Monstrum na kopci

5. 4. 2014

Kdo může při takhle vzrušujících zprávách ztrácet čas a energii přemýšlením o krizi izraelsko-palestinských jednání, která ani ještě nikdy doopravdy nezačala? Veřejnost dobře ví, že je to jen fraška uspořádaná americkou administrativou, která nemá odvahu postavit se lokajům izraelské vlády v kongresu ani cokoli předepisovat Binyaminu Netanyahu.

Opravdu, měl-li kdo iluze o americké politice, tento týden se rozplynuly.

Kasinový magnát Sheldon Adelson zorganizoval veřejnou demonstraci své moci.

Do hráčského ráje Las Vegas si předvolal čtyři nejpravděpodobnější republikánské kandidáty pro příští prezidentské volby, aby si mezi nimi vybral. Samozřejmě, všichni pozvaní jeho předvolání vyhověli.

Byla to nestoudná exhibice. Politici se plazili před vládcem kasin. Mocní guvernéři důležitých států se mohli přetrhnout, aby se prodali jako uchazeči u přijímacího řízení. Každý z nich se snažil ostatní přetrumfnout sliby magnátovi.

Pod ochranou izraelských bodyguardů tu Adelson dusil americké naděje. Co že to požadoval po budoucím prezidentovi Spojených států? V první řadě a nadevše ostatní, slepou a bezpodmínečnou poslušnost vládě cizího státu:

Izraele.

Adelson je jedním z nejbohatších Židů na světě. A také fanatickým pravičákem, nejen americkým pravičákem, ale také izraelským.

Zatímco dnes hledá nejlepšího amerického prezidenta, který je za peníze k mání, v Izraeli si svou loutku již našel. Udělal něco, co v izraelských dějinách nemá obdoby. Vyrobil si nástroj na to, aby mohl své ultrapravicové názory lidem v Izraeli předepisovat.

Nainvestoval kvůli tomu obrovské sumy peněz do deníku, který si založil. Jmenuje se Israel Hayom (Izrael dnes) a je doslova bezcenný, distribuuje se po celé zemi zdarma. Má dnes největší čtenářskou obec, ohrožuje existenci dosavadní jedničky Yedioth Ahronoth a další, Maariv, již zlikvidoval.

Jediným smyslem Adelsonova deníku je sloužit Binyaminu Netanyahu, osobně i politicky, bezpodmínečně a neomezeně. Tak nehorázný zásah cizího miliardáře do izraelské politiky vyvolal odpor. Všechny frakce v Knessetu, levicové i pravicové (mimo Likudu samozřejmě) podepsaly výzvu, aby se takovému korumpování demokracie udělala přítrž.

Je kuriózní, že sionistické hnutí bylo založeno v kasinu. Byl to název budovy v Basileji ve Švýcarsku, kde se 1897 konal První Sionistický Kongres. Tenkrát to ovšem ještě nemělo nic společného s hazardem, Stadtcasino byla budova v centru města.

Od těch dob se kasino stalo místem hazardu, spojovaného ve veřejném mínění s mafií. Ačkoli jsou kasina v Izraeli přísně zakázána, ve Spojených státech se zdají být zcela košer.

Las Vegas se dnes stalo hlavním městem americké politiky. Všechno, co Adelson dělá, dělá zcela otevřeně, hrdě, nestydatě. Říkám si, jak na to asi běžní Američané reagují, když jim nějaký miliardář -- a ještě k tomu židovský miliardář -- vybírá jejich budoucího prezidenta?

Tvrdí nám, že v Evropě a po celém světě sílí antisemitismus. V pomateném mentálním světě antisemitů ovládají Židé celý kosmos. Jenže tady máme Žida jako vystřiženého z Protokolů sionských mudrců, který chce jmenovat vládce nejmocnější země této planety.

V minulosti Adelson neuspěl. Naposledy vyhodil obrovské sumy nejprve na beznadějného kandidáta a pak na kandidáta nominovaného republikány, kterého důkladně rozdrtil Obama, tahle liberální černá ohavnost. Ale nikdo si nemůže být jist, že to stejně dopadne i příště. Adelsonovým heslem by klidně mohlo být když to nejde za peníze, půjde to za víc peněz.

Základním problémem je, že americká politika je totálně zkorumpovaná. Jinak to totiž ani nejde.

Na to, aby byl někdo jednou velkou stranou nominován a poté zvolen prezidentem je třeba enormních sum. Rozhodujícím bitevním polem je televize, za kterou si kandidáti musí platit a ty částky jsou stále vyšší a vyšší.

