Zahájení jihlavského festivalu 2014:

Proč ta vietnamská továrna?

24. 10. 2014 / Sam Graeme Beaton

Měl jsem štěstí, že jsem dostal vstupenku na zahajovací ceremonii, a těšil jsem se na to, že uvidím, co se chystá letošní festival divákům nabídnout. Optimisticky jsem byl přesvědčen, že některé nedostatky z celkově velmi dobře zorganizovaného festivalu roku 2013 byly odstraněny. Naštěstí se moje znalost češtiny rok od roku zlepšuje, což bylo dobré, protože letos opět nefungovala překladatelská sluchátka. Avšak jedna věc, která, ironicky, nepotřebovala tlumočení, byla největším zklamáním. Čtenáři Britských listů, kteří četli moje nedávné články, zaznamenali, že mé poslední dva příspěvky se tu snažily zabývat otázkou rasismu. Je mi velmi líto, že můj první článek z letošního jihlavského festivalu se musí také zabývat tímto tématem. Divadelní doprovod zahajovací ceremonie, kdy se představují poroty, a tak dál, je normálně koncipován s lehkostí, s nadhledem a zábavně, anebo představuje robustním způsobem umělecký záměr festivalového tématu. Proč však festivaloví organizátoři rozhodli, že vizualizace vietnamské robotárny na jevišti je dobrý nápad, stále ještě, 24 hodin po ceremonii, naprosto nechápu.

Otevře se opona a mezi úvodním dialogem různých organizátorů z filmového průmyslu a místních politiků vidíme dramatické, údajně humorné skeče toho, co se oděje v té vietnamské robotárně, kde pracují jedině ženy na šicích strojích značky Singer, na než dohlížejí dva bělošští strážci, kteří je pravidelně bijí obušky z šedivé umělé hmoty. Odehrává se celá řada koordinovaných tanečních výstupů, bez dialogů anebo s minimálním dialogem. Bohužel to vyvolává dojem, že herečky na jevišti byli vybrány proto, že to jsou asijské ženy žijící v České republice, nikoliv podle svých schopností nebo talentu. Po celou dobu ceremonie visí nad nimi rudožlutý transparent s něčím, co je zřejmě vietnamsky psané komunistické heslo. Nakonec, závěrem ceremonie, dělnice úspěšně přemohou své "dohližitele" a nemilosrdně je bijí, dokud nespadne opona. To zřejmě má být pozitivní poslání o sociální solidaritě a osvobození dělnic - jenže skutečností zůstává, že po celou hodinu vidíme většinou jen tyto ženy, které se občas pokoušejí tančit na hudební výňatky od Bjorka, jak je mlátí muži s pendreky. Vietnamské prostředí s politickými slogany a s ženami je znepokojující: vyvolává "bělošskou liberální" představu, že tyto strašlivé podmínky mohou existovat a k porušování lidských práv může docházet jen na opačné straně zeměkoule. Je to celé těžce orientalistické.

Celkově mi to dokazuje pozoruhodnou absenci imaginace na úkor něčeho, co je mezinárodní skandál. Měl by se jihlavský festival dokumentárních filmů posmívat lidskému útlaku? Co vedlo organizátory k tomu, že dospěli k názoru, že zahajovací ceremonie by měla být prostorem pro toto "představení"? Jihlava je nejstarší hornické město v České republice, má hluboké průmyslové kořeny a je v zemi, která má sama bohatou průmyslovou historii. Nebylo by bývalo daleko vhodnější využít této historie, namísto země, která je od České republiky vzdálená 9000 kilometrů? Také to nemělo absolutně nic společného s úvodním filmem festivalu, dokumentem Alice Nellis Konkurz na rodiče. Jihlavský festival by měl právem být považován za důležitou kulturní akci pro každého českého i mezinárodního filmového tvůrce i pracovníka filmového průmyslu. Neměl by se redukovat na urážlivá představení, jako bylo to, které se odehrálo ve čtvrtek večer při zahajovací akci.

Vytisknout