7. 9. 2015
Problém je, že si to Středoevropané kupodivu nějak neuvědomují, uvažuje historička Muriel Blaivová nad tímto článkem Nicolase Kristofa v deníku New York Times:
Jestliže nevidíte sami sebe nebo příslušníky své rodiny v těch záběrech dnešních uprchlíků, potřebujete transplantaci empatie.
Když se dívám na děsivé záběry syrských uprchlíků snažících se dosáhnout bezpečí, myslím na další uprchlíky. Albert Einstein. Madeleine Albright. Dalajláma. A na svého otce, píše Nicholas Kristof.
Po druhé světové válce přeplaval můj otec Dunaj ve snaze uprchnout z Rumunska a stal se součástí vlny uprchlíků, o něž nikdo moc neměl zájem. Naštěstí jedna rodina z města Portland v Oregonu sponzorovala jeho cestu do USA, takže nyní můžete číst tento sloupek.
Jestliže nevidíte sami sebe nebo příslušníky své rodiny v těch záběrech dnešních uprchlíků, potřebujete transplantaci empatie.
Smrt malého Aylana byla odrazem systematického selhání světových politiků, od arabských zemí až po země evropské, od Moskvy až po Washington. Toto selhání se odehrálo na třech úrovních:
- Válka v Sýrii trvá už čtyři roky a vyžádala si téměř 200 000 životů. Nikdo se vážně nepokouší zastavit bombardování. Kdyby byla vytvořena zóna bezpečí, Syřané by aspoň mohli zůstávat ve vlastní zemi.
- Když zahltily miliony syrských uprchlíků sousední země, svět pokrčil rameny. Reagoval na žádosti OSN o finanční pomoc pro syrské uprchlíky jen ze 41 procent a Světový potravinový program byl nedávno nucen snížit svou potravinovou pomoc pro uprchlíky v Libanonu jen na 13,50 dolarů měsíčně. Polovina syrských dětí nemůže chodit do školy. Tak se samozřejmě milující rodiče vydávají do Evropy.
- Motivováni xenofobií a demagogií, někteří Evropané se silně snaží uprchlíky stigmatizovat a ztěžovat jim cestu.
António Guterres, ředitel uprchlického úřadu OSN, konstatuje, že krize je částečně důsledkem selhání politiků po celém světě. "Není to žádná obrovská invaze," dodal a poukázal na to, že denně přichází 4000 lidí na kontinent, kde žije půl miliardy obyvatel. "Je to naprosto zvládnutelné, pokud bude politické angažmá a politická vůle."
Všichni víme, že svět zradil uprchlíky před druhou světovou válkou. Spojené státy odmítly dovolit židovským uprchlíkům, aby vystoupili z lodi, která doplula do Miami. Loď se vrátila do Evropy a někteří cestující zahynuli v plynových komorách.
Amnesty International upozorňuje, že Saúdská Arábie, Kuvajt a Spojené arabské emiráty nepřijaly jediného syrského uprchlíka (i když Syřanům dovolují v zemi zůstat bez oficiálního uprchlického statutu). Mezitím saúdské bombardování Jemenu jen zhoršilo globální uprchlickou krizi.
My Američané můžeme být v pokušení se chválit, jak jsme dobří. Ale Spojené státy přijaly od začátku války jen asi 1500 syrských uprchlíků a Obama situaci v Sýrii vůbec neřeší. Ani se nepokusil vytvořit zónu bezpečí, nebo aspoň podpořit více škol pro syrské děti v sousedních zemích.
V médiích se hodně diskutovalo o tom, zda se má publikovat fotografie zemřelého Aylana. Ale skutečným zvěrstvem není ta fotografie, nýbrž samotná smrt - a naše pokračující morální selhání, protože nezachraňujeme životy dětí, jako je Aylan.
Kompletní článek v angličtině ZDE
Vytisknout8.9. 2015 / Bohumil Kartous
Traduje se, že mentalita různých společností vede k odlišnému způsobu přístupu k problémům. Jsou společnosti, kde problém vede k tomu, že se lidé snaží najít co nejrychleji jeho řešení. Vedle toho jsou ale společnosti, které místo efektivního hledání...
7.9. 2015
Díváme se na neuvěřitelné záběry z nádraží Keleti v Budapešti, tělo batolete vyplavené na turecké pobřeží, obrázky zoufalých Syrských rodin dávajících všanc své životy na nočních plavbách k řeckým ostrovům. A stále si necháváme namlouvat, že je to ev...