Jak trávím letošní Vánoce

27. 12. 2013 / Wenzel Lischka

Zatím jsem přibral už deset kilo, ale do Silvestra počítám ještě nejméně s pěti kilogramy sádla. Jinak již předtím jsem měl čtyřicet kilo nadváhu. Jídlem totiž řeším svá traumata ze svobody a demokracie. Čím více se u nás ta křehká demokracie a lehce nabytá svoboda rozvíjí, tím více jím, jím a jím. Když mi přestane chutnat, nebo se pozvracím, tak o to pozorněji se dívám na televizi. To mne zase tak znervózní, že okamžitě začne pracovat pud sebezáchovy, metabolizmus opět naskočí a zároveň s ním i nová chuť k jídlu. Tam venku se dějí opravdu hrozné věci. Zuří tam svoboda a demokracie.

Jídlo ovšem zapíjím pivem a destiláty. Jeden soudeček piva jsem již za letošní svátky vypil a druhý mi dochází. Tělesný pohyb jsem omezil na nejmenší míru. Je velmi nebezpečný. Zvláště ten venku. Přibírání na váze mi v tom vlastně pomáhá. Mám pohybu až dost v televizi. Tam vše odžijí, odmilují, zavraždí a odskáčou za mne. Nejsem přece hloupý. Pohyb a práce jsou jen pro hloupé chudáky, zahálka a peníze pro bohaté chytráky, kteří ostatní tahají za nos. Nejsem sám, komu to tak myslí. Nemyslíte?

Nemám rád lidi, zvláště ty chudé a hubené. Připomínají mi ony strašné doby totality, kdy hladoví občané umírali hladem, kdy obchody a regály zely prázdnotou, kdy se musely vyrábět nesmysly, kdy jste nemohli cestovat (zvláště, když jste nebyli jako já v KSČ a u STB), kdy se muselo vekslovat před Tuzexem, kdy jste museli jíst shnilé pomeranče z Kuby a kdy vám sházela ta pravda, láska a vítězství.

Jak bylo zle za komunizmu, vědí dnes nejlépe mladí minulostí nezatížení lidé. Protože to nezažili, mohou to s odstupem času nejlépe nezaujatě posoudit. Když si uvědomí, jak je hrozně zle dnes, jistě jim dojde, jak muselo být strašně špatně tenkrát (zvláště, když jste nebyli v KSČ a u STB). To vám byl za totality opravdu pěkný kriminál! Komunizmus byl špatný, protože byl špatný. Demokracie je dobrá, protože je dobrá. To vše, jak pro koho.

Zvláště ta STB špehovala občany na každém kroku. Nevěřili byste, kolik jste měli tehdy pozorných přátel. Dnes musíte žít sami zavření v paneláku u televize, třást se strachy a přejídat se. Pamatuji si, jak nás u nás na maloměstě za totality rozčilovaly dvě veřejné špehovací kamery. Představte si, jedna byla na náměstí a druhá před banku. Tu banku nikdo nikdy nevytuneloval. Z toho vidíte, jak bylo tehdy zle. Mně a mně podobným.

v S lidmi, s tou mizernou pakáží, se již dávno nestýkám. Mám jí plné zuby. Hnusí se mi, jak je ten obyčejný dav odporný. Je to zkažená banda hlupáků, kteří jsou dobří jenom k tomu, abychom je zneužívali. Změnil jsem několikrát identitu. Nenašel by ji ani pan Havel.

Nehákuji. Nikdy jsem nepracoval. Vlastně mám Vánoce napořád. Napřed jsem žil ze socializmu. Nyní žiji z prosperity. Včas jsem ji podchytil. Není nad to, když se ekonomika otevře světu. Kapitálu, drogám a jinému svinstvu. No, uznejte, není to "otevření" hezký odborný výraz na privatizaci, výprodej, zaprodání a jinou zlodějnu. Napřed ovšem, abyste to otevřeli, musíte všechno a všechny schválně na dlouho zavřít. Díky tomu všemu si užívám svobody a demokracie. Nyní jsem doma zavřený a ztrácím ponětí o čase. Ani nevím, zda je venku den nebo noc.

Co trávím ty letošní Vánoce, tak jsem už vyhulil tři kartony cigaret. Musel jsem však vypnout protipožární ochranu a automatickou ventilaci vzduchu. Venkovní skryté kamery běží ovšem stále naplno. Hlásí každý podezřelý pohyb. Počítač to všechno sám vyhodnocuje. Jak jsem řekl, bydlím v paneláku -- zcela opuštěn. Nevěřili byste, jak jsou dnes lidé osamělí. Ten panelák jsem si nechal postavit sám pro sebe. Tři obytná patra jsou pod zemí. Trojité betonové panely jsou čtyři metry silné. Jsou proložené tlustými olověnými a pancéřovými deskami.

Ve zvláštní místnosti mám speciální zbrojnici. Zlaté cihly jsou ve vedlejší zazděné komoře. V té další je bývalá žena s dcerou. Po prvním roce izolace mi šly příšerně na nervy. Zásoby trvanlivých potravin mám na dvacet let. Spím normálně. Oblečen v maskáčích, s nabitou pistolí v ruce a se samopalem přes rameno. Helmu z hlavy pro jistotu nikdy nesundávám. Vojenské boty mi přirostly k nohám. Ruční granáty mne trochu tlačí do boku. Pod postelí mám houfnici, napalm, záchranný člun a padák.

Teď o Vánocích v bedně sleduji jenom počasí, zprávy o ničem a hlavně uklidňující filmy z období reálného socializmu, německé okupace a první republiky. Sice jsem je všechny viděl již mnohokrát, ale uznejte sami, na ty dnešní trapné kýče se opravdu nedá vůbec dívat.

Jak jsem uvedl, volného pohybu venku se velmi obávám. Je tam pro mne hodně nebezpečno. A bude ještě více. Pro všechny. Tělesný tuk se bude hodit na přečkání období, když bude venku zamořená atmosféra. Nikdo neví, kde bydlím, patro chatrného rodinného domku nad zemí vypadá nenápadně. Počítám, že jej první výbuch okamžitě smete.

Občas, když se nudím, tak si ještě něco objednávám anonymně po Internetu. Telefon již dávno nemám. Aby mne nezaměřili. Žiji mnohem bezpečněji než v Hitlerově bunkru. Jsem praktický člověk. Myslím přísně logicky. Cítím se zdráv, zejména duševně.

Včera se mi zasekly v obýváku protipožární pancéřové dveře. Zásoby vzduchu mám ještě na dva dny. Pokud je mezitím nějak neotevřu, a nedostanu se ke vzduchovému výměníku, snad tuhle zprávu někdo někdy najde. Bude ležet zavřená v lahvi od chlastu u postele, na které bude ležet moje shnilá mrtvola -- mé nebohé a ubohé trosky, mne nešťastného a nezvěstného trosečníka.

Vytisknout