Bylo by hezké si myslet, že se na to složí běžní občané svými skrovnými dary, ale je to iluze. Darovat v takovýhle dimenzích mohou pouze bohatí, zejména velmi, velmi bohatí. (Američané již tohle zrádné slovo nemají rádi, raději používají dobře situovaní [the wealthy]. Ale je to čiré pokrytectví.)

Ti velmi bohatí se kdysi nazývali milionáři, později multimilionáři, poté miliardáři. Adelson je multimiliardář.

Miliardář nenapomáhá štěstí prezidentského kandidáta pro nic za nic. Takhle by se miliardářem nikdy nestal. Když svého kandidáta protlačí, požaduje za to svou porci z medvěda. Pořádnou porci.

Slyšel jsem, že Adelson chce zakázat internetový hazard, aby prosperovala stará poctivá kasina. Jenže ani v nejmenším nepochybuji, že na prvním místě jsou jeho pravicové sionistické vášně. Podaří-li se mu nainstalovat si do Bílého domu svého kandidáta, Spojené státy se stanou zcela oddaným služebníkem extrémní izraelské pravice. Klidně by mohl do Oval Office dosadit Netanyahu. (To je nápad! Potřebuje to jen maličký dodatek k ústavě. Kolik by mohl stát?)

Mohl bych s tím žít, kdyby měl Adelson vůbec nějaké ponětí o izraelsko-arabském konfliktu. On si s typickou arogancí velmi bohatých myslí, že ho má. Jenže podle všeho nemá nejmenší představu o jeho kořenech, historii a nebezpečích číhajících v budoucnosti.

Kdyby nám měl Adeslon diktovat budoucnost, znamenalo by to pro naší zemi zkázu.

Náš vlastní politický systém sice není tak zkorumpovaný jako ten americký, ale špatný je až až.

Izraelské strany dostávají v předvolebních kampaních čas v televizi zdarma podle jejich zastoupení v posledním Knessetu a minimální časy dostávají i nové strany. Jenomže je to pro volební kampaň zoufale málo.

Prostředky, které smí strany od dárců přijmout a které smí vydat jsou omezené. Státní kontrola je přísně kontroluje.

A tím se dostáváme zpět k Olmertovi.

Žádný ambiciózní politik se s povolenými prostředky nespokojí. Mnozí hledají nejrůznější triky jak kontrolu obejít, někdy se při tom dostávají na hranu zákona, často ji překročí. Olmert byl v minulosti již několikrát v podezření, že používá ilegální peníze, ale pokaždé se mu podařilo se z toho vyvléct.

Takové obcházení zákona je trestným činem, jenže izraelská veřejnost to v minulosti nebrala příliš vážně. Všeobecný postoj byl, že politici jsou holt politici.

Tenhle postoj se poprvé změnil když se provalilo, že politici přijímají úplatky nejen pro dobro své strany, ale i pro své vlastní. První velký skandál toho druhu odhalil tisk v roce 1976 a týkal se Ashera Yadlina, vůdce Strany práce, který byl právě jmenován guvernérem Bank of Izrael. Ukázalo se, že namísto pro stranu bral úplatky sám pro sebe a šel do vězení. Od té doby bylo odhaleno mnoho takových případů. Několik ministrů putovalo do vězení. Jeden si to mezitím již odseděl a teď sedí opět v Knessetu. Ariel Sharon a Avigdor Lieberman žalobě unikli jen o vlásek.

(Již jsem vyprávěl příhodu, jak někdejší ministr školství povídal kolegovi Gratulujte mi, zprostili mne obžaloby! Ten mu suše odpověděl Zajímavé, mne obžaloby ještě nikdy nezprostili.)

Olmert byl poslední a všechny zastínil, protože byl premiérem. Země je šokovaná. Jenomže celá jeho dlouhá kariéra byla lemována žalobami, před kterými ho vždy zachránili jeho právníci. Nejprve bral peníze na volební kampaně. Pak bral peníze sám pro sebe.

Neexistuje jiný způsob zabránit korupci politických procesů ve Spojených státech -- anebo u nás -- bez důkladné změny volebního systému. Dokud jsou ke zvolení zapotřebí obrovské sumy, bude vládnout nanejvýš korupce.

Než se taková změna volebního systému uskuteční, budou Adelsonové a Olmertové korumpovat demokracii.

A na kopci nad Jeruzalémem bude pro výstrahu stát monstrum.

Kompletní článek v angličtině The Monster on the Hill

Přeložil Přemysl Janýr, Vídeň, duben 2014

Vytisknout