Svobodu médií bude v ČR bránit někdejší píárista Philip Morris. Juchů...
Sleva dne: Svobodu médiím!
16. 4. 2015 / Bohumil Kartous
Na počátku je velmi často dobrá myšlenka. Třeba snaha bránit svobodu médií a pluralitu názorů je jistě hodná pozornosti i uznání. Tím, jak ovšem myšlenka nabývá svůj tvar a obsazení, zhmotňuje se, platónská idea postupně nabývá poněkud nevzhledných kontur a perspektiva jde viditelně šejdrem. Asi jako když řeknete člověku s minimální výtvarným talentem, aby nakreslil hlavu koně. Abychom ten ekvivalent převedli do mediální roviny: asi jako když necháte bývalého píáristu tabákového koncernu, který krom jiného neúspěšně manipuloval média ve věci vojenské základny USA v Brdech a chvíli také pomáhal Václavu Klausovi při jeho zvelebování prezidentského úřadu, aby vystupoval na obranu médií.
Iniciativa Svobodu médiím, jejíž excitovaný vykřičník si dovolím v těchto nerevolučních časech pominout a nepřímo tak doporučit organizátorům, aby lépe zvažovali způsob sebeprezentace, skutečně nese do veřejného prostoru některé nezpochybnitelné argumenty, jež by v ideálním případě mohly být ku prospěchu kultivace veřejného prostoru v ČR.
Je nepochybně pravda, jak se tvrdí ve včerejším prohlášení platformy, že dochází k "prorůstání politické a mediální moci". Je nepochybně pravda, že je třeba "odpolitizovat rady veřejnoprávních médií". To jsou ale truismy, kvůli nimž není třeba vytvářet iniciativy a platformy s vykřičníkem. Situace pouze dozrála do takového stavu, že i ti krátkozrací, kteří si podobných věcí dříve nevšímali, jsou už dnes schopni rozpoznat problém a protože se tak děje z jejich pohledu náhle, jsou z toho konsternovaní.
Nemám vůbec v úmyslu zpochybňovat dobrou vůli těch, kdo se k iniciativě připojili a kdo se domnívají, že situace v českých médiích stojí za pozornost. Ano, je tomu tak už dlouho, a Britské listy na to opakovaně upozorňují celá léta. Problém je, že jejich schopnost vhledu do problému je omezená právě skrze jejich krátkozrakost a neznalost. Jak jinak si vysvětlit, že za iniciativu vystupuje člověk, jehož smýšlení nese těžce totalitní rysy a který neváhá zcela otevřeně prezentovat svoje doktrinářské názory na to, kdo může a nemůže být pozván do veřejnoprávních médií? Můžeme si o názorech pomatených trollů, kteří šíří propagandu vytvářenou současným Ruskem, myslet cokoliv, ale nemůžeme je přece ze samotného principu plurality názorů, za nějž se iniciativa tak vehementně staví, exkludovat z veřejného prostoru. Právě naopak, jejich názory je potřeba podrobit veřejné diskusi a ukázat, v čem tkví jejich nesmyslnost.
Jak navíc může něco takového požadovat člověk, který se léta živil jako korporátní a politický propagandista a jenž je velmi úzce spojen s obskurním a názorově těžce vychýleným serverem Svobodné fórum, na němž se dokonce pokouší přepisovat historii? Pikantní je, že Klvaňův text o tom, kterak nás "Rudá armáda v roce 1945 neosvobodila, ale dobyla" už na tomto serveru nalézt nelze, byť na něm byl uveřejněn. Nicméně tento názor pan Klvaňa prezentoval i jinde. To je více než groteskní...
Text prohlášení, který platforma Svobodu médiím prezentovala, navíc obsahuje některá klišé, která, pokud bychom je vzali skutečně doslovně, jsou vysloveně nejapná. V prohlášení se například praví:
"Útok na koncesionářské poplatky je hazardem a vážným ohrožením zákonem zaručené veřejné služby občanům České republiky i autonomního postavení národních médií. Budou-li výrazně oslabena média veřejné služby, budou to občané, proti kterým se kroky politiků obrátí. Nejde jen o zpravodajství, byl by to trest pro českou filmovou a dokumentární tvorbu, tradici animovaných a dětských filmů, pohrdání více než devadesátiletou tradicí rozhlasovou. Šlo by o ničení paměti národa, jeho kulturní identity. Byl by to trest menšinám, handicapovaným, příznivcům sportu i vážné hudby či lidové kultury, trestání regionů i našich dětí. Pro sociálně slabší skupiny obyvatel je rozhlas i televize mnohdy jedinou dobře dostupnou kulturou, službou, zábavou, vzděláváním a orientací v komplikované době."
Je výrazem neporozumění demokratické diskusi, že téma koncesionářských poplatků, z nichž je hrazen provoz ČT a ČRo je téma, na něž nelze v žádném případě uvalit jakési tabu a apriorně ho spojovat s "oslabováním" médií veřejné služby. je naopak zcela příznačné, že kdykoliv se na toto zcela legitimní téma začne mluvit, okamžitě se objeví hysterické reakce o tom, že něco takového se přece nesmí a že jde o snahu veřejnoprávní média zpolitizovat. To je ale zcela manipulativní postoj, který předpokládá, že současné financování a využívání prostředků veřejnoprávními médii je to nejlepší možné. Implikace o "ničení paměti národa" a jakýchsi kulturních hodnotách, které snad veřejnoprávní média přinášejí "sociálně slabším skupinám obyvatel" musel psát snad pouze někdo, kdo tvořil tiskové zprávy pro továrnu na cigarety...
Starost o vzájemné prorůstání politické, ekonomické a mediální sféry je jistě namístě, zvlášť v době, kdy ministr financí vlastní jeden z největších mediálních domů v ČR. Jenže opět prosakuje naprostá neznalost kontextu. Domnívají se, že mediální prostor je zúžen na média vlastněná oligarchickými skupinami (a útočí přitom pouze na jednu), nevnímají, že způsob získávání informací je v současnosti mnohem svobodnější než byl kdykoliv v minulosti, a to díky otevřenosti internetu a že média v poslední době odkoupená oligarchy výrazně ztrácejí na svém dříve dominantním postavení. Právě takový vhled ve výzvě chybí a dělá z ní hlavu koně nakreslenou výtvarně nepolíbeným dítětem v předškolním věku.
Ale ano. Legislativa zamezující střetu zájmů politiky a médií může prospět. Pevně doufejme, že se podaří ministerstvu kultury a zákonodárcům dosáhnout efektivní dohody. Bude to jistě těžké. Vytvořit skutečně reprezentativní občanskou iniciativu, která by se erudovaným způsobem zasadila o smysluplnou změnu, ale asi není možný. Na to je česká mediální loužička příliš malá a erudovanost těch, kdo mají touhu cosi udělat, je podobných rozměrů.
Vytisknout