Kterak se ruský lobbista otřel o SIPRI

5. 4. 2014 / Karel Dolejší

"Vize a poslání" SIPRI jsou formulovány následovně:

"Vize": Svět, v němž jsou identifikovány a chápány zdroje nejistoty, konfliktům je předcházeno nebo jsou řešeny a mír je udržen.

"Poslání":

• Provádět výzkum a aktivity v oblasti bezpečnosti, konfliktu a míru
• Poskytovat politickou analýzu a doporučení
• Zprostředkovávat dialog a budovat kapacity
• Podporovat transparentnost a odpovědnost
• Poskytovat globální veřejnosti autoritativní informace

Pokud jste ve výčtu nikde nezaznamenali, že by SIPRI měl sledovat výši obratu zbrojařského průmyslu, tak jste se nepřehlédli. Skutečně tam takový úkol nikde formulován není.

Ruský deník Vojenno-promyšlennyj kurjer (VPK) specializovaný na vojensko-průmyslovou problematiku uvádí své partnery pouze na spodní liště webu. Jsou jimi společnosti Něftěgaz, zbrojařské veletrhy Oboronexpo-2014, Interpolitex-2014, Helirussia-2014, ISSE-2014 a Materiálně-technické zabezpečení silových struktur 2014, projekční kancelář KB-1, výrobce vojenské elektroniky APZ, elektronická společnost Elpa, web ruského zbrojařského průmyslu zahrnující katalog "produktů" Oružie Rossii, státní agentura zajišťující akvizice Rosoboronpostavka a Akademie válečných věd Ruské federace. Rozpočet nebo výroční zprávu byste hledali marně.

Analytik VPK Michail Barabanov publikoval v liberální Nězavisimoj gazetě kritiku poslední zprávy SIPRI o globálních trendech v oblasti prodeje vojenského materiálu. Jeho hlavní námitky? SIPRI zohledňuje prodej zbraňových platforem a nikoliv třeba prostředků rádioelektronického boje (REB), používá přepočet na paritu kupní síly, starší modely hodnotí jako 40% analogy moderních a částečně modernizované modely jako 66% analogy moderních. To je podle Barabanova úplně špatně. Dospívá se tak totiž k závěru, že podíl USA a Ruska na světovém trhu se zbraněmi je - nezávisle na kupních cenách, ale s ohledem na prodané bojové kapacity - naprosto srovnatelný. USA mají podle této metodologie na trhu podíl 29%, kdežto Rusko 27%.

Proč by měl SIPRI zajímat obrat zbrojařských společností spíše než skutečný počet kusů bojové techniky, které ta která země prodala? Když Pentagon slavně vyhodil z okna statisíce dolarů za záchodové prkénko ve strategickém bombardéru B2, mělo to na světový mír opravdu stejný vliv, jako když za tytéž peníze syrský diktátor nakoupí ruské houfnice D-30?

Analytik listu, do nějž píše úvodníky generální tajemník KPRF Genadij Zjuganov, má zjevně značný problém pochopit rozdíl mezi užitnou a směnnou hodnotou. A přitom je to tak jednoduché: Rusové opakovaně tvrdí, že jejich tank T-90 je "mnohem lepší", než americký M1 Abrams. Chápal bych tedy, kdyby protestovali, že SIPRI přistupuje k T-90 po všech stránkách jako k produktu, který má úplně stejnou užitnou hodnotu, jako M1. Vždyť by měli poukazovat na to, že - podle nich - užitná hodnota tanku T-90 je mnohem vyšší, než užitná hodnota tanku M1. SIPRI by měl počítat T-90 za víc, ne za totéž, co M1. Co na tom, že poslední verze M1 ve finančním roce 2013 stála 8,58 milionu dolarů, zatímco poslední známá cena T-90 činí 4,25 milionu dolarů, tj. necelou polovinu. Co na tom, že kapitalista a dělník v Detroitu berou více, než v Nižném Tagilu. Pro výzkum míru je důležitá schopnost zbrojařských produktů ničit, ne to, kolik na nich kdo vydělal a co za ně zákazník zaplatil.

Argumentuje se někdy tím, že záležitosti jako REB představují ve vojenství samostatnou kvalitu, takže léty prověřená metodologie SIPRI zaměřená na zbraňové platformy je zastaralá. Kupodivu, všechny dostupné mezinárodní smlouvy o omezení zbrojení se týkají právě zbraňových platforem a žádná REB; nejspíše proto, že to zbraně a zbraňové platformy ničí a zabíjejí, kdežto systémy řízení a velení nebo REB samostatně nic takového nedokáží. Gruzie v roce 2008 měla v oblasti REB, průzkumných a spojovacích prostředků nad Ruskem převahu nejméně o třídu, ale v žádném ohledu to nemohlo vyvážit nedostatečné počty intaktních jednotek na zemi. Možná převaha v elektronice začíná být zajímavá teprve v okamžiku, kdy protivník má srovnatelně velké ozbrojené síly. Tehdy může být za určitých okolností i strategicky významná. Jindy ne.

Znamená konečně to, že USA mají větší podíl na mezinárodním trhu s vojenskými informačními technologiemi než Rusko, že Rusové tyto věci nevyvíjejí a nevyrábějí? Ale kdepak. Jejich hlavními zahraničními zákazníky jsou Čína, Indie a Alžírsko, jenže hlavním odběratelem ruských zbrojovek je ruský stát. Do Číny Rusko už mnoho let prodává výhradně zbraňové platformy a ani jeden produkt související s automatizovanými systémy řízení a velení. Dělá to záměrně, protože Číně nedůvěřuje. Do Indie tyto systémy Moskva po posílení vztahů s USA zajisté prodávat nebude a Alžírsko je k boji s islámskými extrémisty v převážně pouštních podmínkách nepotřebuje, takže proč by za ně utrácelo...

Pokud by se v Evropě nedejbože opět schylovalo k válce, bude vposledku opět záležet primárně na tom, kolik vojenské techniky která z bojujících stran má, jakou doktrínou se řídí, jak dobře jsou vojáci vycvičeni, jak mají schopné velitele... Pokud bude vše víceméně na téže úrovni, mohou rozhodnout elektronické prostředky různého druhu, lepší schopnost detekovat přítomnost protivníka, lepší rušičky, spolehlivější spojení atd. Avšak strana, která si nemůže dovolit dostatečně početné ozbrojené síly, nedokáže v žádném případě tento nedostatek kompenzovat nákupem drahých elektronických prostředků.

Koneckonců je jasně vidět, kdo měl navrch v krymské krizi, během níž Ukrajinci nasadili americké průzkumné drony a NATO letouny AWACS, zatímco Rusové se s ohledem na americké prostředky SIGINT podle všeho vrátili k tradičnímu systému spojení prostřednictvím kurýrů...

Vytisknout