Libye se opět nachází na pokraji občanské války

21. 5. 2014 / Daniel Veselý

Násilná změna režimu v této severoafrické zemi zvenčí i zevnitř podle prohlášení dočasného ministra zdravotnictví z roku 2011 ZDE nakonec přivodila úmrtí desítkám tisíc lidí (některé zdroje uvádějí dokonce až 100 000 obětí konfliktu v Libyi ZDE), vedla ke zmizení tisíců dalších, dále pak citelném úpadku centrální vlády a de facto rozpadu země na nespočet územních celků, zběsile patrolovaných stovkami milic.

Chaos v zemi kvůli narůstajícím bojůvkám celé řady těchto islamistických buněk byl postupně a dramaticky rozdmýcháván. Obludný přízrak občanské války a nového příboje utrpení a strádání se nyní vrací uprostřed protivládního povstání, jež se šíří po celé zemi.

V neděli 18. května došlo v Libyi pod velením bývalého Kaddáfího spolubojovníka a dlouhodobého zaměstnance CIA ZDE generála Chalífa Haftara k obsazení a zrušení nedemokraticky zvoleného parlamentu, přičemž o život přišlo 80 lidí. Haftarovi lidé, rekrutující se z kmenových lídrů a řady ozbrojenců, stojí i za útoky v Benghází a obsazením letecké základy v Tobrúku ZDE. Haftár a jeho soukmenovci deklarovali, že jejím cílem je zbavit, či přímo vyčistit Libyi od islamistických elementů.

Z Evropské unie zazněly obavy, že za situace, kdy jsou dodávky ropy pro členské státy ohroženy krizí na Ukrajině, si EU nemůže dovolit mít poblíž svých hranic "failed state", který je důležitý pro energetickou bezpečnost a který by nezvládl nápor imigrantů proudících z Afriky do Evropy.

Washington vnímal rostoucí vliv islamistů, včetně al-Káidy, v této na ropu bohaté zemi s neskrývanými obavami. CIA a Pentagon Haftarovu intervenci pravděpodobně uvítají. Dokonce se objevily zvěsti o tom, že Haftarovo vojenské angažmá ve skutečnosti může koordinovat samotná CIA, jak naznačuje investigativní novinář Russ Baker ZDE.

Generál Haftar otevřeně prohlásil, že připravuje reorganizaci svých vojsk a odmítá je stáhnout, což může přinést ještě větší vlnu chaosu a násilí napříč zemí; v horším případě regulérní a vleklou občanskou válku. Libyjská vláda naopak trvá na tom, že má situaci plně pod kontrolou jak v Tripolisu, tak v Benghází ZDE.

Pozornost Západu se po svržení Kaddáfího klanu v roce 2011 Libyi příliš nevěnovala, a to samé lze prohlásit i o pozadí fyzické likvidace výstředního diktátora, jenž měl sám ruce ponořené hluboko do krve -- a to i v době, kdy se vřele objímal s předními západními představiteli a zástupci velkého byznysu.

Díky vzdušním silám a raketám NATO a salifistickým rebelům se z "osvobozené" Libye stal další "failed state", v němž se násilné aktivity efektivně přelévaly porózními hranicemi do sousedních států v regionu společně s miliony lehkých zbraní od NATO, aby volky nevolky vytvořily další hnízda nestability, příkladně v Mali.

Kaddáfí, alespoň podle poznatků politologa a afrikanisty Horace Campbella, musel "jít od válu", protože v reakci na finanční krizi hodlal znárodnit libyjskou ropu, opustit dolar a prohloubit vztahy s čínskými obchodními partnery v zemi ZDE.

V Libyi posléze došlo ke klasické "humanitární operaci" v rámci doktríny R2P: obyvatelům města Benghází údajně hrozila genocida ze strany Kaddáfího vojsk, a proto bylo nezbytné, aby "civilizovaný svět" zasáhl, neboť měl v ruce skutečně silný trumf. Nicméně i mainstreamová média ZDE připouštějí, že se k žádné genocidě neschylovalo, a citují zprávu Human Rights Watch, v níž stojí, že Kaddáfí v oné osudné době nezabíjel civilisty, nýbrž se soustředil na povstalecké cíle. Podle odhadů OSN bylo před zapojením NATO do konfliktu usmrceno asi 1000 -2000 osob ZDE.

Jestliže se záminka NATO pro intervenci do Libye týkala ochrany lidských životů, byla jeho vzdušná kampaň koordinovaná s povstalci na pevné zemi naprosto otřesným fiaskem. To samé platí pro mladou libyjskou demokracii, již by ani ti nejzavilejší stoupenci humanitárních intervencí na vlastní kůži zažít nechtěli. A to může být daleko hůř.

Vytisknout