Smí veřejnoprávní média hrát Krylovu píseň o zločinech současného režimu?

3. 11. 2014 / Boris Cvek



Náš pan prezident nám okořenil dušičkový podvečer několika vulgarismy z Lán a udělal to ke své škodě, neboť tak nechal zapadnout svůj velmi zajímavý podnět vůči šéfredaktorovi Radiožurnálu. Možná kdyby nepoužil ony vulgarismy, média by si dnes kladla otázku, zda Krylova píseň "Demokracie rozkvétá" je zakázaná ve veřejnoprávním rozhlase, nebo není. Taková diskuse by byla mnohem plodnější než diskuse nad prezidentovými vulgarismy, jimž se prostě mohl -- jakožto zdatný řečník -- a měl -- jakožto prezident -- vyhnout.

Rozhovor se mi jinak celkem líbil, zejména tvrzení, že bez lidských práv se dobrý byznys dlouhodobě dělá špatně (můžeme to vidět na příkladu se Západem spřátelené Saúdské Arábie, která vyváží díky obrovské ekonomické moci své středověké démony všude do okolí). Co mne nejvíce naštvalo, byla prezidentova slova o zákonu o státní službě, neboť jeho útok na tzv. politické náměstky ve skutečnosti posloužil Kalouskovi v jeho snaze vyvolat dojem, že původní Dienstbierův návrh, podporovaný odbory a protikorupčními organizacemi, byl špatný. Prezident, pokud by mu skutečně šlo o kvalitu služebního zákona, se měl hned od počátku důsledně zastávat Dienstbierova návrhu a podpořit tak to křídlo sociální demokracie, kterému ještě jde o veřejný zájem, proti hnutí ANO, KDU-ČSL a zejména proti ODS a TOP09, kterým zjevně nejde o nic jiného než o zachování široké možnosti politických stran rozkrádat veřejné peníze.

Vraťme se ale k tomu podstatnému: mají veřejnoprávní média dovoleno hrát Krylovu píseň "Demokracie rozkvétá", nebo se to nesmí? Tato píseň totiž vystihuje podstatu dnešního režimu, jeho kořeny a vývoj, stejně jako jiné písně, zakázané za komunistů, vystihovaly podstatu normalizace, její kořeny a vývoj. Pokud dnes prý máme tu svobodu, tak právě veřejnoprávní média by měla mít tu možnost tuto píseň hrát, analyzovat ji, diskutovat nad ní a pomocí ní odhalovat to, co se musí změnit, aby se tu žilo lidem lépe. Je to ve veřejném zájmu.

Hrát od Kryla jeho protinormalizační písně a ignorovat tuto protipostnormalizační píseň je stejné jako taktika komunistů, kteří dovolili kritizovat zločiny nacismu, o svých zločinech ale zakázali mluvit. Přitom pouze velmi kritickým, vážným a široce veřejným hovořením o současných zločinech lze věci napravit. Komunisté to nepochopili a skončili tak, jak skončili. Pochopili to ale dnešní demograté?

Karel Kryl: Demokracie rozkvétá ZDE

Sdělovací prostředky
Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 3.11. 2014