Kartouz se musí za slova o "prostituování" hudebníků omluvit

20. 3. 2015

Jako občasný čtenář Britských listů jsem sice na zkratkovitou a neinformovanou podstatu příspěvků publikovaných tamtéž zvyklý a nepovažuji za účelné na ně reagovat, nicméně článek "Proč je pop music elitářská", respektive premisy v něm formulované, jsou příliš silná káva. 

Jakýsi pisálek Kartouz popustil uzdu svého zupáctví a neváhal pozurážet hudebníky a osoby účastnící se na hudebním průmyslu. Považuji za nutné uvést teze prezentované Kartouzem na pravou míru. 

Ve světle Kartouzových blábolů ohledně pop music je namístě nejdřív předestřít rámcovou klasifikaci hudby.

Dle tradiční nomenklatury se hudba zjednodušeně dělí na klasickou, populární, a folkovou. Klasická hudba obsahuje hudbu produkovanou jako umění, kde primárním účelem je hledání nových technických a teoretických aspektů, forem, atak podobně. Populární hudba je hudba produkovaná pro účely zábavy, kde primárním kritériem je líbivost. Folková hudba je tradiční hudba, která je předávána v dané populaci z generace na generaci. Tyto hudební okruhy se do jisté míry prolínají; kupříkladu, populární hudba může přesahovat do sféry uměni nebo se stát součásti folkové tradice.

Populární hudba se rozmohla v masovém měřítku ve 20. století, především v druhé polovině vlivem silných mladých generací, pro které se stala uměleckým vyjádřením jejich subkultury. Do určité míry populární hudba převzala roli uměleckého průkopníka, která je z tradičního pohledu rezervovaná klasické hudbě. Rovněž se stala předmětem businessu, jako všechny ostatní produkty na trhu. Jako každý jiný produkt, je i populární hudba produkovaná pro cílovou skupinu, respektive subkulturu, která ji konzumuje a z toho rovněž vyvěrá její charakter, tedy jestli je víc instrumentálním uměním, e.g. jazz, víc poeticko-hudebním uměním, e.g. písně s básnickými texty, víc vehikulem pro tanec, víc líbivými popěvky, etc. 

Co se týče Kartouzova textu, je tamtéž prezentováno několik tezí, na které je třeba ostře reagovat:

1) (Lokální) hudebníci jsou "součásti snobské pseudoelity" (sic). 

2) Je přirozené, že pop music je spojená s businessem a politikou a hudebníci se "prostituují s kýmkoli kdo jim nabídne peníze" (sic).

3) Velká část hudebníků jsou "krajně nevzdělaní lidé" (sic). Nejsou schopní se "zabývat něčím hlubokomyslnějším než rešerši mediálních záznamů v bulváru" (sic).

4) Hudebníci se "účastní akcí pro vlastní zviditelnění" (sic). 

5) "Pro velkou část společnosti  je masová kultura přirozeným zprostředkovatelem světonázoru" (sic).

Re 1: Lokální hudebníci nejsou součástí žádné snobské pseudoelity. Produkt populárního hudebníka je jednak jeho hudba a druhak jeho osobnost, charisma, etc. které spoluvytváří jeho brand. Je nabíledni, že hudebník musí svůj brand kultivovat a propagovat. Dělají to všechny tržní subjekty. Proč si Kartouz nevezme na paškál třeba výrobce jogurtů? Proč se Kartouz naváží do hudebníků jen proto, že si vytvářejí svou tržní image? 

Re 2: Co si Kartouz myslí, že ho opravňuje takto sprostě urážet hudebníky provozující svou činnost? Odkdy je Kartouzi platba za hudební výkon "prostituce" (sic!!!!)?  Proč by se neměl jeden business, tedy pop music, spojovat s jiným businessem? Co je Kartouzovi do toho jaký business se spojuje s jiným businessem?

Re 3: Většina hudebníků nejenže mají poměrně dalekosáhlé formální vzdělání, ale také tráví celý život perfektováním svých dovedností, protože hudební produkce není jen otázka teoretických znalostí, ale také praktických schopností, tedy hry na hudební nástroj, interpretace před publikem, improvizace, a dalších činností, jejichž náročnost si Kartouz zjevně nedokáže představit. Rešerše médií je marketingová činnost, kterou provádí každý účastník trhu, a není důvod kvůli tomu urážet hudebníky. 

Re 4: Hudebníci se zcela jistě účastní akcí pro vlastní zviditelnění a není důvod, aby tak nečinili a už vůbec není důvod, aby se na tomto základě jakýsi Kartouz pejorativně vyjadřoval na jejich adresu. 

Re 5: Pochybuji, že Kartouz provedl nějaký relevantní sociologický průzkum, na jehož základě by bylo možné determinovat, že "pro velkou část společnosti  je masová kultura přirozeným zprostředkovatelem světonázoru" (sic). I kdyby tomu tak nakrásně bylo, tak je to problém této části společnosti a ne hudebníků. 

V celém článku se Kartouz propaguje svou utkvělou představu, že hudebník má být apriorně jakýsi propagátor politického názoru – tedy politického názoru, jež konvenuje s Kartouzovým, protože jakmile někdo propaguje názor, který Kartouzovi nevoní (viz Přemluv bábu), tak je zavrženíhodný – a pokud tak nečiní, zaslouží si Kartouzovy urážky. 

Toto je třeba naprosto odmítnout a požadovat po Kartouzovi jakožto po Britských listech omluvu, obzvlášť za výše zmíněné údajné "prostituování" (sic). Hudebník nemá žádnou obligaci být nositelem či propagátorem politických či společenských názorů. Pokud toto nějaký hudebník dělat chce, je to jeho právo, podobně jako je samé právo jakéhokoli jiného člověka – pekař také může exprimovat své politické názory a oslovovat populaci, kupříkladu skrze vyražení politického sloganu na každou housku – ale ne jeho povinnost. Nikdo, včetně pisálka Kartouze, nemá právo hudebníka na tomto základě urážet.

Jako hudebník vyzývám Kartouze, aby se omluvil a aby si příště dal pozor, až si pustí hubu na špacír!  

Vytisknout