15. 1. 2015
Pokud se podíváme na tón, ve kterém internetové zpravodajství informuje o programu JSF, nelze nabýt jiného dojmu, než že americký vojenský letecký průmysl je prokorumpovaný a totálně, nenapravitelně neschopný. Prostě Sodoma Gomora, obchodní komora. Prokorumpovaný skoro určitě skutečně je, zároveň je však třeba pamatovat, že je to právě tento průmysl, který v minulosti vytvořil legendární stroje jako je F-15, a že média žijí z kontroverze, ne z pozitivních zpráv. Je samozřejmě možné, že došlo k výraznému snížení kompetence a F-35 bude katastrofické selhání, ale je tomu skutečně tak? píše Jakub Mareš.
Karel Dolejší tvrdí, že „palubní kanón F-35 nebude schopný střelby až do roku 2019“. No, možná nebude. To bohužel nevím - pokud vím, žádné oficiální prohlášení v tomto smyslu neexistuje, a ať jsem se snažil sebevíc, v článku jsem nenalezl jiný zdroj než „nějaký příslušník letectva říkal“. Další věc je, že mi z článku ani nevyplývá, které ze tří verzí F-35 se to má týkat – jedna má interní kanón, další dvě gunpods.
Dejme však tomu, že skutečně nebude. Jak závažný je to problém, pokud má F-35 nahradit A-10? Velmi nepříjemný, kupodivu ale ne až tak zásadní, jak se může zdát. Ani A-10 totiž obvykle nejsou v současnosti často používány v nízkých výškách a nestřílí z kanónu, daleko častěji prostě doručují PGM na cíl – úplně stejně jako F-16, B-1, B-52 či jiné letadlo. Je tomu tak z velké části i proto, že v nízkých výškách není pro pomalu se pohybující stroj na současném bojišti bezpečno vzhledem k existenci MANPADS, které v době vývoje A-10 existovaly jen ve velmi rudimentárních podobách. I v této době se však v případném boji proti Sovětům ve Fuldském průsmyku počítalo s extrémně vysokými ztrátami. V boji proti peer-level oponentovi tak A-10 létat nízko nebude, daleko spíš nebude létat vůbec. V boji proti lstivému Afghánci bude takové úkoly vykonávat daleko spíše dron nebo helikoptéra (v případě helikoptéry to platí i o peer-level oponentovi). Další věc je, že PGM a podobné systémy stále procházejí vývojem, a tou dobou, kdy budou F-35 hlavním prostředkem pro CAS, tak jakákoliv výhoda A-10 v CAS může být zcela neutralizována vzhledem k rozvoji techniky.
Předchozí odstavec se nesnaží naznačit že A-10 je bezcenný kus šrotu, ale jeho skutečné výhody (coby přechodného stroje) jsou jiné než velký, falický kanón. Jedná se především o snadnou a levnou údržbu, velkou odolnost (ne proti AAW, ale proti opotřebení a podnebí, což je v době, kdy po deseti letech dovádění v poušti začínají být letadla opotřebená dost důležité) a také o dobu po kterou stroj může zůstat ve vzduchu a relativně rychle reagovat na vzniknuvší situace.
Další věc je že CAS samozřejmě nemá být hlavním úkolem F-35. CAS letadlo za 180 milionů je skutečně poněkud drahé. F-35 má být víceúčelový letoun, CAS je jedna z jeho misí – a jedním z důvodů pro likvidaci A-10 je fakt, že jednoúčelové stroje a spojená infrastruktura představují značnou zátěž.
Co se týká nákladů, ano F-35 je obscénně drahý. Druhá věc je, že takto drahý je teď - a je tomu tak proto, že se musí zaplatit výzkum a vývoj, postavit infrastruktura, vyrobit náhradní díly, vycvičit posádky….cena má jít dolů a projektovaná cena je 100 milionů dolarů za kus, což už je v poměru ke zmiňovaným strojům čtvrté generace docela snesitelné. To je samozřejmě zahraničním zájemcům v tuto chvíli platné jako mrtvému zimník, když budou jejich zakázky nejspíš použity na zaplacení právě těchto cen. Druhá věc je, že je to stroj vyrobený pro americká, ne holandská či korejská specifika, a nemá vybojovat vzdušnou nadvládu, to má dělat F-22, které USA z nějakého důvodu nechce exportovat. např. pro Holandsko a jeho limitovaný obranný rozpočet musí být otázka náhrady F-16 v poměru skoro 2 : 1 dost bolestivá a americký lobbing je více než pravděpodobný. Ne, že by např. francouzský Dassault byl v lobbování naivní nováček. Celkově je možné říct, že pro velkou část evropských států nemusí být nákup F-35 zvlášť výhodný. Jinak by tomu mohlo být v případě zemí, které potřebují plánovat úderné mise na území protivníka, jako např. Polsko – ale současná cena je prostě prohibitivní. Co se týká např. Británie, ta nemůže volit jinak. F-35B se schopností vertikálního vzletu je pro nové britské letadlové lodě nezbytností, neboť tyto z jakéhosi důvodu nemají katapult, ač by ho vzhledem ke své velikosti mít mohly. To vylučuje prakticky všechny jiné možnosti.
