Autokratické síly triumfují nad ekonomikou. Západ si neví rady

2. 4. 2014

"Je to velká filosofická otázka ohledně toho, jak se vypořádat se silným státem s protizápadními a autokratickými sklony," říká Michael McFaul, poslední americký velvyslanec v Moskvě. "Řekl bych, že v tomto ohledu jsme jako země poněkud zmateni."

S odvoláním na širokou nepopularitu válek v Iráku a Afghánistánu prosazují američtí představitelé ekonomické sankce jako primární prostředek nátlaku na zahraniční vlády. Prezident Obama tvrdí, že ve vzájemně propojené globální ekonomice 21. století jsou ekonomické sankce silnější, než kdy jindy.

Pokud bude Rusko pokračovat v nynějším kursu, varoval Obama minulý týden, "izolace se prohloubí, sankce zesílí a na ruskou ekonomiku to bude mít více dopadů".

Možná se ukáže, že měl pravdu. Během roku 2014 může hrozba ekonomických sankcí vyústit v Putinův ústup ve věci Krymu a Ukrajiny. A historické sankce proti Íránu, které omezily prodej ropy a odřízly zemi od světového bankovního systému, mohou přinést dohodu, jež zastaví íránský jaderný program.

Pokud ne, znovu prokáže svou převahu machiavelliánský truismus z 16. století: Strana nejvíce odhodlaná rozhodně užít sílu převládne na pasivním oponentem.

"U Asada a Putina jsme viděli ochotu vysmívat se mezinárodním normám a sledovat mocenskou politiku bez ohledu na náklady," říká Andrew Weiss, expert na Rusko při Carnegie Endowment a bývalý člen Bushovy a Clintonovy administrativy. "A pokud Západ nebude jednotný a americké zájmy nebudou bezprostředně ohroženy, reakce bude okamžitě slábnout."

To, jak reagovat, se již stalo tématem prezidentských voleb v roce 2016. Během týdnů následujících po Putinově vyslání vojsk na Krym republikánští senátoři Rand Paul, Ted Cruz a Paul Ryan všichni kritizovali Obamovu reakci. Ale žádný z nich nevolal po americké intervenci na Ukrajině.

Fiona Hillová, expertka na Rusko při Brookings Institution a bývalá představitelka National Intelligence Council, říká, že ti, kdo věřili, že kolaps Sovětského svazu znamená triumf západního demokratického kapitalismu, obelhávali sami sebe. Velký počet Rusů zůstal vůči západním normám hluboce skeptický.

"Byla to jen velmi úzká elita kolem Jelcina, která tomu věřila," říká Hillová. "Příliš mnoho lidí (ze Západu) vidělo jen to, co chtěli vidět, místo toho, co se dělo."

Pak globální finanční krize v některých částech světa posílila dojem, že západní demokracie selhává - politicky i ekonomicky.

Andrew Weiss upozorňuje, že Rusko je daleko více propojeno se světovou ekonomikou, než Sýrie, takže Putin si nemůže dovolit zpřetrhat všechhny vazby. Není si však jist tím, že pouhé sankce Putina zastaví. "Uvažuje velice vychytrale, čistě mocenským způsobem."

Podrobnosti v angličtině: ZDE