27. 10. 2014 / Daniel Veselý
Nechci se pást na dávno mrtvém člověku, který se nemá jak bránit, nicméně vše naznačuje tomu, že proti Pavlu Wonkovi jako pravděpodobném spolupracovníkovi s StB stojí více důkazů nežli proti Milanovi Kunderovi. Ten byl však před několika lety na základě dvou usmolených důkazů časopisem Respekt označován za konfidenta od samého začátku. Vzpomínám si na obálku tehdejší denunciačního vydání tohoto časopisu, kde byl Kundera vyobrazen jako přihrbený slídil s tužkou za uchem za oprýskanou zdí -- no zkrátka byl již od začátku vinen. A pražská intelektuální kavárna na rozdíl od nynější kauzy Wonka dala vesměs přednost hrobovému tichu. Šlo též o odrodilce, jimž se neodpouští, nikoliv našince.
S velkou pravděpodobností jsme svědky pádu dalšího polistopadového pomníku. Vypadá to, že proti Wonkovi coby spolupracovníku StB je více důkazů nežli proti Milanu Kunderovi, který byl tuzemskou novinářskou kabalou označen za estébáka automaticky, ačkoliv se o Kunderově domnělém "estébáctví" smysluplná debata nevedla.
Osobně si myslím, že jakákoliv spolupráce s StB mohla mít řadu poloh a nikdo z nás skutečně neví, jak by se v osudné chvíli sám zachoval. Okolnosti obestírající spolupráci s tajnou komunistickou policií obecně mohly znamenat i svižně nabroušenou kudlu na krk, čemuž se dá těžko odolat.
Nicméně posedlost spoluprací StB s celou řadou osob v této naprosto odlišné době je čím dál více bizarní. Proč ale všem těm zarytým strážcům ideologické čistoty dneška nevadí, že některé ze (světových) mravních a duchovních osobností spolupracovaly s nesrovnatelně horší institucí, než jaká kdy byla StB? Jde snad pouze o hořké bourání hradů z kocourkovského písečku za situace, kdy se naše společnost vyjadřuje pouze k známým a důvěrným skutečnostem; zde konkrétně má jít o chtěnou spolupráci polistopadového ideologického mučedníka a symbolu boje proti komunistickému Ahrimanovi s jeho represivními důtkami.
Jistěže, kooperace s ramenem útlaku není košer, nicméně, jak bylo výše uvedeno, je třeba posoudit, za jakých souvislostí k tomu došlo a o jakou organizaci vlastně jde. Jakákoliv forma spolupráce kohokoliv zejména se CIA je v mých očích mnohem zavrženíhodnější než spolupráce s StB; už jen kvůli ničivému globálnímu působení této zpravodajské služby, míře destrukce a utrpení, již rozpoutala a navíc v tom -- na rozdíl od zaniklé StB -- pokračuje dále.
Moc se například nehovoří o tom, že další disidentská ikona Pavel Tigrid v letech 1951 a 1952, kdy hrozil fatální konflikt mezi Západem a Východem, řídil Rádio Svobodná Evropa (RFE). RFE bylo v roce 1949 založeno tehdejším zastupujícím ředitelem CIA Allenem Welshem Dullesem a až do roku 1972 bylo přímo financováno CIA. Avšak v 60. letech vyšlo najevo, že RFE představuje "přední frontu CIA" a jeho chod později převzal americký Kongres, stojí psáno v publikaci Historical Dictionary of American Propaganda ZDE.
Vycházíme-li z logiky Kunderových honců, můžeme s klidným svědomím prohlásit, že Pavel Tigrid, byť krátce, vědomě pobíral peníze od "začínající" CIA, přestože již v té době měla zašpiněné ruce kvůli nechvalnému angažmá v řecké občanské válce či puči v Sýrii. Nicméně Pavel Tigrid nikdy nebyl vláčen médii, i když navázal spolupráci s "globální zločineckou organizací", byť možná z naivního idealismu.
O něco hůře na tom byl stávající dalajláma, jehož exilová skupina po celá 60. léta pobírala finance od CIA a že jich nebylo málo ZDE. Jen roční apanáž pro hlavu Tibetu v exilu činila v té době závratných 180 000 dolarů. K čemu tento éterický mnich mohl tyto peníze potřebovat, když je mezinárodním společenstvím prezentován jako morální a duchovní autorita a sám sebe označil za marxistu ZDE? Buddha ví...CIA se navíc v době, kdy čínskou invazí vyhnaní Tibeťané v čele s jejich duchovním vůdcem, podílela na nejotřesnějších zločinech v Indonésii a Vietnamu.
Přijde mi, že tvrdě odsuzovat všechny osoby, jež už si z jakýchkoliv pohnutek zavdaly s StB, je slušně řečeno krátkozraké. Na druhou stranu glorifikace a "vysoký morální status" těch, kteří si vědomě začali s "globálním teroristickým aparátem" mi přijdou krajně surrealistické.
Vytisknout14.11. 2014 / Libor Dušek
Následujícími řádky bych rád přispěl k debatě týkající se dokumentárního filmu Libuše Rudinské "Pavel Wonka se zavazuje", která je, domnívám se, příliš zatížena nadbytečným balastem emocí, osobním nevyrovnáním se s relativně nedávnou minulostí někt...