Co se týká vzdušného boje, velká část kritiků žije stále v doktríně půlky 70. let. F-35 je odsuzována za to, že je „neobratná“, že se „soustředí jen na nízkou pozorovatelnost“, „je snadno detekovatelná jinak“ nebo dokonce za to, že je schopna nést limitované množství střel. Ani jeden argument není zcela korektní.
V případě neobratnosti stroje je nutné poznamenat, že v dnešní době je klasický dogfight či boj na blízko pokládán za nepravděpodobný – proti sobě bojující stroje nejspíš dosáhnou výsledku (ať již jakéhokoliv) pomocí střel ještě předtím, než se stihnou k sobě přiblížit. V takovém boji má právě nízká pozorovatelnost spojená s vyspělou avionikou dávat F-35 jednoznačnou výhodu: vzhledem k nízké pozorovatelnosti (oproti např. SU-35) a kvalitnímu radaru má velkou šanci být první kdo vystřelí, což donutí protivníka nejprve se vypořádat se střelou, přičemž bude ztrácet čas a potenciální energii. I pokud protivník vystřelí, vzhledem k senzorovému vybavení, které poskytuje pokrytí ze všech stran a vyspělému ECM má F-35 velkou šanci se střelám rychle a snadno vyhnout. I kdyby F-35 neměl další střely a schylovalo se k dogfightu, bude mít F-35 poměrně pravděpodobně čas vystoupat do větší výšky, a tedy výhodnější pozici. Pro případ skutečného boje zblízka pak F-35 má využívat odlišnou taktiku, vycházející z jejích silných stránek: v tomto případě toho, že pilot nepotřebuje mít cíl přímo v hledáčku, toho že má vysokou schopnost okamžité otočky a integrovanou avioniku. Stroj se tak dokáže snadno a rychle otočit tak, že je nepřítel v takové pozici, že je možné vypálit střely či použít kanón (negativum je samozřejmě, že tento trik nelze použít za boj víckrát než jednou či dvakrát). Vyspělá integrace systémů by měla pomoct přesností a manévrování je potom věcí střel, ne letadla.
Na druhou stranu, samozřejmě je lepší manévrovatelnost mít než nemít, ačkoliv F-35 má spíše údernou roli a vzdušnou nadvládu má zajistit spíš již zmíněná F-22. Nelze tak říct, že stroj je v leteckém boji k ničemu nebo že se na boj zblízka nehodí – jen v některých ohledech nedosahuje takových výsledků, jakých by mohl, což má kompenzovat vyspělou technologií. Nakolik bude tato funkční, není zatím minimálně veřejně s úplnou jistotou známo – podobně jako není vlastně vůbec jisté, jestli problém s manévrovatelností reálně existuje (zkušební pilot Lockheedu Billie Flynn tvrdí, že ne, ale to se ostatně dá očekávat).
Jak je z textu výše patrné, F-35 se skutečně nesoustředí jen na nízkou pozorovatelnost. Ta představuje součást designu stíhačky, ale z některých úhlů je zřejmě nižší, než by mohla být. Skutečně klíčovým faktorem je právě vyspělá avionika - radar, rušičky, systém senzorů poskytujících 360 stupňový situační přehled, ECM a především revoluční integrace a automatizace systémů. F-35 zároveň nebude působit ve vakuu: bude spolupracovat s jinými silami, přičemž právě její vyspělá elektronika vytváří předpoklady pro významnou roli i ve vzdušném boji. To je možné ukázat na příkladu MADL ( Multifunction Advanced Datalink) – tento umožňuje automaticky sdílet situační povědomí (situational awareness) mezi mnoha stroji a využít jejich data různými způsoby - např. triangulace protivníka. Další obrovskou výhodou, kterou F-35 poskytuje je např. jeho interoperabilita se systémem AEGIS, kde značně zvětšuje jeho dosah - http://thediplomat.com/2014/06/would-you-like-an-f-35-to-go-with-your-aegis/ . Takové systémy a jejich dopad však není tak lehké kvantifikovat jako např. nosnost a odpůrci letounu je tak bohorovně přehlížejí.
Oblíbeným bodem kritiky je, že VLO vlastnosti (obecně přezdívané stealth) je snadné eliminovat. Obvykle se mluví o IRST senzorech, pasivních detektorech a VHF radarech. Všechny tyto faktory mohou stealth poškozovat, ale IRST má velmi limitovaný dosah, VHF radary jsou zatím stále velmi, velmi velké a velmi drahé (nehledě na to, že emitující radar je cíl) a pasivní radar potřebuje nějaký zdroj, který emituje – přičemž velká část vysílačů, často civilních, bude pravděpodobně zničena na počátku bojů, nebo bude jejich síť alespoň poškozena a efektivita redukována. Samotná F-35 by pak měla emitovat výrazně limitované množství signálů. Není vyloučeno, že vývoj skutečně ukáže, že výhodu budou mít v budoucnosti protiopatření, přičemž stealth vlastnosti jsou fakticky obtížně měnitelné v průběhu života stroje – ale jak jsem psal výše, stealth není hlavní výhoda, a navíc mohou existovat i aktivní stealth systémy v duchu francouzské SPECTRE.
