Proč veřejnoprávní média nezveřejní statistiku citovaných zdrojů?

Sterilizovaná představa o svobodě slova

15. 6. 2015 / Bohumil Kartous

Britské listy jsou toho dobrým příkladem: ačkoliv poskytují pravděpodobně nejdetailnější analýzy témat, jako je situace na východní Ukrajině, na Blízkém východě, exekuce v ČR či provinční chování médií, zůstávají - pravděpodobně záměrně - ignorovány. Směšné na tom je, že samotní novináři Britské listy čtou, ale zbaběle to zapírají, protože v pražských redakcích vládne vylhaná představa o tom, co to je svoboda slova. A nejde zdaleka jen o Britské listy...

Česká televize i Český rozhlas do značné míry vycházejí ve své informační veřejné službě z toho, co zprostředkují ostatní česká média. Obě veřejnoprávní média velmi hojně využívají ostatní mediální zdroje, ať už v tom, jak designují svou agendu, nebo v okamžiku, kdy potřebují vzbudit dojem nezávislého komentáře. Pro ČT nebo ČRo není problém v takovém případě citovat jiná média, případně zvát zástupce těchto médií jako referenty daných událostí. Problém spočívá v tom, že pouze některá média je přípustné v ČRo nebo ČT citovat a poměr těch citovaných je velmi podivně vychýlen, aniž by někdo byl schopen věrohodně zdůvodnit, proč tomu tak je.

Nikdo nestěžuje na to, že ČT a ČRo nevybírají do relací typu „Četba z domácího tisku“ jiná média než ta, která jsou produkována velkými korporacemi, respektive v současnosti vlastněná českými oligarchy, jakoby právě tento typ vlastnictví zaručoval jejich kredibilitu. Absurdní.

Bylo by velmi zajímavé vědět, a veřejnoprávní média by to měla transparentně sdělit, jaký klíč je použit pro zařazování informací z jiných zdrojů. Hned po otřesu v českém mediálním světě, který byl způsoben jejich skupováním českými oligarchy a jehož následkem bylo vyhození řady novinářů, bylo založeno několik nových, webových médií (někdy s tištěnou variantou) jako je Reportér, Echo 24, Svobodné fórum či Hlídací pes. Jejich kredibilita není ničím podložena, stejně jako v případě etablovaných médií, dnes vlastněných ekonomickými hegemony, za nimi buď stojí nějaký investor z komerčního sektoru (často neznámý), nebo jsou krajně ideologicky vychýlená, manipulativní a zaujatá (Svobodné fórum), tudíž neexistuje jediný důvod, proč by měla veřejnoprávní média jejich agendu automaticky přebírat. Děje se tak – podle všeho – jen na základě pouhé známosti a dle afinity lidí v malém českém mediálním prostoru, kde se de facto všichni dobře znají. Absurdní.

K velmi komické situaci došlo například poté, kdy společnost Mafra koupil Andrej Babiš, současně majitel Hnutí ANO. V tomto okamžiku lze totiž konstatovat, že status deníků MF Dnes a Lidové noviny je obdobný, jako je status Haló novin, veřejnoprávními médii programově ignorovaných. Je možné, že Haló noviny nesplňují (veřejnosti neznámá) kritéria k tomu, aby mohla být citována. Je nutné je sdělit a poté srovnat, v čem se současné Haló noviny liší od deníků skupiny Mafra.

Je podivné, že veřejnoprávní média nezveřejňují ani klíč výběru informací z jiných českých mediálních zdrojů, ani statistiku jejich citovanosti. Bylo by jistě velmi užitečné vědět, jak často jsou citovaná média z kategorie etablovaných deníků, jejich derivátů vzniklých štěpením a pak médií typu Deník Referendum nebo A2/A2larm.cz atp.

Mediální rady ČT a ČRo mají jistě o čem přemýšlet, neboť se k nim velmi pravděpodobně tento text dostane a lze jej tedy považovat za veřejnou výzvu k nápravě nedostatků, kterými tato média trpí. Anebo si to zase jen přečtou a budou to ignorovat?

Vytisknout