Nekonečná propaganda aneb Bdělost, toť vše -- díl I.

6. 11. 2014 / Jiří Bátěk

Mnoho lidí si myslí, že největšími manipulátory byly a jsou diktátorské režimy. Ty však udržují lid v patřičných mantinelech terorem -- a následným šířením strachu, popř. vyhrožováním a omezováním osobní svobody či rovnou fyzickou likvidací svých oponentů. Propaganda v totalitě pro svou čitelnost, zaujatost a celkovou nedůvěryhodnost má malou účinnost. Někdy je propaganda tak čirá, že ztrácí význam. To se stalo např. v Protektorátu, kdy se protektorátní tisk přestal téměř kupovat. Není to klíčový nástroj společenské kontroly, ale podpůrný. Přesto se samozřejmě totalitní režimy bez loajální masy neobejdou. Potřebují výkonné dělníky v průmyslu, konají se veřejné sbírky pro armádu, užitkového zboží je nedostatek.

"Vědomá a inteligentní manipulace postoji a názory mas je důležitým prvkem demokratické společnosti. Ti, kdo ovládají tento neviditelný mechanismus, vytvářejí neviditelnou vládu, která je skutečnou vládnoucí silou v naší zemi...."

Edward Bernays

Důležitost loajální masy si dobře uvědomovali nacisté, a tak kladli důraz na formování německé mládeže již od útlého věku. Krásně to shrnul Robert Ley, někdejší náčelník NSDAP v Kolíně nad Rýnem:

"Začínáme u tříletých dětí. Jakmile je dítě schopno myslet, dostane do rukou praporek. Pak přijde škola, Hitlerjugend, SA a vojenský výcvik. Nedáme mu pokoj. Když člověk dospěje, vezme si ho na starost Pracovní fronta, a tak to jde až do smrti, ať se mu to líbí, nebo ne."

Sloužila k tomu třeba i kniha Der Wehrwolf (Hermann Löns), kterou si povinně každý Němec musel půjčit, když si šel pro něco do knihovny.

"Žádný člověk nebojuje proti svobodě, nanejvýš bojuje proti svobodě ostatních."

Karel Marx

Ve společnostech s jistou formou svobody metody teroru a vyhrožování již nejsou realizovatelné a ani žádoucí. Přesto je potřeba názory lidí usměrňovat a řídit, v těch nejsvobodnějších společnostech paradoxně nejvíce. Vést lid k iracionálnímu rozhodnutí či k iracionálním spotřebám (kupovat to, co vůbec nepotřebujete), jak je zrovna potřeba. Prvé tvoří PR agentury, které vytváří např. propracované politické kampaně či formují názory lidí při nutnosti potrestání nějakého "darebáckého státu", druhé utváří (a stále úspěšně) reklama.

"Po celou historii jsou ta nejdrsnější a nejhanebnější opatření pravidelně provázena tvrzeními o ušlechtilosti záměrů -- a rétorickými frázemi o svobodě a nezávislosti."

Noam Chomsky

Když se před prezidentskými volbami v USA ptali lidí ve veřejném průzkumu na hospodářské plány Obamy a Romneye, tak dotazovaní odpovídali, že dávají přednost Romneyovu plánu. Když se jich ale ptali na jednotlivé body, s žádným nesouhlasili. To je výsledek skvěle provedené PR.

Lidé většinou správně vnímají, že není asi úplně v pořádku, aby volby vyhrávali ti nejbohatší. Přesto se to děje. Např. v roce 2008, při prezidentských volbách v USA, vyhrál Obama. Utratil téměř 2x více, než jeho konkurent McCain. Nejlépe financovaní prezidentští kandidáti vyhráli 9 z 10 zápasů (1). Volby se prostě kupují.

"Náš Kongres a exekutiva jsou tak zkorumpované naším systémem legalizovaného uplácení -- přispíváním na politické kampaně -- že nemůžou uzákonit ani nezpochybnitelné reformy."

americký ekonom Mark Weisbrot

Pozitivním rysem může být, že v komunální politice to vždy neplatí. Dokázaly to letošní volby do zastupitelstev obcí. Např. do zastupitelstva hl.m. Prahy se přes obrovskou a jistě drahou mediální kampaň hnutí Pro Prahu nedostalo a získalo jen 2,4%. Piráti před volbami téměř neviditelní dosáhli dobrého výsledku 5,31%.

Banální informace jako těžiště zpravodajství

Ovládnutí informačního toku je klíčovou záležitostí. Neuvěřitelné množství zpráv a sdělení, kterými jsme každodenně bombardováni, v drtivé většině žádný zásadní informační obsah nenesou. Hlavními zprávami se stávají kriminální kauzy či události týkající se celebrit, hlavně z anglosaských zemí. Naprosto účelově se vybírají témata i lidé, o kterých se píše. Např. vyšetřování obchodního i osobního života Clintona stálo 70 mil. dolarů a nikdy se nic podezřelého nezjistilo. Sdělovací prostředky se ale úplně vyhýbaly aktivitám George W. Bushe, který vydělal jmění na pochybných obchodech a vysávání veřejných fondů (1). Nemalé úsilí se věnuje formování veřejného mínění při "nutných" intervencí v zájmu vývozu demokracie. Ukázkou budiž řízená kampaň, která elektrizovala veřejnost USA a zemi pod zcela falešnými záminkami zavlekla do války v Iráku.

"Naše materiály nazýváme informacemi, zatímco stejné materiály našich nepřátel propagandou."

Jack N. Summe (2005)

Výsledkem "vyváženého" zpravodajství je, že např. o připravované smlouvě TTIP (Transatlantická dohoda o obchodu a investicích mezi EU a USA) se téměř vůbec nehovoří. Plíživě se zde snaží potlačit veřejný zájem (zdravotní, ekologický...) a upřednostnit zájmy globálních firem, ale to je pro média hlavního proudu zřejmě jen okrajová záležitost. Jen se ale podívejme, jaké banality média rozpitvávají a kolik jim dávají prostoru.

Vytisknout

Obsah vydání | Čtvrtek 6.11. 2014