Vážení spojenci!

2. 4. 2014 / Karel Dolejší

Po 2. světové válce Evropa nezažila mnoho pokusů použít armádu k tomu, aby nějaký stát rozšířil své území. Vlastně se to, přísně vzato, stalo pouze jednou, když se Srbové snažili anektovat srbské enklávy v některých odtržených státech bývalé Jugoslávie. Ale to probíhala občanská válka a tvrzení, že jsou tito lidé opravdu ohroženi, nelze rozhodně bagatelizovat.

Když nyní Rusové anektovali Krym - je v této souvislosti vlastně jedno, co tomu předcházelo, protože podobnou operaci nelze naplánovat za pět dnů (v období 21. - 26. února) a musela být tedy připravována dlouho dopředu - a zbytek Ukrajiny je téměř na všech stranách obklopen ruskými jednotkami, jež se prý "stahují", chápu, že se Varšavě potvrzují nejhorší obavy. Tzv. Medveděvova doktrína, připojovací zákony schválené Státní dumou, masivní dlouhodobý program zbrojení, cenzura v ruských médiích, ostrakizace zastánců jiných politických názorů a konečně fašizující militantní nacionalismus, který je v Rusku na postupu - to vše vytváří pro národy disponující historickou zkušeností s ruskou okupací nebezpečnou směs doutnající nejistoty.

Včera jste požádali NATO, aby dostálo svým závazkům a v době, kdy se kvůli sousedství s revizionistickým Ruskem cítíte ohroženi, vyslalo na polské území dvě těžké brigády. Zástupce země, která dodala dosluhujícího generálního tajemníka NATO, Dánska, vás odbyl rovnou; ostatní to dělají poněkud opatrněji. Nový generální tajemník Aliance pochází z Norska, za které vaši předkové v roce 1940 bojovali u Narviku; ovšem nemůžete čekat, že by proto Norové vylezli ze svých nor.

Francie, za kterou kdysi Poláci také bojovali, směřuje mílovými kroky k tomu, aby se nejsilnější politickou stranou stala proruská Národní fronta. Ta, jak jistě víte, hodlá z NATO vystoupit, a ne pomáhat s obranou Střední a Východní Evropy. Od Francie tedy napříště nic nečekejte. Francie vždycky zradí.

Británie, za niž kdysi bojovali vaši letci v nejtěžší hodině od doby, kdy Drake a bouře zastavili španělské invazní loďstvo, se uzavírá do sebe a dění na kontinentě ji nezajímá. Příští volby může vyhrát strana UKIP. Její šéf Nigel Farage obdivuje Putina.

Německo je z historických důvodů velmi špatně uzpůsobeno tomu pochopit, co vlastně znamená a evokuje výraz appeasement. Ozbrojeným silám věnuje mnohem méně pozornosti a prostředků, než Británie nebo Francie. Kdyby k vám vyslalo dvě těžké brigády, nebyly by ve skutečnosti bojeschopné, protože v jejich organické sestavě nejsou ani minomety, natož "dospělé" dělostřelectvo. Navíc po představení, které koaliční i opoziční strany uspořádaly německé ministryni obrany, jen co zmínila potřebu ujistit spojence na hranicích NATO o závazcích, je více než jasné, že Berlín žádné jednotky do Polska nepošle.

Když vaši předkové bojovali u Monte Cassina, udělali si poměrně přesnou představu o tom, co lze vlastně čekat od Italů.

***

Vážení spojenci, česká armáda se za posledních pětadvacet let proměnila k nepoznání. Zmítala se od reorganizace k reorganizaci a od jednoho nekompetentního akvizičního rozhodnutí k druhému. Za minimální cenu se zbavovala vybavení zděděného po komunistické předchůdkyni. Většina ho skončila v rukou soukromých obchodníků, kteří je obratem prodali do rozvojových zemí. Mezitím armáda nakupovala například nefungující padáky; modernizaci tanků T-72 od Italů, kteří vyrábějí vybavení odpovídající standardům jižního křídla NATO - a takových strojů nedosahujících parametrů modernizovaných verzí téhož tanku u vás či na Slovensku posléze nakoupila 30 kusů; zato má plné sklady "lehkých bitevních" letounů L-159, které nikdy nepotřebovala a které jsou na středoevropském válčišti v podstatě k ničemu; zdobí ji téměř nefungující dopravní letouny CASA; dělostřelecké radary k zastaralým houfnicím D-30, které dokáží přestřílet nanejvýš tak minomet; pořídila malou sérii pušek v ráži 5,56 NATO právě v době, kdy se USA konečně odhodlávají tento nevyhovující náboj nahradit; zakoupila kulomety Minimi, o kterých už Američané vědí, že nízká hmotnost je vykoupena malou trvanlivostí a spolehlivostí; a tak bych mohl dlouho pokračovat.

Teď, když se sousední země obává o svou bezpečnost a staré členské země NATO se otevřeně nebo skrytě zříkají svých závazků, mohli by se snad Češi pochlapit a poslat aspoň jednu těžkou brigádu do Polska, co říkáte?

Inu, nemohli. Po všech těch vyhozených miliardách česká armáda tvrdí, že má málo peněz, a nemůže proto udržovat údajně příliš drahý brigádní systém. Od loňska tedy AČR žádné brigády nemá - ani těžké, ani lehké, ani výsadkové, ani teritoriální obrany, jednoduše nic. Nejvyšší organizační jednotkou je pluk. A ten, jak jistě uznáte, lze málokdy považovat za jednotku uzpůsobenou samostatnému nasazení. Možná, že ještě někde v Evropě existuje podobná situace, že dochází k vyhazování peněz z okna vidlemi na nesmyslné akvizice a přitom došlo ke zrušení brigádního systému, ale nevím o tom. Že vám to připadá jako sabotáž národní obrany? Mně také, ale nečekejte, že by za to Češi třeba někdy někoho poslali před soud.

Měli byste včas pochopit některé rozdíly, abyste si nedělali zbytečné iluze o svém postavení. V době, kdy došlo k odhalení Katyńského masakru, prezident-neprezident Beneš vlezl zrovna Stalinovi do zadku a nasliboval mu poválečnou spolupráci. V době, kdy okupační mocnost svými kádry nahrazovala důstojníky polské armády, které předtím zčásti cíleně vyvraždila, a polským ministrem obrany se stal sovětský maršál, Češi, kteří se podrobili dobrovolně, si namlouvali, že žijí v suverénním státě. Vydrželo jim to do roku 1968. Pak ještě chvíli zlobili, ale naprostá většina se jich brzy znovu podřídila. Navzdory základnímu dogmatu molekulární biologie jsem přesvědčen, že za staletí systematické praxe podlézání mocným už to Češi prostě mají v genech. Kdyby jednoho dne hypoteticky znovu přijely ruské tanky (což se ovšem týká mnohem spíše vás než nás), znova by nadávali po hospodách a doufali, že to s okupantem po straně nějak vyčůraně skoulí.

Jak jistě víte, ledy se začínají lámat ve Švédsku a Finsku, které sousedství s impériem a výlety jeho bombardérů hluboko do vzdušného prostoru nenechávají na pochybách ohledně skutečného stupně jejich bezpečnosti. Na jinou pomoc než na tyto dvě země dnes spoléhat nemůžete. A docela určitě ne na chromou kachnu jménem Barack Hussein Obama. Hodně štěstí.

Vytisknout