Několik "zajímavých" faktů o ruské obranné a bezpečnostní politice

26. 12. 2013 / Karel Dolejší

Zatímco ve východních asijských oblastech Rusko spoléhá ve stále větší míře na jaderné odstrašení, v Západním vojenském okruhu, který je již nyní nejsilnější, bude dále posilovat konvenční síly. V roce 2020 bude ruská armáda disponovat desetinásobným počtem moderních tanků než německý Bundeswehr (2 300 : 225) a také 1 200 novými bitevními vrtulníky.

Podle vyjádření náčelníka generálního štábu Nikolaje Makarova z června loňského roku považuje Moskva Pobaltí a Finsko za součást své sféry vlivu. Putin na schůzce s finským protějškem Ninistem později potvrdil, že Makarovovo vyjádření odráží oficiální pozici Kremlu.

Pozorovatelé z neutrálních zemí hlásí, že podzimní rusko-běloruské "protiteroristické" manévry Zapad 2013 ukázaly výrazný nárůst ruských vojenských kapacit. Podle některých zdrojů se tohoto cvičení v bezprostředním sousedství pobaltských států zúčastnilo až 70 000 vojáků. Zapojeny byly ruské jednotky ministerstva vnitra (20 000), letectvo a asi 30 bojových lodí Severní flotily.

Řadové běloruské jednotky nacvičovaly na Baltu náročnou obojživelnou operaci vylodění v týlu nepřítele s dělostřeleckou podporou hladinových bojových lodí.

Jednotky ruského frontového letectva a dělostřelectva používaly k identifikaci cílů a vyhodnocení škod nové bezpilotní letouny. Jak ukázala už jihoafrická operace Moduler v roce 1987, této metody přesného řízení palby lze dobře použít i v podmínkách vzdušné nadvlády protivníka.

Byly vedeny ostré střelby z těžkých raketometů Smerč a také operačně taktických systémů Iskander. Dostřel Smerče je udáván v rozmezí 80-90 km a zůstává tak i coby pouhý taktický dělostřelecký prostředek bezpečně mimo dosah nejlepších západních kontrabaterií. Iskander má dostřel 400-500 km. Přístavy a letiště v pobaltských státech tedy nelze nadále považovat za bezpečné instalace "za frontou". Plány NATO na vyslání sil rychlé reakce do pobaltských států v případě krize po moři se tak jeví jako nerealistické.

Mobilizace záložníků v oblasti Petěrburgu během manévrů vyvolává otázky ohledně skutečně plánované velikosti ruských ozbrojených sil. Oficiálně udávané počty pravidelných jednotek nemusejí být směrodatné.

Celkově Rusko předvádí rostoucí kapacitu k provádění rozsáhlých, složitých vojenských operací v sousedních zemích koordinovaných s aktivitami v jiných oblastech. "Bylo by chybou považovat to pouze za problém pobaltských států", prohlásil výslovně jeden ze skandinávských pozorovatelů na manévrech Zapad 2013.

Obrovský nárůst ruského konvenčního zbrojení, soustřeďování dalších a dalších jednotek v západních částech země a rozsáhlé manévry vedené na celém území již nelze v žádném ohledu považovat za prostou odpověď na budování protiraketového systému "obrany Evropy", k němuž může mít Kreml jistě oprávněné výhrady.

V ruských doktrinálních vojenských publikacích se ostatně již od května 2009 stále častěji vyskytuje termín "předválečná situace".

Atd., atd. atd.

Ti, kdo o předmětných skutečnostech nemají absolutně žádnou povědomost, by neměli dramatický vývoj vztahů mezi Ruskou federací a Západem autoritativně a s použitím ideologicky shazujících nálepek komentovat. Není naprosto namístě poukazy na bezprecedentní ruské zbrojení a věci související označovat v rozporu s tvrdými fakty za jakési údajně zastydle antikomunistické strašení Ruskem.

Ideologickou zaslepenost, a to naprostou, zde naopak projevují ti, kdo setrvale ignorují bezpečnostní situaci na hranici mezi EU/NATO a tím, čemu Kreml říká "blízké zahraničí" - a k tomu, aby si vytvořili jasný názor, nepotřebují znát žádná relevantní fakta.

Vytisknout