Milan Kohout: Nejsvobodněji jsem se cítil za československého komunismu

25. 10. 2014 / Daniel Veselý

Rozhovor Vltcheka a Kohouta skutečně nemohl být v žádném českém periodiku zveřejněn. Je v něm až příliš kontroverzních postojů a hledisek; se všemi samozřejmě nemusíme souhlasit, nicméně řada českých čtenářů zažívajících na vlastní kůži "úžeru" reálného kapitalismu se v něm může nalézt. A nejen oni.

Vltchek s Kohoutem zprvu hovoří o éře československého disentu. Spousta disidentů podle obou pánů vyznávala levicové hodnoty, a teprve pád takzvaného komunismu je donutil změnit politický kurz, bojovala proti takzvané komunistické vládě, ale v jádru se opírala o nefalšované komunistické myšlenky. Ty však s režimem existujícím u nás v letech 1948 až 1989 neměly vůbec co do činění. Vltchek naráží na skutečnost, že i bývalý prezident Havel zpočátku zastával levicové hodnoty a podle Kohouta některé z jeho filosofických postojů byly zbrusu marxistické. Avšak posléze začal podporovat západní imperialismus, ve Washingtonu přednesl servilní projev a na oplátku se mu v americkém Kongresu dostalo ovací ve stoje. Kohout tvrdí, že si zpočátku Václava Havla jako "lidového prezidenta" vážil, toto období ale netrvalo příliš dlouho. Kohout k Havlově politickému a lidskému a politickému obratu poznamenává: "... Vysoká politická moc korumpuje (...)V průběhu takzvaných restitucí začal schraňovat majetek patřící dříve jeho rodině, začal podporovat imperialistickou zahraniční politiku Spojených států, což mě velice mrzelo... A později se stalo ještě něco bizarnějšího: Havel ztratil spojení s reálným světem -- vedl život s vyvolenými lidmi v jakémsi skleníku -- nebo něco na ten způsob."

Ano, tato charakteristika je, jak se domnívám, zcela trefná, bohužel se takto, myslím zcela legitimním způsobem, o Václavu Havlovi nemůže informovat zejména v tuzemských mainstreamových sdělovacích prostředcích, ale ani v některých "levicových". Tato skutečnost ovšem jen posiluje kult osobnosti, o němž/níž by se ale mělo hovořit otevřeně a přirozeně i s odpovídající dávkou kriticky.

Vltchek v interview s Kohoutem vyslovil dle mého mínění velice zajímavou myšlenku -- ať už lidé v časech ČSSR za okupace vojsky Varšavského patku čelili celé řadě problémů, republika stála na straně utlačovaných po celé světě. Pravda, lidská práva ve sféře sovětského impéria ve východní Evropě (ale i jinde) byla mnohdy tvrdě pošlapávána, na druhou stranu v řadě konfliktů studené války stál Sovětský svaz na straně utlačovaných, byť šlo samozřejmě o cynický velmocenský kalkul: Palestinci, Angolané, Mosambičané, Vietnamci, občané ultrapravicových latinskoamerických diktatur atd. Po pádu železné opony se Česká republika podle Vltcheka a Kohouta jednoznačně ocitla v "globálním utlačovatelském aparátu", a oba muži se shodli na tvrzení, že "Česká a Slovenská republika pro dobro světa už nic pozitivního nedělá".

Na přetřes přišla také ekonomická situace občanů České republiky. Kohout říká, že "vybrané části společnosti" si polepšily a stávající establišment si přirozeně pochvalují. "Tyto kruhy vlastní média a propagují tento pravicový systém. Avšak mnoho lidí se z porevolučního snu probudilo. Pro většinu Čechů se život ve stávajícím systému stal mnohem horším než život za takzvaného socialismu," míní Kohout s tím, že přes mnohá negativa se lidem žilo klidněji než dnes, měli na sebe více času apod. Když se Kohouta ve Spojených státech na tamních univerzitách ptali, kde se cítil nejsvobodněji, dokonce odpovídal, že za "totalitního systému" v Československu. Podle Kohouta za takzvaného socialismu republika vyráběla všechno -- doslova od jehel až po lokomotivy -- a byla soběstačná, především šlo o potravinovou soběstačnost. "Poté nám však průmyslová odvětví, jedno po druhém, byla odcizena nebo prostě zmizela v rukou nadnárodních korporací," konstatoval.

Kohout si též posteskl, že kapitalistický systém v České republice zejména prostřednictvím vzdělávacího systému vymývá mozky dospělým lidem, především pak ale dětem. Ty jsou permanentně vystavovány pokrouceným lžím o dobách reálného socialismu a vytváření jakýchsi orwelliánských dogmat, jak uvádí Kohout. Stávající moc má dle něj velký zájem na tom, aby se informace o bývalém režimu označené za nevyhovující nedostaly na příliš prudké světlo.

Vltchek se v závěru rozhovoru Kohouta zeptal, zda si lidé v České republice uvědomují, že se Západem ocitli na "špatné straně dějin", a ten odpověděl, že někteří z Čechů si to již uvědomují, avšak většina z nich stále nikoliv. Domnívám se, že tato otázka není šikovně formulována, nicméně to, že jsme se po pádu železné opony ocitli na straně vítěze z nás "vítěze" a už vůbec ne monopolisty na pravdu skutečně nečiní.

Vytisknout