Nový německý izolacionismus

22. 5. 2014 / Karel Dolejší

Otázka č. 9 položená v daném šetření zní:

"Spolkový prezident Gauck a ministr zahraničí Steinmeier nedávno žádali, aby Německo v budoucnosti převzalo větší mezinárodní odpovědnost. Co myslíte: Mělo by se Německo více zapojit do mezinárodních krizí, nebo by se mělo Německo dál držet zpátky?"

37% dotázaných se domnívá, že by se Německo mělo více angažovat, kdežto celých 61% má za to, že současná úroveň je správná. Čím starší respondent, tím skeptičtější k většímu angažmá Německa. Gauckovu a Steinmeierovu pozici přitom podporuje pouze 51% nejmladších, kteří se o zahraničněpolitické otázky sami zajímají zdaleka nejméně.

Problém je v tom, že současná úroveň německé mezinárodní angažovanosti rozhodně správná není. Hospodářská politika, kterou Německo vnucuje EU, je správná jen pro ně samotné (a ještě jen pro některé Němce), na periferii Evropy však nevyhnutelně jako vedlejší produkt vytváří další a další Řecka a hrozí definitivně rozvalit partnerství s Francií už po příštích prezidentských volbách v roce 2017. A kromě této zhoubné hospodářské politiky Německo Evropě nepřináší nic.

Pokud Němci vycházejí z představy, že budou pokračovat v "business as usual", jak naznačují jejich odpovědi na třetí otázku průzkumu, a řešení evropských problémů budou odkládat na neurčito, případně je přenechají Američanům a Rusům, mohou se již brzy dočkat velmi nepříjemných překvapení.

Ale možná, že je to Němcům také prostě celé tak nějak čím dál více jedno. Největší starost o zahraniční politiku vykazuje věková skupina nad šedesát let, kde svůj zájem charakterizovalo jako "velmi silný" nebo "silný" až 78% dotázaných. Naproti tomu ve věkové skupině 18-29 let je takových pouze 55%.

Ve skupině nad šedesát let, která se ještě o zahraniční politiku dosti zajímá, si 66% dotázaných myslí, že hlavním cílem německé zahraniční politiky by měl být mír ve světě, a pouze 16% se domnívá, že by to měla být bezpečnost samotného Německa. Ve skupině do devětadvaceti let je však již poměr příznivců obou odpovědí 33% : 30%. I v ostatních věkových kohortách je zjevné, jak "světový mír" klade s klesajícím věkem na první místo stále méně a méně lidí, zatím co roste počet těch, kdo se starají o Německo na prvním místě. Obdobně vyznívají i odpovědi na otázku č. 10, z nichž je zřejmé, že čím mladší Němec, tím obecně menší závazky pociťuje vůči tomu, co se děje mimo hranice jeho země, a mezi nejmladšími je dokonce i malý počet těch, kdo preferují roli Německa jako uznávaného zprostředkovatele v mezinárodních krizích (jen 27% respondentů).

S klesajícím věkem roste počet těch, kdo na otázku 8 odpovídají, že by Německo mělo v budoucnu méně spolupracovat s USA. Přesto však těch, kdo se domnívají, že by naopak mělo spolupracovat více, je ve všech věkových kategoriích nadpoloviční většina. Perlička: Až 73% nejmladších se domnívá, že by Německo mělo více spolupracovat s Velkou Británií. Signalizuje to pravděpodobně rostoucí sympatie k anglosaské kultuře, přičemž Británie je méně než USA vnímána coby vojenská mocnost a více jako představitelka anglosaské kultury.

A zlatým hřebem je, že v nejmladší věkové kategorii 18-29 let, která přiznává, že se o zahraniční politiku spíše nezajímá a otázky míru ve světě nijak výrazně nepreferuje před pouhou bezpečností vlastní země, je až 53% příznivců německé účasti na "humanitárních intervencích" bez mandátu OSN, zatímco v nejstarší kategorii 60+ je takových pouze 17%.

Nedomnívám se, že by cokoliv z uvedených zjištění Koerbera bylo možno vysvětlovat politikou Angely Merkelové. Němci jsou ve všech věkových kategoriích v převážné většině příznivci posilování spolupráce s USA a nejmladší generace k Američanům obecně nejkritičtější je současně nejvíce nakloněna podporovat typicky americká intervenční dobrodružství, jaká by např. v ČR rozhodně tolik lidí nikdy nepodpořilo.

Očekávat, že Německo bude v blízké budoucnosti hrát v mezinárodní politice větší roli než dosud, že do ní vnese nové přístupy a témata, případně že v evropském regionu začne postupně nahrazoval slábnoucí a na Asii orientované USA, je zřejmě naprosto liché. Mladší voliči, kteří jsou pro posílení zahraničněpolitického angažmá, se současně o zahraniční politiku zajímají velmi málo a podporují v ní právě jen ty nejproblematičtější přístupy.

Obrázek německého izolacionismu, který z Koerberova průzkumu vyplývá, neslibuje Evropské unii právě v době, kdy se začne lámat chleba a bude třeba čelit agresívním nacionalistickým populistům, nic dobrého.

Vytisknout