Proč veřejnoprávní média nezveřejní statistiku citovaných zdrojů?

Sterilizovaná představa o svobodě slova

15. 6. 2015 / Bohumil Kartous

Tato společnost si živí tzv. veřejnoprávní média proto, aby poskytovala maximálně objektivní odraz dění ve společnosti i mimo ni. Když projdete kodex České televize, zavazuje se k tomu na různých místech a krom toho k mnoha dalším společensky prospěšným činnostem. Ve skutečnosti je to ale jako s řadou zákonů, které jsou sice platné, nicméně jejich naplňování je sporné nebo dokonce protichůdné jejich samotnému znění. Minimálně s ohledem na to, jakým způsobem veřejnoprávní média zdrojují své informace lze úspěšně dokázat, že bez srozumitelného zdůvodnění straní pouze některým zdrojům, zatímco jiné spolehlivě a programově ignorují.

Britské listy jsou toho dobrým příkladem: ačkoliv poskytují pravděpodobně nejdetailnější analýzy témat, jako je situace na východní Ukrajině, na Blízkém východě, exekuce v ČR či provinční chování médií, zůstávají - pravděpodobně záměrně - ignorovány. Směšné na tom je, že samotní novináři Britské listy čtou, ale zbaběle to zapírají, protože v pražských redakcích vládne vylhaná představa o tom, co to je svoboda slova. A nejde zdaleka jen o Britské listy...

Česká televize i Český rozhlas do značné míry vycházejí ve své informační veřejné službě z toho, co zprostředkují ostatní česká média. Obě veřejnoprávní média velmi hojně využívají ostatní mediální zdroje, ať už v tom, jak designují svou agendu, nebo v okamžiku, kdy potřebují vzbudit dojem nezávislého komentáře. Pro ČT nebo ČRo není problém v takovém případě citovat jiná média, případně zvát zástupce těchto médií jako referenty daných událostí. Problém spočívá v tom, že pouze některá média je přípustné v ČRo nebo ČT citovat a poměr těch citovaných je velmi podivně vychýlen, aniž by někdo byl schopen věrohodně zdůvodnit, proč tomu tak je.

Nikdo nestěžuje na to, že ČT a ČRo nevybírají do relací typu „Četba z domácího tisku“ jiná média než ta, která jsou produkována velkými korporacemi, respektive v současnosti vlastněná českými oligarchy, jakoby právě tento typ vlastnictví zaručoval jejich kredibilitu. Absurdní.

Bylo by velmi zajímavé vědět, a veřejnoprávní média by to měla transparentně sdělit, jaký klíč je použit pro zařazování informací z jiných zdrojů. Hned po otřesu v českém mediálním světě, který byl způsoben jejich skupováním českými oligarchy a jehož následkem bylo vyhození řady novinářů, bylo založeno několik nových, webových médií (někdy s tištěnou variantou) jako je Reportér, Echo 24, Svobodné fórum či Hlídací pes. Jejich kredibilita není ničím podložena, stejně jako v případě etablovaných médií, dnes vlastněných ekonomickými hegemony, za nimi buď stojí nějaký investor z komerčního sektoru (často neznámý), nebo jsou krajně ideologicky vychýlená, manipulativní a zaujatá (Svobodné fórum), tudíž neexistuje jediný důvod, proč by měla veřejnoprávní média jejich agendu automaticky přebírat. Děje se tak – podle všeho – jen na základě pouhé známosti a dle afinity lidí v malém českém mediálním prostoru, kde se de facto všichni dobře znají. Absurdní.

K velmi komické situaci došlo například poté, kdy společnost Mafra koupil Andrej Babiš, současně majitel Hnutí ANO. V tomto okamžiku lze totiž konstatovat, že status deníků MF Dnes a Lidové noviny je obdobný, jako je status Haló novin, veřejnoprávními médii programově ignorovaných. Je možné, že Haló noviny nesplňují (veřejnosti neznámá) kritéria k tomu, aby mohla být citována. Je nutné je sdělit a poté srovnat, v čem se současné Haló noviny liší od deníků skupiny Mafra.

Je podivné, že veřejnoprávní média nezveřejňují ani klíč výběru informací z jiných českých mediálních zdrojů, ani statistiku jejich citovanosti. Bylo by jistě velmi užitečné vědět, jak často jsou citovaná média z kategorie etablovaných deníků, jejich derivátů vzniklých štěpením a pak médií typu Deník Referendum nebo A2/A2larm.cz atp.

Mediální rady ČT a ČRo mají jistě o čem přemýšlet, neboť se k nim velmi pravděpodobně tento text dostane a lze jej tedy považovat za veřejnou výzvu k nápravě nedostatků, kterými tato média trpí. Anebo si to zase jen přečtou a budou to ignorovat?

Vytisknout

Související články

„Evangelizace“ Českého rozhlasu

29.6. 2015 / Bohumil Kartous

Kodex Českého rozhlasu praví, že jedním z jeho poslání je „odrážet rozmanitost filozofických koncepcí a náboženských vyznání ve společnosti, aby napomohl vzájemnému porozumění a toleranci a podporoval soudržnost mnohonárodnostní a multikulturní sp...

Sleva dne: Svobodu médiím!

16.4. 2015 / Bohumil Kartous

Na počátku je velmi často dobrá myšlenka. Třeba snaha bránit svobodu médií a pluralitu názorů je jistě hodná pozornosti i uznání. Tím, jak ovšem myšlenka nabývá svůj tvar a obsazení, zhmotňuje se, platónská idea postupně nabývá poněkud nevzhledných k...

Svobodu médiím, varujeme před "ohrožením jejich nezávislosti"

16.4. 2015

Vydáváme tiskovou zprávu platformy Svobodu médiím, která včera zveřejnila svůj manifest, v němž varuje před prorůstání politické a ekonomické moci do médií a před údajným politickým tlakem na veřejnoprávní média. Publikujeme také nezbytný komentář k ...

Jaromír Volek: "Česká média prokázala, že jsou demokratická"

31.3. 2015

Jelikož je česká historická zkušenost příliš čerstvá, je přirozené, že česká média pojala průjezd americké vojenské kolony jako "interpretaci". Způsob zpracování tématu, intenzita i prostor poskytnutý jednotlivým stranám byl každopádně v pořádku. Pod...

Obsah vydání | Pondělí 15.6. 2015