokud by jimi mohly být vyzbrojeny polské letouny, konečné rozhodnutí o nasazení by měli stejně Američané. Na prvním místě tedy jde o ujištění, že Polsko je skutečně plnohodnotným spojencem v NATO, a že se jaderný ochranný deštník aliance vztahuje také na něj, nikoliv jen na "staré" členské země.
Zajisté jsou na světě lidé, pro nějž je představa "muslimské invaze" něčím mnohem strašnějším, než představa možné velké války v Evropě, dokonce s nasazením jaderných zbraní. A zrovna tak mohou být na světě i jiní, kteří pociťují tak silnou nechuť ke konzervativnímu klerikalismu, že ho považují za nejhorší možnou věc, která se jim v životě může přihodit.
Bohužel, svět má v zásobě více než dost daleko nepříjemnějších a nebezpečnějších scénářů, než jsou bigotní katolíci provádějící čistky ve státních úřadech a veřejných institucích.
Vytisknout30.10. 2015
"I v této atmosféře pravicové jednotvárnosti lze zaznamenat nějaké signály pozitivních důsledků voleb," píše ve svém hodnocení pro Britské listy polský sociolog Wojciech Wozniak z Univerzity v Lodži. Vedle zřetelných obav a rizik poukazuje jak na mož...