Škoda "dobrých" zvyků?

19. 5. 2014 / Jan Sláma

Pan ministr Babiš se v nedělní Partii negativně vyjadřoval o zrušení poplatků za pobyt v nemocnici. To už ostatně sdělil dříve i tisku, který nelenil aby národu zopakoval to, co pravili zastupitelé pravice již dříve.

Národ si přece na poplatky tak pěkně zvykl, tak proč je rušit a vracet se k socialistickým vymoženostem. Lékaři a lékárníci si na poplatky také už s potěšením zvykli. Těm ovšem je přislíbena kompenzace jinou cestou.

Větší část národa a to spíše ta chudší si prý tedy už zvykla platit a ta menší a bohatší si už zvykla na mimořádný příjem. Všichni si zvykli, proč tedy něco měnit.

Pan ministr dokonce vyslovil podezření, že se zdá, jakoby těch pacientů nemocniční lůžko vyhledávajících přibývalo. K tomuto podezření připomenu jeden příběh.

Je to již rok od doby kdy jsem popsal neštěstí nevidomé ženy, která si v den konce druhé světové války při pádu zlomila krček stehenní kosti. Popsal jsem jak dlouho čekala na operaci a jak pak týdny a týdny proležela bez jakékoli snahy zdravotníků o její rehabilitaci. Popsal jsem jak postupně ztrácela svalovou sílu, jak přicházela o svou lidskou důstojnost. Přes snahu a upozorňování na tento konkretní případ se nic pro nápravu nestalo. Bez povšimnutí zůstalo i upozornění zástupci Svazu pacientů, Senátu, Ministerstvu zdravotnictví a hnutí Světluška, do jejíhož působení tento případ snad mohl zapadnout. Vžívá se další "dobrý" zvyk -- s občany se nebavit.

Takže pane ministře, ten zakopaný pes leží ne u pacientů, ale na svědomí našich zdravotníků. Zmíněná pacientka zcela zbytečně leží již rok ve zdravotnickém zařízení. Upozorňuji, že platí poplatek, a to ve výši 200,- Kč za den. Možná proto lékaři s léčbou nespěchají a říkají, že na léčbu je již pozdě. Závěr zní, že nedůsledná péče našeho zdravotnictví přivedla dříve soběstačného člověka k trvalému upoutání na lůžko.

Ta špatná péče je mimo jiné zaviněna nízkými stavy středního zdravotnického personálu. Tyto stavy neodpovídají potřebám pacientů. Výsledkem je na jedné straně úspora mzdových prostředků na sestřičky a na druhé straně náklad státu na obsazené lůžko. Při důsledné a včasné rehabilitaci by se zajisté ušetřily náklady, ale hlavně a v první řadě by se naplnilo poslání zdravotnictví, uzdravit člověka. Tento cíl však ve zmíněném případu zcela selhal.

Vytisknout

Obsah vydání | Pondělí 19.5. 2014