"Cikánská rakovina zasahuje i Česko a hned za ní se šíří ta židovská"

19. 5. 2014 / Jiří Kalát

Strach z islámu se šíří společností. To v nynější atmosféře boje s terorismem (tím islamistickým, na křesťanský či hinduistický se úspěšně zapomíná), kdy stránky novin plní zprávy o sektě Boko Haram, Al-Kajdě a další tématech, které jsou plné smrti, náboženského fanatismu a násilí, je pochopitelné. V rámci již tradičního procesu hledání "vnějšího nepřítele" si nynější společnost vybrala islám. Je k tomu ideální. Dlouhodobé nepřátelství mezi křesťanstvím a islámem, tak, jak je vyučováno na základních i středních školách, je skvělým podkladem. Stejně tak strach z neznámého. S islámskou společností se málokterý Čech doopravdy setkal (turečtí číšníci či egyptské hospodyně v hotelech turistických rezervací se nepočítají) a vlastně ani setkat nechce. Rozdílnosti zvyků, mravů, ale i krutosti prostředí, ze kterého islám přichází, jsou pro mnohé z nás nepřijatelné a nepochopitelné, proto je tak jednoduché nenávidět vše, co s nimi souvisí.

K tomu poznamenává Jan Čulík: (Britští muslimové, jichž je v zemi asi 5 procent obyvatelstva, patří drtivou většinou k nejmorálnějším, nejmírumilovnějším a nejtolerantnějším občanům ve společnosti. Je to zjevné z jejich vystupování v médiích. Málokdo ví, že významným principem Koránu je o každém problému diskutovat a vybrat to nejmírnější řešení. Málokdo ví, že islámské banky neúčtují dlužníkovi úroky, pokud mu finanční půjčka nepřináší zisk, a kdyby tento princip používaly západní banky, nedošlo by k finanční krizi. Jak je možné, že islámské obyvatelstvo zemí severoafrického Maghrebu, které bylo obviňováno z fundamentalismu, začalo od roku 2010 v rámci Arabského jara pokládat své životy za demokracii způsobem, jakým by se to neodvážila většina Čechů? - V každém hnutí, i v křesťanském, jsou patologičtí extremisté, jejich existence však nemůže vrhat stín na všechny ostatní. Princip zevšeobecňování a kolektivní viny je obscénní, ať jde o Romy, o černochy, Vietnamce či muslimy.)

S terorismem, ať již jakýmkoliv, je nutné bojovat. Nesmíme ho však vytvářet a poskytovat mu živnou půdu, což se díky Bushově, Obamově i Putinově bezhlavé brutální politice stále děje. Tyto "spojené síly v antiteroristické" ve válce proti teroru více teroristů vytvořily než zabily. Například Jemen může sloužit jako ukázkový případ těchto snah. "Jsi terorista. Jsi nepřítel. Jsi terorista," jako by říkáme každému muslimovi a to i těm českým, tedy Čechům narozeným v Česku.

Stach je špatný rádce a ještě horší vůdce. Články, jako ten pana Adlera, šíří nenávist (a to nemluvím o úmyslných lžích), ta infikuje společnosti, které z čistě iracionálních důvodů zaměří svoji nenávist k jedné skupině lidí, jež si definuje na určitém základě. Může to být náboženství, barva pleti, sexuální orientace a nebo cokoliv jiného, stejně příhodného. Své zkušenosti s tímto procesem se snaží či snažilo předat mnoho lidí z různých skupin, jsou mezi nimi Židé z Evropy, Tutsiové z Rwandy, Arméni z Turecka, černoši z Jihoafrické republiky a mnozí další.

Noví ideologové anti-islámské křížové výpravy jsou nebezpeční. Možné ne tak jako Abubakar Shekau, který se společně s členy své sekty Boko Haram baví unášením malých holčiček, ale přesto není dobré je podceňovat. Říká se, že pero je mocnější meče. Zatímco jedním máchnutím mačety useknete jednu hlavu. Slovem, při publikování jednoho textu, můžete infikovat tisíce myslí.

Vytisknout