Několik mýtů obklopujících ruský ekonomický "obrat k Asii"

22. 5. 2014 / Karel Dolejší

• Rusko-čínská dohoda o zemním plynu souvisí s připravovanou Transatlantickou dohodou - nesouvisí s ní ani v nejmenším. Byla z ruské strany připravována deset let. První konkrétnější návrhy týkající se tematiky budoucí TTIP přednesla Angela Merkelová v roce 2006.
• Uzavření rusko-čínské dohody je reakcí na ukrajinskou krizi - viz výše. Díky ukrajinské krizi dohoda získala v rámci vyjadřování Kremlu jednoznačně protizápadní spin. Ruská reakce na roztržku se Západem se nicméně odehrává primárně ve vojensko-politické a ideologické rovině, nikoliv v ekonomické.
• Dohoda je pro Rusko mimořádně výhodná - je mimořádně výhodná pro Čínu, která díky politicky slabé pozici prezidenta Putina odmítla ruské představy ohledně ceny dodávaného plynu, což v úterý způsobilo prudký pád akcií společnosti Gazprom. Nyní je jednotková cena plynu nasmlouvaná v dohodě předmětem "obchodního tajemství" a očekává se, že obrovské investice, které musí Rusko dát dohromady, mu v prvních letech provozu produktovodu nebudou přinášet žádné zisky. To není malý problém. Ruský průmysl energetických surovin si dlouhodobě stěžuje, že mu stát neponechává dostatek prostředků na investice. V roce 2011 tvořil daňový výnos z exportu ropy a zemního plynu 53% příjmů ruského státního rozpočtu. Rusko tedy otevírá nové trhy, ale krátkodobě a střednědobě je to pro ně ekonomicky nevýhodné a bude to vázat investice potřebné v jiných sektorech právě v době, kdy nastal rekordní odliv západního kapitálu.
• Dohoda transformuje ruskou ekonomiku - dohoda konzervuje stávající strukturu ruské ekonomiky coby zdroje surovin a omezí množství vyspělých technologií, které ruská strana výměnou za tyto exporty získá. Nutnost nashromáždit obrovské investice do 4 000 km dlouhého čínského plynovodu znamená samozřejmě, že o to méně bude Rusko schopno investovat do modernizace ekonomiky, kvalifikace pracovní síly, vědeckého výzkumu a koneckonců i do armády.

Vytisknout