Zamlčuje KSČM zločiny komunismu?

27. 12. 2013 / Josef Babor

V prvním odstavci svého článku o zločinech komunismu tvrdí Karel Dolejší, že věrchuška KSČ si v padesátých letech odmítala připustit, že Československo se může stát bojištěm III. světové války a v reakci na to jedním z nutných strategických zbrojních výrobců. To je naprostý nesmysl, neboť právě touto možností budoucího vývoje vedoucí představitelé strany zdůvodňovali nutnost stupňovat intenzitu zbrojní výroby, ale především míru represí nejen proti vnitřnímu nepříteli. Každé veřejné vystoupení bylo vedeno pod tlakem strachu z dalšího otevřeného konfliktu se Západem.

Nebylo by od věci, kdyby se pan Dolejší pokusil doložit pokusy o rehabilitaci zločinů spáchaných v průběhu vlády Stalina v Sovětském svazu ze strany levice, za kterou lze považovat v polistopadovém vývoji jedině KSČM a na kterou, pokud jsem správně pochopil, byla kritika ze strany pana Dolejšího namířena.

Osobně jsem v rámci sledované vnitrostranické diskuze uvnitř KSČM neshledal spor o to legitimizovat zločiny spáchané v rámci Stalinovy éry, ale především o spor o to, do jaké míry bylo jednání zainteresovaných stran svévolné zneužití moci nebo vynucené vnějšímu poměry ve státě a ve světě. Jednoduše řečeno, zda se jednalo o spor o budoucí vývoj socialismus vs. kapitalismus a jeho podoby, kde nelze násilí ospravedlnit, nebo zda se jednalo o konflikt ve smyslu buď my, nebo oni - Mašín vs. Fučík. Tuto diskuzi je nutné považovat za naprosto legitimní nejen uvnitř KSČM.

Poté pan Dolejší pouští hovoří o 60 milionech mrtvých v důsledku Stalinovy vlády v období let 1928-1953. Demografická křivka Sovětského svazu pokles o 60 milionů mrtvých skutečně nepřipouští. Nemám více vánočního času, ale i wikipedie uvádí počet obyvatel v roce 1926 - 148,656,000 a v roce 1951 - 182,321,000 podle Andrejeva (vydáno 1993 - tudíž bez vlivu komunistických aparátčíků). Přírůstek obyvatel vypovídá o 2 milionech za rok, včetně neobvykle přesného úbytku obyvatelstva v letech 1941 - 1946 o 27 milionů v důsledku II. světové války.

Doufám, že bojovníky s německým nacismem a jeho fašistickými klony nepovažuje pan Dolejší za oběti stalinismu. Přírůstek 2 milionů obyvatel považují sociologové pro Sovětský svaz za přirozený, který se potvrdil i v období míru v následujících dekádách. Oněch uváděných 60 milionů obětí Černou knihou komunismus není reálných, neboť by se musel dramaticky projevit v demografické křivce. V důsledku by znamenal 2,5 násobný nárůst plodnosti v období 1928 až 1953 a to s ohledem na to, že ve II. světové válce došlo odlivu a smrti významného počtu mužů v období plodnosti. Z těchto důvodů považují Černou knihu komunismu mnozí historikové za nevěrohodnou. Jejich jména ať si pan Dolejší jako laskavý čtenář vyhledá samostatně. Pravým důvodem vzniku Černé knihy komunismu je ten, že se měla stát holí. A kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.

Výčtem obětí, které pan Dolejší dále předkládá čtenáři, se dopouští dalších nepřesností. Například reálný počet obětí hladomoru na Ukrajině se opět odhaduje z demografické křivky a z odlivu obyvatelstva utíkajícího před fašismem na polovinu, tedy okolo 3 až 4 milionů.

Závěrečná část textu je již čistou fabulací, kde přání bylo otcem myšlenky.

Pan Dolejší svým článkem potvrzuje Stalinovo přísloví, že smrt člověka je lidská tragédie, ale smrt milionů lidí je pouhou statistikou.

Vytisknout

Obsah vydání | Pátek 27.12. 2013