16. 1. 2015 / Karel Dolejší
Akviziční systém Pentagonu byl vždy rejdištěm lobbistů - a těm šlo především o to získat co nejvíce peněz za co nejméně muziky. Nebezpečí z toho plynoucí držela dlouho pod kontrolou vyhlídka na možnou a reálnou konfrontaci s vyspělými zbraňovými systémy protivníka. Tato zpětná vazba ovšem s ukončením studené války nadlouho přestala působit. V mezidobí vznikly a byly vyvinuty například letouny F-22 či F-35.
Náznaky zmíněného vývoje ovšem existovaly již dříve. V 70. letech se v SSSR objevil výškový třímachový záchytný stíhač MiG-25 (nahoře), který deklasoval doslova vše, co proti němu Západ mohl nasadit. Odpovědí na něj se se zpožděním stal slavný americký stíhací letoun F-15 Eagle (dole). Šlo přitom o odpověď zhruba ve stejném smyslu, v jakém byl za 2. světové války německý tank PzKpfw. V Panther odpovědí na sovětský protějšek T-34. Ve výsledku o něco lepší než protivník, ale jen a jen díky tomu, že konstruktér kompletně převzal a pouze dále rozvinul úspěšnou koncepci nepřátelského protějšku (a v tomto případě i jeho počítače, který v hrubých rysech určil podobu MiGu-25). To čím se první F-15 lišily od MiGu-25 je daleko méně významné než to, co měly oba stroje společné. Pokud tedy Jakub Mareš představuje F-15 jako příklad kvalitní americké konstrukce ZDE, dává tím pouze najevo, na jaké úrovni se pohybuje jeho kompetence vyjadřovat se k dané tématické oblasti. Jde-li o koncepci F-15, původně amerického na ní totiž není vůbec nic. Byla prostě okopírována.
Jinak tomu bylo s koncepcí letounu F-16, který bývalý pilot John Boyd spolu s výše zmíněným Pierrem Spreyem ZDE vymysleli, navrhli a prosadili prakticky "v disentu". Tento skutečně původní americký letoun tedy vznikal navzdory nepřízni akviziční byrokracie a jen v důsledku velkého úsilí tvůrců a také šťastné shody náhod se jej nakonec podařilo prosadit. Sprey se také podílel na návrhu bitevníku A-10.
Hnutí za vojenskou reformu, jehož byl Sprey součástí, je dodnes pojmem široce uznávaným mj. i v Rusku, kde jsou si dobře vědomi, jak důležitou roli "disidenti" v Pentagonu na konci studené války sehráli.
Koncepce letounů F-22 i F-35 jsou chybně soustředěny kolem morálně rychle zastarávající myšlenky "stealth", které obětují užitné vlastnosti stroje. Jde o dosti typický produkt byrokratického spoléhání na automatický technologický vývoj - místo toho, aby byly nejprve jasně formulovány požadavky na vlastnosti stroje a k nim vznikala příslušná konstrukce.
V dnešním americkém akvizičním systému ovšem už není žádný prostor pro tvrdohlavce jako Boyd a Sprey. Proto také nevznikají žádné alternativy k předraženým a neužitečným projektům typu F-35. Jedinou alternativou pro Evropu zůstává snaha udržet i do budoucna samostatnou evropskou školu konstrukce bojových letounů.
Pokud dnes USA v Evropě kvůli úsporám omezují svou vojenskou přítomnost a tvrdí, že to vyváží rozmístěním nepovedených letounů F-35, znamená to pouze chabou zástěrku faktu, že americké vojenské angažmá v Evropě ve skutečnosti klesá a zde dosud rozmístěné síly přitom do značné míry ztrácejí dosavadní bojovou kapacitu.
Vytisknout16.1. 2015
Konstruktér Pierre Sprey, který se podílel na vzniku koncepce a na vývoji mimořádně úspěšného amerického letounu F-16, vysvětluje, proč je nově zaváděný letoun F-35 k ničemu. Podle Spreye jde o letoun postavený na špatné koncepci, která j...
16.1. 2015
Je velmi nepravděpodobné, že by konflikt na Ukrajině vyústil v přímý konflikt mezi Ruskem a USA. Přesto ovšem Rusko vlastní velmi impozantní arsenál a může některé zbraňové systémy vyvážet. To znamená, že se Američané mohou napříště ve světě setkávat...