Poučení od Shakespeara a od Marxe o současné společnosti

3. 11. 2014

Avšak v Anglii v Shakespearových historických hrách se motor tohoto systému už rozbil. Než začal Richard III. ve skutečném životě vyražďovat celé své příbuzenstvo, celá mocenská síť založená na pojmu povinnosti byla znečištěna penězi: renty se platily penězi, za vojenskou službu se platilo penězi, války se bojovaly za pomoci mezinárodního bankovního systému, fungujícího od Florencie až po Amsterodam.

Ve světě Shakespearových dramat jsme najednou ve světě bankéřů, obchodníků, firem, žoldáků a republik. Typickým místem v těchto hrách je prosperující obchodující město, nikoliv hrad. Typickým hrdinou je osoba, jehož velikost je v podstatě buržoazní, je to self-made-man, buď prostřednictvím odvahy (Othello) humanistické filozofie (Hamlet a Prospero) anebo znalosti zákona (Portia v Kupci benátském).

Když zkoumáme Shakespearovy texty a zeptáme se, jak se dnešek odlišuje od minulosti, zjistíme, že dnes vládnou "ideje". Lidi si sebe navzájem váží daleko víc než v minulosti. Láska je důležitější než rodinná povinnost, za lidské hodnoty jako je pravda, věda a spravedlnost je daleko cennější zemřít než za komunitu či za stát.

Jenže potřebujeme i Marxe, protože podle něho netvoří rozdíl mezi feudalismem a raným kupeckým kapitalismem jen "ideje". Změnily se i sociální vztahy. Trh začal diktovat, jak funguje společnost. A motorem změn jsou nové technologie.

Pro Marxe vedl "způsob výroby" k jasné historické sekvenci: různé předkapitalistické formy společnosti, kde bohatí bohatli v důsledku právně autorizovaného násilí, pak kapitalismus, kde bohatí bohatli v důsledku technologických inovací a trhu, a nakonec komunismus, kdy bohatlo celé lidstvo, morálně i hospodářsky, protože všude vládl přebytek a nikoliv nedostatek.

Víme, že cesta k třetí fázi, prosazovaná v Sovětském svazu, nefungovala. Ale Marx říká v podstatě totéž, co říkal John Maynard Keynes v roce 1930: jednoho dne bude dost zboží pro každého a "hospodářský problém" bude vyřešen.

Je nám k něčemu dnes marxistický model "způsobů výroby", kdy se rozložila neoliberální verze kapitalismu, ale nic ji nenahradilo? Shakespeare by poukázal na to, že ve společnosti dochází k velkým změnám. Moderními Benátkami je digitální svět, v němž si lidé vytvářejí pro sebe vlastní realitu s neuvěřitelnou mírou svobodu - a státy a bezpečnostní aparáty musejí vydávat mnoho prostředků na to, aby to omezily.

Moderní kupec v těchto Benátkách není součástí elity: je to člověk, který pronajímá svůj byt prostřednictvím Airbnb anebo obchoduje na eBayi.

Ekonomický motor kapitalismu se zastavil. Obyvatelstvo stárne. Růst produktivity se zpomaluje. Avšak kromě rozkládající se ekonomiky, která se měří obratem a HDP, existuje jiná, v níž lidé svobodně vytvářejí myšlenky a svobodně si vyměňují věci. Jenom existence bezprecedentních technologických monopolů brání množství volných informací, aby se tato základní komodita našeho věku šířila svobodně.

Pokud to zformulujeme takto, není obtížné vidět možnost "postkapitalistické" éry - i když problémem všech moderních sociálních hnutí je, že k ní neznají cestu.

V moderním životě zasíťovaného občana však vidíme budoucí společnost tak jasně, jak velké postavy v Shakespearových hrách předjímali, jak velkou roli bude hrát ve vznikajícím kapitalismu tržní systém.

Kniha Paula Masona Postcapitalism: A guide to our future vyjde v Penguin Books na jaře 2015.

Kompletní článek v angličtině ZDE

Vytisknout