Argument “nedostatkem munice” je v jistém smyslu pravdivý. Ve svých vnitřních komorách (tj. v nízko pozorovatelné konfiguraci) nese F-35 skutečně poměrně málo munice. Při součtu s externími závěsy to ale činí 17 000 liber, což je o 1000 liber méně než F-16. F-16 nebo jiné podobné stroje přitom ale interní komory a VLO vlastnosti vůbec nemají a jsou tak ochuzeny o taktickou možnost, kterou F-35 disponuje. To ale neznamená, že by nebylo, obzvlášť pro evropské potřeby, na místě vyvinout výrazně protivzdušnou F-35 s nějakými stealth podvěsy či s kapacitou nést 8 AMRAAM v komorách. Existence těchto komor má mimochodem vliv i na manévrovatelnost - díky eliminaci odporu vzduchu nemá naložený stroj výrazně nižší manévrovatelnost než prázdný. Fakt že protipozemní konfigurace má “málo střel vzduch- vzduch” je jaksi zapříčiněn tím, že je to protipozemní konfigurace a tyto střely tak budou sloužit spíše k zaměstnání nepřítele a útěku než snaze o sestřel.
Je možné tvrdit, že stavba nové generace stíhačky je zcela zbytečná, protože nemá oponenta. Ano, protivníci skutečně v současnosti nedisponují podobnými stroji, ale díky asymetrickým metodám boje rychle neutralizují dosavadní americké výhody v network centric warfare. USA by jistě mohlo postavit několik tisíc ekvivalentů SU-35, ale ty by nebyly tak levné jako ruské, mimo jiné díky ceně práce (plus nabobtnalý systém vojenských akvizic). USA by tak nevyužily svoji výhodu - technologickou převahu - a naopak umožnily protivníkovi pomocí kvalitativní výhody např. v informačním boji tyto stroje eliminovat. USA zároveň jasně požaduje maximální možnou výhodu, ne rovný boj – zaprvé proto že hegemona ohrozí každá porážka více než vyzyvatele (a např. v západním Pacifiku nemůže USA díky omezenému množství základen s numerickou superioritou počítat), za druhé kvůli citlivosti na ztráty. USA skutečně v posledních 20 letech zanedbalo modernizaci, ale F-35 představuje pokus to dohnat. Tvrdit že protivník bude mít množstevní výhodu je zvláštní - F-35 má nakonec být mnohem víc než SU-35. Větší elektronizace není zároveň nesmyslný futurismus - když už pro nic jiného, tak proto že letové výkony jsou v současnosti na hranici lidské anatomie, a pokud má mít i tyto vlastnosti další generace lepší, bude se nejspíš jednat o roboty.
Ve skutečnosti existuje zásadní problém při snaze nezávisle hodnotit z civilní pozice takovýto stroj – skutečný výkon důležitých systémů jako je avionika je zaprvé tajný, za druhé technický a za třetí ani interní znalosti takového systému neznamenají, že má dotyčný schopnost je srovnat se systémy protivníka, protože je často nezná. Zároveň také existuje problém loajality - ti co o technice nejvíc ví, jsou i ti co ji navrhovali a mají všechny důvody o ní mluvit v dobrém. Ti co o ní mluví ve špatném, zase často neví nic a často mají také osobní důvody nenávidět např. Lockheed Martin.
F-35 jednoznačně má problémy, ať již jde o zvyšující se počáteční ceny nebo selhání motorů. Na druhou stranu, je to pořád druhá skutečně funkční stíhačka nové generace na světě, přičemž ta první je také americká. Na rozdíl od mnoha předchozích programů je dnes možné nedostatky sledovat v reálném čase na internetu – faktem ale je, že podobné problémy měl například i C-17 Globemaster nebo F-16, která měla jistou dobu po prvním nasazení politováníhodnou tendenci padat. Prvních pár kusů problémy jednoduše mít bude v každém případě. Je zároveň nutné pamatovat, že je to americký stroj, postavený dle potřeb USA – kdo chceš, kupuj – a nemusí zcela vyhovovat potřebám jiných států. V tuto chvíli nemůžeme s jistotou vědět “jak to je”, ale jistě je férové, aby čtenář věděl, že otázka F-35 není jasná, naopak je velmi sporná, přičemž obě strany z části sestávají z “mafií”- v případě proponentů jde o LM, v případě odpůrců hlavně o piloty či fanoušky A-10 – a z části z kvalifikovaných, kompetentních lidí.
Vytisknout16.1. 2015
Konstruktér Pierre Sprey, který se podílel na vzniku koncepce a na vývoji mimořádně úspěšného amerického letounu F-16, vysvětluje, proč je nově zaváděný letoun F-35 k ničemu. Podle Spreye jde o letoun postavený na špatné koncepci, která j...