14. 1. 2015 / Alena Michutová
V posledních dnech jsou média přehlcena zprávami týkajícími se pařížských událostí. Na internetu můžeme číst mnoho diskusí o terorismu, islámu a muslimech. Patří muslimové do Evropy, neměli by jít raději zpět do svých zemí, tam si praktikovat své náboženství a nechat Evropu nám Evropanům? Ne, není to tak jednoduché. Vyžaduje to ještě další otázky: Kdo je to vlastně Evropan? Je Evropan ten, kdo se narodil v Evropě, anebo ten, kdo zastává evropské hodnoty?
Pokud bychom dali za pravdu druhé polovině otázky, samozřejmě se musíme ptát dál – co jsou evropské hodnoty? Na čem jsou postaveny? Je jejich okruh pevně definovaný, nebo jsou jeho okraje volné?
Celý tento soubor otázek (a odpovědí na ně) by mohl mít dalekosáhlé dopady na naše běžné vnímání toho, kdo jsme „my“ a kdo jsou „oni“, kdo je „náš“ a kdo „náš už není“. A samozřejmě když už jsme se dostali k „my“ a „oni“, pak je tu další otázka: znamená „my“ vždy „dobrý“ a „oni“ když už ne vyloženě „špatný“, tak alespoň „podezřelý“ nebo „ne-tak-dobrý“?
A protože evropská kultura má kořeny v kultuře antické, v hodnotách křesťanství a v humanismu, dovolím si vypomoci si v odpovědích na výše nadhozené otázky příběhem z Bible. Když se Ježíše ptal jeden znalec zákona: „Kdo je můj bližní?“ (tedy: „Kdo je „náš“?“), Ježíš mu dal moudrou odpověď v podobě vyprávění o milosrdném Samaritánovi (Lk 10,29-37). Pokusím se ten příběh aktualizovat do naší řeči a historické situace:
„Jeden člověk jel z Bruselu do Prahy a byl po cestě přepaden - násilnický gang ho přepadl, okradl, zmlátil a nechal ležet u silnice polomrtvého. Náhodou jel kolem občan Evropské unie, ale když ho uviděl, vyhnul se mu. O něco později jel kolem občan USA, ale když si ho všimnul, taky se mu vyhnul. Když pak kolem projížděl jakýsi muslim, všimnul si polomrtvého, byl pohnut soucitem, přistoupil k němu, vydesinfikoval mu poranění, naložil ho do svého auta a zavezl do nejbližšího motelu, kde se o něho postaral. Druhého dne dal recepčnímu sto euro a řekl: "Postarej se o něho, bude-li tě to stát víc, doplatím ti to na zpáteční cestě". Zde Ježíš svůj příběh skončil a zeptal se onoho znalce zákona: „Kdo z těch tří kolemjedoucích se stal bližním tomu přepadenému?“ Zákoník odpověděl: „Ten, který mu prokázal milosrdenství.“ Ježíš mu na to řekl: „Jdi a jednej také tak!““
Neztrácejme čas planými úvahami, zda muslimové patří do Evropy, či ne, zda patří mezi naše, do okruhu našich spoluobčanů a bližních. Nedívejme se na ně jako na homogenní skupinu, neodvolávejme se na kolektivní vinu a nevyžadujme kolektivní odpovědnost, ale posuzujme vždy jen činy a smýšlení jednotlivců. To mi asociuje další Ježíšova moudrá slova (Mt 7,16-18): „Po jejich ovoci je poznáte. Což sklízejí z trní hrozny nebo z bodláčí fíky? Tak každý dobrý strom dává dobré ovoce, ale špatný strom dává špatné ovoce. Dobrý strom nemůže nést špatné ovoce a špatný strom nemůže nést dobré ovoce.“
Kéž bychom každý jeden byli dobrý strom. Kéž by naše evropská kultura byla dobrý strom. To ale neznamená, že muslimská kultura je špatný strom. Vždyť v jednom sadě spolu mohou růst jabloně, hrušně i slívy – spousta rozmanitých a dobrých stromů.
Vytisknout14.1. 2015
Truchlení nekončí a naprostá hrůza bude široce pociťována dlouhý čas. Bude trvat, než se vyrovnáme s rozsahem pařížských událostí: Jak k takovým teroristickým útokům mohlo dojít a jak se v odpověď shromáždily masivní pouliční demonstrace, napsala v G...