Co víme o unitářích?

20. 5. 2014 / Bohumil Sláma

Věděl jsem tehdy, že Charlotta Masaryková byla unitářkou a že Masarykovo "nové náboženství" má k unitářství velice blízko, ale jinak to byla jen další z děr, které jsem ve svých znalostech měl. Potom jsem se pokusil to napravit - a pak už jsem jen zíral:

O zakladateli unitářství (unitarismu), Kalvínově současníku Michaelu Servetovi píše Stefan Zweig v mé dnes kultovní historické novele Svědomí proti násilí. Servet byl široce vzdělaný a samostatně myslící, byť poněkud duševně rozevlátý učenec a lékař (objevitel druhého krevního oběhu). Vystoupil s tím -- stejně jako někteří jiní "kacíři" už dávno před ním -- že neexistují přesvědčivé důkazy o Boží trojici, a tvrdil proto, že Bůh je jen jeden - odtud název unitářství, unitarismus.

Kalvín sice Serveta upálil a tím ho umlčel, unitářské hnutí se však ujalo a přes mnohé peripetie se dodnes udrželo. Jeho dějiny a dnešní hlavní ideje uceleně a výstižně popsal pražský unitářský duchovní Petr Samojský, nyní jeden z mých nejbližších přátel, v knize Tomáš G. Masaryk, neomodernismus a Charta 2012.

Hlavní teze českých unitářů:

1. Svoboda svědomí a přesvědčení

2. Tolerance a porozumění druhým

3. Používání kritického rozumu i v náboženství

4. Harmonický rozvoj osobnosti

5. Soucítění, rovnost a spravedlnost v mezilidských vztazích

6. Respektování hodnoty a důstojnosti každého člověka

7. Pomoc druhým a sociální odpovědnost

8. Úcta k životu a přírodě

9. Demokratický způsob rozhodování

Od Masaryka se unitáři liší především v tom, že jsou mírnější, tolerantnější a nemisijní -- což vše jim ovšem lze podle mne i vytýkat.

Co ve mně vyvolává největší pozornost a údiv je to, že unitářské hnutí, přestože je ze všech náboženských hnutí nejpokrokovější a nejnemýtičtější a přestože se může honosit osobnostmi, jakými byli američtí presidenti John Adams a Thomas Jefferson, myslitelé, vědci a novátoři Alexander G. Bell, Charles Darwin, Benjamin Franclin, Mahátma Gándhí, Martin Luther King, John Locke, Samuel Morse, Isaac Newton, Albert Schweizer, George Stephenson a Frank L. Wright, spisovatelé Ray Bradbury, Robert Fulghum, Ernest Hemingway, Henry W. Longfellow, Marcel Proust, Kurt Vonnegut a moho dalších, je dodnes Popelkou, utlačovanou jinými církvemi, u nás v čele s katolickou církví.

Při tom unitářem je de facto každý, kdo má volnější či volnou víru, je "něcista", přijímá dílčí ideje z buddhismu, islámu a jiných náboženství, je agnostik (jako já a Petr Samojský) nebo dokonce i ateista uznávající "jen" vyšší, nemateriální hodnoty.

Masaryk, když byl v USA, v jednom z projevů tamním unitářům mimo jiné řekl: "Často slýchávám, že vaši Češi jsou svobodáři, nenávidí náboženství, jsou ateisté. Dobře vím, že mnozí z nich jsou svobodáři a snad ateisté, ale také vím, že tito svobodáři a snad ateisté mají touhu po duchovním životě. Je mezi nimi dost těch, kteří jeví nechuť k jakémukoli církevnímu a náboženskému životu, prostě proto, že v Rakousku, odkud sem (do Ameriky) přicházejí, poznali jenom římsko-katolickou církev, státní církev... Z duše bych si přál, aby unitáři mohli a chtěli vyjít vstříc všem těmto ubohým lidem."

Není možno si dál klást už jen otázky? Včetně palčivých?

Vytisknout