PROSBA INVALIDNÍHO DŮCHODCE:
25. 10. 2014 / Petr Hartman
Po článku o tom, jak se státní sociální systém, dnes chová k invalidním důchodcům a nejen k nim, uběhlo několik dalších měsíců. Po poslední litanii, kdy mi milí čtenáři Britských listů pomohli uhradit větší část dluhu na nájemném, za což jim z celého srdce děkuji, jsem bohužel v podobné situaci jako v únoru.
Už jsem doufal s nadějí, že se mi vše podaří zvládnout, jsem si znovu poctivě oběhl celý sociální systém, abych zjistil, na co mám jako invalidní důchodce, kterému důchod 4605 Kč nestačí ani na nájem, nárok. Samozřejmě, mi byl přiznán příspěvek na bydlení 2640 Kč. Toť vše. Už po předchozích zkušenostech vím, že z já "nich" prostě více nevyrazím. Nejsem ten typ, který by si uměl leccos vyhádat a chovám se podle pravidel. Nechci přestat věřit, že je to správné - nejenom blbé...
I když jen veškeré mé holé náklady na bydlení činí 6700 Kč (nájem + elektřina) byl jsem odhodlán, to s částkou 7245 Kč a občasnou brigádou, když už se mi nevedlo najít stálou práci, zvládnout.
Jedna má hospitalizace, kdy jsem kvůli cévní operaci strávil pár týdnů v nemocnici, a nemohl si přivydělávat, způsobila, že jsem znovu kvůli opožděným platbám za nájemné, přišel o příspěvek na bydlení. Když mě propustili, začal jsem vše na novo; Doplatil splátkami nájem, elektřinu a znovu požádal o příspěvek na bydlení. Současně jsem pořád hledal stálou práci, ale jsem třiačtyřicetiletý invalidní důchodce...
Pak přišla rána, která veškeré mé snažení pokazila úplně. Moje fenka Sofie, o které jsem psal v předchozích článcích, přestala ze dne na den jíst, choulila se sama v jiné místnosti a chystala se umřít. Na veterině zjistili diletovanou slezinu a přetočený žaludek. Operace nutná nebo se do rána udusí. Nepřemýšlel jsem ani vteřinu. Žije se mnou sedm let, z toho jsme poslední tři roky sami...
Operace stála 9000 Kč, pooperační péče a rekonvalescence ještě neskončila. Pořád jsou nějaké komplikace. Naštěstí mi doktorka s platbami vždy počká. Sofie ještě měsíc, kvůli operovanému žaludku, může pít jen vývary, tak jí je dělám a mám radost, že se pomalu zotavuje.
Jenže bohužel znovu nemám na nájem a dluh narostl tak, že nám opět hrozí vystěhování. Vím, že jsem si to způsobil sám, ale já o Sofii ještě nemůžu přijít. Nikdy jsem nemyslel, že budu postaven před podobné rozhodnutí...
Před měsícem se mi konečně podařilo najít si stálou práci, alespoň na půl úvazku, v call centru. O praktikách těchto institucí se už také psalo, ale jsem rád, že tu práci mám. S důchodem a šesti tisíci měsíčně co tam vydělám, bychom se Sofií už přežili. Bohužel můj pokus sjednat si na domovní správě splátkový kalendář selhal. Už jsem jednou za nájemné dlužil, a tudíž chtějí celou částku 21000 Kč okamžitě, jinak se musíme vystěhovat.
Leč nemáme kam jít ani na koho se obrátit s prosbou o pomoc než ještě naposledy na čtenáře BL. Pomůžete mi, moc Vás prosím, ještě jednou odvrátit hrozbu, že ze mě bude invalidní bezdomovec s nemocným psem?
č. ú. 2110241859/2700
Vytisknout27.7. 2015 / Petr Hartman
Po velmi dlouhém přemýšlení jsem se rozhodl ještě naposledy požádat Vás o pomoc na účet 2110241859/2700 nebo o radu, práci, cokoliv… Jsem zoufalý. Po posledním článku, kdy mi milí čtenáři Britských listů několikrát pomohli vyhnout se bezdomovectví,...